Vypadá to dobře. Nemusí to však znamenat, že Západ je nyní bezpečnější. Američané neukořistili bojovou zástavu Al-Kajdy ani nemají tělo bin Ládina. Současně se nepozorovaně změnil svět tak, že politici mohou závidět svým předchůdcům černobílé časy studené války a krátkou éru veselého šlendriánu 90. let.
Teprve když složíme slova a činy uplynulého roku, dojde nám, že ve stínu překotného vývoje události míchaly budoucností jako balíčkem karet. Jestliže za počátek 20. století je považován srpen 1914, pak 21. století začalo loni 11. září. Strach z úderů podobných těm, jaké teroristé zasadili Americe tehdy, však každopádně polevil. Možná je to jen falešná úleva.
USA chtěly zničit Al-Kajdu, ale místo toho dobyly Afghánistán. Al-Kajda přišla o bezpečný týl, ale nikdo neví, nakolik byla zničena a ochromena. Dokonce se neví, zda přežil Usáma bin Ládin. Rok po útocích na New York a Pentagon je stále nejhledanějším mužem světa.
Jak čas postupoval, původní sebejistota narazila na realitu. "Buď je mrtev," prohlásil nedávno viceprezident Dick Cheney o Usámovi, "nebo ho dostaneme." To, co by před rokem znělo jako odhodlání, zní nyní jako ťukání slepecké hole. Al-Kajda má výhodu. Američané vědí, kolik nepřátel pobili či zatkli. Ale nevědí, kolik jich zůstalo a nakolik jsou schopni nové akce.
Největšího vítězství však Západ dosáhl někde jinde. Bylo zastíněno spektakulární válkou v afghánských horách. Ta nejdůležitější bitva však byla vybojována v egyptských mešitách, na jemenských tržištích, v ulicích Karáčí a kavárnách Rijádu. Muslimský svět nechal Usámu na holičkách. Ukázalo se, že prach, s nímž chtěl terorista podnítit islámské povstání, je beznadějně zvlhlý. Toto vítězství má větší cenu než skalp Usámy.
Je to významný kámen do mozaiky, z níž po roce vystupuje kontura příštího světa. O změně jsme slyšeli hned 11. září. Noc padla na změněný svět, řekl George Bush. Pravdu měl jen zčásti. K této změně se schylovalo po celá 90. léta, ale 11. září jí daly tryskové tempo motory unesených letadel.
Proměnila se Amerika, a tím se změnilo vše. Mluvilo se o tom od rozpadu SSSR: "osamělá supervelmoc", která nastoluje pax americana čili americkou nadvládu. Ale proroctví se tehdy nesplnilo. Amerika o něco takového nestála, neměla tudíž žádný směr, kam by soustředila svoji sílu. Proto její hlavní mezinárodní vlastností od pádu železné opony až do loňského roku byla nevypočitatelnost. Jediná ranní hodina 11. září to však dokázala převrátit.
Nyní se ukazuje, že ten den změnil pohled Ameriky na její okolí. Do té doby byl pro ni "svět" v podstatě bezvýznamné, neškodné místo na druhém břehu oceánu. Pak se však ukázalo, že tam existuje smrtelná hrozba. Americká síla tím dostala směr. To změnilo celý mezinárodní systém. Pax americana začal fungovat.
A tak máme asymetrický svět ovládaný jedinou supervelmocí, která za své hlavní poslání - někteří hovoří o posedlosti - považuje vymýcení terorismu. Proto na vrcholu asymetrického světa spočívá i asymetrická politika, kterou USA vytvořily. Povýšily Al-Kajdu nad všechny ostatní mezinárodní problémy. Tím do určité míry ochromily mezinárodní systém, neboť jiné naléhavé problémy byly odsunuty do pozadí.
USA nyní posuzují státy podle míry spolupráce na válce s terorismem. Hlavním problémem většiny vlád je proto nyní najít k válce správný postoj. Všude se snaží vyrovnat s neobvykle cílevědomou, soustředěnou a asertivní Amerikou. Někdy je to velmi obtížné.
Nově nalezený spojenec - Rusko - je nucen, aby se vzdal obchodních zájmů v Íránu, a musí strpět americký vstup do své sféry vlivu ve Střední Asii, aniž za to byl nějak kompenzován. Největší problém to však přineslo ve vztazích mezi USA a západní Evropou, která vidí žebříček světových problémů jinak než Amerika.
Atlantik nebyl pro spojence nikdy tak široký jako nyní. Ale to ještě není vše. Mění se dokonce americká obranná doktrína, která vznikla za studené války. Nové hrozby vyžadují nové myšlení, zdůvodnil to Bush gorbačovsky. Odstrašení, tedy slib drtivé odvety, neznamená pro teroristy, kteří vytvářejí jen nadnárodní říši stínů, jakýsi virtuální stát, vůbec nic. Proto místo odstrašení přichází doktrína preventivního úderu. Teď hrozí Iráku.
Pokud si někdo myslí, že změnou doktríny se teprve nyní definitivně pohřbívá studená válka a přechodná éra po ní, myslí si to správně. Jestli je Usáma naživu, je možná překvapen, co všechno změnil - ovšem ne ke svému prospěchu.
