Vypadá to, že loňský rok znamenal pozoruhodnou změnu v postavení jazzu u nás. Zajímavé je zejména úspěšné vyzrávání generace narozené kolem roku 1980. Od ročníků 1930-1940, jejichž příslušníci nastupovali na scénu v legendárních letech šedesátých, nepřinesla žádná generační střída tak vysoké procento těch, kteří se chtěli věnovat především jazzu a navíc dosahovali neobvykle vysoké úrovně. Pochopitelně, jazz zůstává v pozici toho, čemu se kdysi říkalo "menšinové žánry", nicméně změna v zájmu o něj je markantní.
Svět se pro nás zmenšil
Když po listopadu 1989 jazz prakticky vymizel z edičních plánů někdejších mamutích vydavatelství Supraphon a Panton, trvalo zhruba deset let, než se vynořil typ nové, "fanouškovské" edice, vedené buď samotnými muzikanty, nebo někým, kdo má k této hudbě vlastní niterný vztah.
Přitom se měnil i profil vydavatelství: Po ARTĚ 2HP, která se ještě mohla zčásti opírat o návaznost na jméno někdejšího československého exportního nakladatelství a vydavatelství Artie, přišlo česko-anglické vydavatelství Cube Meter. Po něm Amplion. A posléze Animal Music. Ty už dramaturgii i repertoár posunuly někam jinam. Letopočet 2009 k tomu dodal nejen další značku - Czech Art, ale přinesl i nový jev: stalo se už téměř běžné, že mladí jazzmeni (například Beata Hlavenková nebo Ondřej Pivec) jezdí svá alba nahrávat do USA, aby tam hledali partnery, kteří je zdravě provokují. Tenorsaxofonista a flétnista Jirka Hála, ze swingařského rodu vlachovského trumpetisty a skladatele, si dokonce dovolil natočit plný big band ve městě svých mladistvých snů, v americkém New Orleansu.
A na druhé straně: aktivní fanouškové z Ústí nad Labem dokážou k sedmdesátce svého slavného jazzového rodáka, trombonisty Svatopluka Košvance, sezvat mezinárodní big band se zvučnými jmény k nahrávání u nás doma.
Podobně, byť daleko pomaleji, se mění i podoba pražských jazzklubů. Vedle podniků, těžících ze zahraničních turistů, jimž jazz servíruje coby dodatek k (pro ně) levné večeři a nápojům (iluze "post-sametové" atmosféry), se objevil podnik, jemuž jde spíš o muziku a její tvůrce. Vznik klubu Jazz Dock je zatím ojedinělý, avšak naznačuje příští možné směřování.
Hojná sklizeň napříč generacemi
Ale vraťme se ke statistice. Podle údajů České jazzové společnosti v loňském roce vyšlo celkem 25 CD českého jazzu. Zahrnují se tu pouze nové nahrávky, nikoliv reedice. Jsou na nich zúčastněni představitelé dnes šedesátnické nebo i po- šedesátnické generace: Miroslav Vitouš nahrává u renomované světové společnosti ECM, Emilu Viklickému vyšlo jeho CD Sinfonietta - Janáček in Jazz na prestižním labelu Venus v Japonsku; Jiří Stivín oslavil svou pětašedesátku v koncertním cyklu Jazz na Pražském hradě; Milan Svoboda pětatřicet let svého Pražského Big Bandu nahrávkou v tradičním Áčku Českého rozhlasu.
S novými alby jsou tu emigranti, kteří se ve světě neztratili - Laco Deczi, Rudy Linka a s nimi mírně kuriózní případ barytonsaxofonisty Jaroslava Jakuboviče, partnera Svatopluka Košvance z Jazz Comba Ústí, který se po čtyřiceti letech práce se špičkovou garniturou amerického popu poprvé - spolu s basistou Georgem Mrázem - vrátil k nahrávce vysloveně jazzového charakteru.
Existuje zde i generace, která nastupovala v jazzu v mezidobí let osmdesátých. Vévodí jí uznávaný guru našich mladých jazzmanů Jaromír Honzák, ale vedle něho, po boku o dvacet let mladších mladých spoluhráčů, slaví svou premiéru v roli vedoucího i téměř neznámý basista Jaroslav Šimíček.
Můžete se přidat
Těžiště tvoří právě mladé soubory, které loni vydaly své první nebo alespoň jedno z prvních alb: Martin Brunner Jr, Limbo, Tomáš Liška, Nedaba. A k tomu jména běžnému posluchači téměř neznámá: funkoví Los Quemados, kteří si albový debut vydali vlastním nákladem, nebo velmi mladý basista z Havířova Jiří Slavík, který zabodoval na několika zahraničních festivalech. Takovou úrodu za jeden rok dějiny našeho jazzu zřejmě ještě nepamatují.
To vše vedlo omlazenou reprezentaci České jazzové společnosti k pokusu vzkřísit každoroční hlasování odborníků o nejlepší tuzemskou jazzovou nahrávku roku. Podobné ankety, kdysi tady značně populární, postupně ztrácely na renomé - když jazz začal být považován za žánr, který vlastně už téměř nikoho nezajímá. Anketa Akademie, pokrývající různé žánry populární hudby, měla přitom také jisté potíže se sestavením poroty, která by pro jazzovou obec byla věrohodná. Česká jazzová společnost se tedy nyní rozhodla vytipovat zhruba 70 odborníků z řad uznávaných hudebníků, kritiků i představitelů jazzových festivalů a jiných organizačních akcí, a vyzvat je k hlasování podle předloženého seznamu nahrávek loňského roku.
Jazz však naštěstí nežije jen mezi odborníky, ale žije (a především) mezi posluchači. Seznam nahrávek bude zveřejněn na webbové stránce ČJS (www.czechjazz.org) a pořadatelé doufají, že to vyvolá i blogovou diskusi, která pomůže osvětlit atmosféru, v níž se tento překvapující - nejen kvantitativní, ale i kvalitativní - boom odehrává. Pokud k tomu čtenáři MF DNES a Kavárny on-line chtějí říct své, jsou pochopitelně vítáni. Výsledky ankety odborníků lze zřejmě očekávat někdy koncem ledna.
