Ministerstvo vnitra například shodilo ze stolu žalobu Zdeňka Miky, jenž zahynul v květnu 1980 při autonehodě. Řidič náklaďáku sovětské armády vjel tehdy do protisměru, kde zdemoloval Mikův osobní automobil. Vnitro odmítalo jeho synovi vyplatit odškodné, protože mu už "v osmdesátých letech minulého století dalo 2 800 korun jako náhradu výdajů za výživu".
Verdikt Nejvyššího správního soudu je stručný: "Jde o libovůli ministerstva, která se nezakládá na racionálních argumentech."
Částku 2 800 korun, kterou se vnitro při odvolání proti rozhodnutí krajského soudu ohání, nelze podle Nejvyššího správního soudu považovat za kompenzaci násilné smrti člověka.
I Mikův případ přiměl místopředsedu Senátu Jiřího Lišku (ODS) k vypracování novely zákona o odškodnění rodin, jejichž blízcí byli okupačními vojáky v letech 1968 až 1991 zabiti, zmrzačeni či znásilněni.
"Zákon z roku 2005 sice mnohé napravil, zůstávalo nicméně až příliš mnoho křivd, proto ho chceme ještě letos změnit," říká senátor. Podle nejnovějších statistik Ústavu pro studium totalitních režimů bylo jen v roce 1968 vojáky okupačních armád zastřeleno či přejeto 108 Čechoslováků.
Sedmnáct žen či nezletilých dívek bylo za necelých pět měsíců znásilněno či zneužito. Historik Lukáš Cvrček z Ústavu pro studium totalitních režimů přitom odhaduje, že znásilněných žen je podstatně víc.
"Lidem bylo jasné, že se jich české úřady nezastanou, a že mohou být dokonce vystaveni šikaně. Proto mlčeli. U žen v tom pak zejména na malých městech sehrál roli i stud," vysvětluje Cvrček.
Ostudně se například úřady zachovaly v roce 1981 při vyšetřování vraždy matky a dvou dětí v Křelově- Břuchotíně na Olomoucku. Kladivem je umlátil sovětský zběh Jurij Komonov, kterého žena překvapila při vloupání do jejího domu. StB poté vyvinula obrovské úsilí, aby původ vraha zatajila.
Bezprostředním impulzem k návrhu nového zákona o odškodnění bylo podle senátora Lišky jičínské krveprolití. Silně podnapilý polský voják Stefan Dorna v roce 1968 postřílel či těžce zranil několik lidí. Jejich příbuzní byli tehdy odškodněni jen 6 000 korunami. Ani oni zatím nemají na vyšší částku podle vnitra nárok.
Nový zákon jim přisuzuje 150 000 za usmrcení, 70 000 za zranění a 30 000 za znásilnění. Z více než 500 žádostí bylo dosud podle Lišky odškodněno jen 104 lidí. Přes 300 jich bylo odmítnuto s odůvodněním, že se s nimi vyrovnal už totalitní režim. A Liška to chce změnit.
