"Myslím, že to byl pro něho velmi úspěšný rok, pro mnoho lidí se Putin stal překvapením," říká moskevský politolog Andrej Rjabov. "Putin v mnoha směrech naplnil očekávání Rusů a přesvědčil je, že je schopen vládnout zemi. A hlavně: dal jim naději, že věci se pohnou vpřed a že bude lépe." Jeho popularita je nyní astronomická - podle průzkumů ho má v oblibě sedm Rusů z deseti, což je nebývale mnoho.
Jeho vzestup na vrchol popularity byl zpočátku spojován s jeho tvrdým postupem v Čečensku.
Rusko vloni po letech jelcinovské stagnace a nehybnosti najednou v novém premiérovi uvidělo muže činu a vládce "tvrdé ruky".
Dnes se ovšem jeho obliba podle sociologů odvíjí i od úspěchů v jiných "válkách".
Snaží se zavést pořádek do systému státu a zkrotit vlivné bossy regionů, z nichž mno
zí vládli svým oblastem jako feudální pánové.
Dává najevo, že nehodlá tolerovat politický vliv "oligarchů", mocných bankéřů a průmyslníků, kteří se považovali za pány země.
Prosadil některé změny v zákonech, které by měly napomoci lepšímu fungování ruského hospodářství.
Za to vše mu Rusové tleskají a odborníci uznale pokyvují hlavou, byť opatrně.
Při posuzování Putina diskutují komentátoři o dvou hlavních otázkách.
Zaprvé: dokázal již Putin, že má opravdu vůli změnit Rusko? Odpověď většinou zní: ano.
Zadruhé: jsou tyto změny opravdu natolik zásadní, že zemi vyvedou z jelcinovské nehybnosti? V tomto případně již nebývají odpovědi tak jednoznačné.
"Starý systém pomalu končí, nyní ovšem nastává složitější etapa - musí vzniknout nový systém v ekonomice i politice," říká Andrej Rjabov. "A tady je ještě příliš brzy hodnotit, do jaké míry se mu to daří a bude dařit v budoucnosti." Donald Jensen, bývalý americký diplomat v Rusku a komentátor Rádia Svobodná Evropa, říká, že Putin se stále ještě zcela neodpoutal od nekoncepčního Ruska Borise Jelcina.
"Klíčová otázka zní: znamená Putin odklon od Jelcinova Ruska, nebo to je jen variace na něj a mnoho podstatných věcí se nemění? Já se domnívám, že to je stále jelcinismus bez Jelcina," říká.
"Je tu nová osoba, některé nové prvky v politice, několik nových hráčů. Ale role prezidenta, funkce institucí či těsný kontakt peněz a moci stále zůstávají stejné. Stále nedošlo na prosazování vlády zákonů, stále chybí kampaň proti korupci," dodává Jensen.
Putinovi nyní nahrává mnoho příznivých okolností - ruští ekonomové rok 2000 označují jako zlom, kdy po letech propadu začalo ruské hospodářství výrazně růst. A ceny ropy, klíčového vývozního artiklu země, jsou vysoké.
Ekonomové připomínají, že Rusko nepotřebuje žádné "zázračné reformní recepty", nýbrž několik let rozumných a systematických změn, větší efektivitu státní správy, vytvoření podmínek pro hospodářský rozvoj. Stále více z nich věří, že Putin k tomu opravdu směřuje.
Stále o něm ovšem do značné míry platí, že jeho konkrétní plány do budoucna nejsou zcela jasné. "Nadále nemá přesnou strategii. Mám pocit, že se mnoho z jeho kroků zatím rodí impulzivně a živelně. Postupuje leckdy metodou pokusu a omylu," říká Andrej Rjabov.
Zároveň však nepřestávají být slyšet obavy nemála Rusů, kteří se bojí, že Putinovo Rusko může postupně omezovat jeden z největších výdobytků Jelcinovy éry: svobodu slova a tisku. Putin, bývalý rozvědčík a později šéf tajné služby, se nijak netají tím, že v jeho systému hrají bezpečnostní služby důležitou roli, což mnohé znervózňuje.
Pro svět je také spojován s krvavou válkou v Čečensku, při které zahynulo v ruské palbě několik tisíc civilistů a kvůli níž vztahy mezi Ruskem a Západem poklesly na nejnižší úroveň od konce studené války.
Na domácí politické scéně však již tato otázka není tak zásadní jako v minulých měsících.
I když partyzánská válka působí armádě značné ztráty, na Putinově popularitě se to - navzdory prognózám - nijak zásadněji neprojevuje.
A ani pro Západ již není válka v Čečensku natolik ožehavým tématem, že by znemožňovala normální kontakt s Moskvou. Vůdci západních států neopomenou žádnou možnost zdůraznit, že vkládají do Vladimira Putina "obrovské naděje" a že si jsou jisti, že je mužem, jenž dokáže zreformovat Rusko.
Jeho vzestup na vrchol popularity byl zpočátku spojován s jeho tvrdým postupem v Čečensku.
Rusko vloni po letech jelcinovské stagnace a nehybnosti najednou v novém premiérovi uvidělo muže činu a vládce "tvrdé ruky".
Dnes se ovšem jeho obliba podle sociologů odvíjí i od úspěchů v jiných "válkách".
Snaží se zavést pořádek do systému státu a zkrotit vlivné bossy regionů, z nichž mno
zí vládli svým oblastem jako feudální pánové.
Dává najevo, že nehodlá tolerovat politický vliv "oligarchů", mocných bankéřů a průmyslníků, kteří se považovali za pány země.
Prosadil některé změny v zákonech, které by měly napomoci lepšímu fungování ruského hospodářství.
Za to vše mu Rusové tleskají a odborníci uznale pokyvují hlavou, byť opatrně.
Při posuzování Putina diskutují komentátoři o dvou hlavních otázkách.
Zaprvé: dokázal již Putin, že má opravdu vůli změnit Rusko? Odpověď většinou zní: ano.
Zadruhé: jsou tyto změny opravdu natolik zásadní, že zemi vyvedou z jelcinovské nehybnosti? V tomto případně již nebývají odpovědi tak jednoznačné.
"Starý systém pomalu končí, nyní ovšem nastává složitější etapa - musí vzniknout nový systém v ekonomice i politice," říká Andrej Rjabov. "A tady je ještě příliš brzy hodnotit, do jaké míry se mu to daří a bude dařit v budoucnosti." Donald Jensen, bývalý americký diplomat v Rusku a komentátor Rádia Svobodná Evropa, říká, že Putin se stále ještě zcela neodpoutal od nekoncepčního Ruska Borise Jelcina.
"Klíčová otázka zní: znamená Putin odklon od Jelcinova Ruska, nebo to je jen variace na něj a mnoho podstatných věcí se nemění? Já se domnívám, že to je stále jelcinismus bez Jelcina," říká.
"Je tu nová osoba, některé nové prvky v politice, několik nových hráčů. Ale role prezidenta, funkce institucí či těsný kontakt peněz a moci stále zůstávají stejné. Stále nedošlo na prosazování vlády zákonů, stále chybí kampaň proti korupci," dodává Jensen.
Putinovi nyní nahrává mnoho příznivých okolností - ruští ekonomové rok 2000 označují jako zlom, kdy po letech propadu začalo ruské hospodářství výrazně růst. A ceny ropy, klíčového vývozního artiklu země, jsou vysoké.
Ekonomové připomínají, že Rusko nepotřebuje žádné "zázračné reformní recepty", nýbrž několik let rozumných a systematických změn, větší efektivitu státní správy, vytvoření podmínek pro hospodářský rozvoj. Stále více z nich věří, že Putin k tomu opravdu směřuje.
Stále o něm ovšem do značné míry platí, že jeho konkrétní plány do budoucna nejsou zcela jasné. "Nadále nemá přesnou strategii. Mám pocit, že se mnoho z jeho kroků zatím rodí impulzivně a živelně. Postupuje leckdy metodou pokusu a omylu," říká Andrej Rjabov.
Zároveň však nepřestávají být slyšet obavy nemála Rusů, kteří se bojí, že Putinovo Rusko může postupně omezovat jeden z největších výdobytků Jelcinovy éry: svobodu slova a tisku. Putin, bývalý rozvědčík a později šéf tajné služby, se nijak netají tím, že v jeho systému hrají bezpečnostní služby důležitou roli, což mnohé znervózňuje.
Pro svět je také spojován s krvavou válkou v Čečensku, při které zahynulo v ruské palbě několik tisíc civilistů a kvůli níž vztahy mezi Ruskem a Západem poklesly na nejnižší úroveň od konce studené války.
Na domácí politické scéně však již tato otázka není tak zásadní jako v minulých měsících.
I když partyzánská válka působí armádě značné ztráty, na Putinově popularitě se to - navzdory prognózám - nijak zásadněji neprojevuje.
A ani pro Západ již není válka v Čečensku natolik ožehavým tématem, že by znemožňovala normální kontakt s Moskvou. Vůdci západních států neopomenou žádnou možnost zdůraznit, že vkládají do Vladimira Putina "obrovské naděje" a že si jsou jisti, že je mužem, jenž dokáže zreformovat Rusko.
