Tady se přece nemohlo vraždit, napadne každého, když přijede na Polytechnickou univerzitu ve Virginii. Pečlivě udržované kvetoucí stromy obklopují pískovcové domy z devatenáctého století a vedle nich stojí supermoderní stadion pro americký fotbal. Ale idyla trvá jen chvilku.
Uprostřed kampusu na bývalém vojenském cvičišti se totiž nalézá hřbitov. Přesněji řečeno dvaatřicet hrobů, jež připomínají studenty, kteří před rokem zemřeli rukou Čo Sung-hua.
Za doprovodu místního orchestru sem ve středu přišli místní studenti a pedagogové vzdát poctu svým mrtvým kamarádům a kolegům. Takřka všichni studenti na sobě mají univerzitní mikinu nebo triko s hrdým názvem: "My jsme Virginia Tech." Jakmile řečníci začnou číst jména zabitých, některé dívky začnou plakat. Za své emoce se nestydí a drží se za ruce.
"Svět byl o tyto lidi okraden," říká v proslovu na adresu obětí virginský guvernér Tim Kaine. Z chování studentů je i přes snahu to zakrýt stále cítit stín tragédie. "Mohli jsme zemřít my, a ne oni," říká jeden z nich. Když se jich zeptáte na masakr, většina z nich okamžitě odvrátí tvář, řekne tiše promiňte a odchází. "Nedivte se jim. Nechtějí si to pořád dokola připomínat," říká studentka Samantha Fareisová.
Kolem hrobů se střídají slzící příbuzní i kamarádi. A jen s údivem sledují asijského reportéra, jak si aranžuje hrobeček, aby měl hezkou fotku. Jednoduché kamenné kvádry se jmény zakrývají jen čerstvé květiny a zkormoucené vzkazy. "Právě jsem dodělala test z fyziky a strašně mi chyběla tvoje podpora." Místo podpisu srdíčko a písmeno S u hrobu Ryana Clarka, který zemřel na koleji West Ambler Johnston. Přítel další oběti, Leslie Shermanové, jí zase vzkazuje, že ji stále miluje.
Samantha Farrisová se rozhodla smutek řešit po svém. Oblékla si se svými třemi kamarády triko s nápisem "Objetí zadarmo" a snaží se tak zlepšit náladu svých smutných kolegů. "Někteří lidé se přes to ještě nepřenesli a některým to bude trvat ještě roky," vysvětluje Abbey Hoekzemaová. "Ale ne, už to není tak hrozné, myslím, že se to začíná vracet k normálu," oponuje ryšavý Caroll, který si nepřál být jmenován. Tragédie podle něj měla jeden pozitivní důsledek. "Lidé na kampusu se semkli dohromady. Dříve se mezi sebou lidé z různých oborů ani neznali," dodal.
"Nebyl zlý, jen potřeboval léčit"
Když se jich zeptáte, kde byli v době katastrofy, každý si to přesně pamatuje. "Měla jsem se svým profesorem konzultaci v budově studentského Squires centra. Naštěstí přišel jako obvykle pozdě. Jinak bych v době střelby procházela kolem Norris Hall," říká Samantha.
"Spala jsem na stejném patře, ve kterém Čo zavraždil první dvě oběti, ale nic jsem neslyšela, dokud nás neevakuovali z budovy," vzpomíná Abbey Hoekzemaová. Nikdo si nepřipouští, že by se tu mohla odehrát stejná tragédie znovu. "Přeskočilo mu, byla to náhoda," dodává její kamarádka Jane. "Ale nikdy neříkej nikdy." Samotného vraha studenti nechtějí odsuzovat. "Nebyl zlý, jen potřeboval léčit."
V těchto dnech by Čo měl jen velmi malou šanci svůj čin zapakovat. Na každém rohu stojí oranžovo-modré auto policistů, kterým pomáhají lidé z kanceláře místního šerifa. Kdo se chová podezřele, okamžitě přitáhne pozornost jejich očí schovaných za slunečními brýlemi.
V bdělosti je drží i hrozby, kvůli kterým byla zavřena vysoká škola Malcolma X. v Chicagu, kde někdo varoval, že uskuteční stejnou krvavou lázeň. Univerzitní kampusy v USA se však za poslední rok hodně změnily. Jsou čtyřiadvacet hodin pod kontrolou bezpečnostních kamer.
A co bude s Norris Hall? "Dva měsíce po střílení byla zavřená. Nachází se tam těžké a nákladné zařízení, tak už tam zase probíhají normální laborky. Ale už se tam nepřednáší a místnosti poskvrněné krví se přestavují, aby v nich lidé neměli špatný pocit," říká Samantha.
