"Jsem šťastný. Musím teď být s rodinou," říkal a objímal svou družku Annu Sivákovou.
Místnosti rodinného domku v Budišově nad Budišovkou, vzdáleném asi deset kilometrů od Vítkova, připomínají staveniště. Jen ta největší, kde bude obývací pokoj a přechodně také ložnice pro celou rodinu, má už koberec, záclony a je vymalovaná.
Tady seděl Pavel Kudrik se svou družkou a z papírových krabic vytahovali věci, které jim poslali lidé. Převažovaly plyšové hračky. Jinak nemají nic, při požáru přišli úplně o všechno.
"Je to šílené, začínat takhle úplně znova. Máme každý jeden talíř, hrnek a lžičku, jinak jsme při požáru přišli o všechno," řekla Anna Siváková.
Jedno je jisté, její děti už nikdy v životě nebudou trpět nedostatkem plyšáků. Lidé jich vypálené rodině, hlavně však nejvážněji popálené Natálce, poslali stovky. Anna Siváková se už musela trpce smát, když z papírových krabic tahala další a další plyšáky. Ani jedno ze tří dětí přitom nemá postel, poličku nebo skříňku, rodině chybějí kamna i nádobí.
První noc spala rodina na matracích na zemi
První noc tak rodiče i jejich tři dcery ve věku deset, devět a šest let spali na zemi v obývacím pokoji. "Naštěstí byly mezi dary i matrace, takže jsme si je rozložili na zemi a spali," popisovala první noc v novém domově Anna Siváková.
Jestli se jí ale něco zdálo, to neví. "Pokládali jsme linoleum a skládali kuchyňskou linku. Můj druh teď betonuje podlahu ve vchodu do domu," řekla Anna Siváková.
Rodičům a třem sestrám malé Natálky, která bude ještě asi měsíc s popáleninami v nemocnici, skončila v pondělí smlouva na pronájem dvou pokojů ve vítkovské azylové ubytovně, proto se stěhovali, i když ještě není domek úplně opravený.
Rodina hledala nový domov hned po požáru v polovině dubna. Když už to na několika místech vypadalo, že si koupí byt nebo starší dům, ozvali se sousedé s peticí, že nové romské nájemníky nechtějí, nebo na poslední chvíli krachnul už téměř jistý prodej staršího rodinného domu.
Koncem tohoto týdne se rodina znovu na několik týdnů rozdělí. Anna Siváková půjde do nemocnice, která přeloží její Natálku z jednotky intenzivní péče na pokoj, kde bude se svou matkou. "Musím se naučit, jak o malou pečovat, jak se starat o její popáleniny," říká Anna Siváková.
A ještě na něco se musí připravit: poprvé ukáže popálenou Natálku, kterou oheň poznamenal na celém těle, jejím třem sestrám. "Sejdeme se kvůli tomu i s psychologem, který moje tři dcerky na to setkání s Natálkou připraví."
Na Vánoce by mohla být malá Natálka doma
Lékaři ostravské fakultní nemocnice plánují, že v závěru týdne Natálku přeloží na obvyklý pokoj, a do měsíce by ji mohli propustit do domácího léčení.
Holčičku čeká náročná a bolestivá léčba i rehabilitace, bude se mimo jiné také znovu učit chodit – vždyť od poloviny dubna jenom leží, až v posledních týdnech se několikrát i posadila.
"Věřím, že na Vánoce už budeme všichni pohromadě doma," plánuje Anna Siváková a pak zavolá na Pavla Kudrika, který pracuje na opravách domku: "Ale to už tady musí být všechno hotovo. Natálka musí přijít do čistého, žádné betonování," říká rázně Anna Siváková. Pavel Kudrik jen pokrčí rameny.
"Stihnu to. Občas se mě někdo zeptá, jestli nepotřebujeme ještě pomoc, ale já už si to všechno chci dodělat sám. Dostali jsme peníze na nákup domku, plno darů a já nemusím do vězení. To už stačí, teď se musíme zase postarat my sami," říká Kudrik.
