spermie se sice v jejich varlatech tvoří, ale nedozrávají do své konečné pohyblivé podoby. Vědci však dokazují, že pomoc se dá najít na nečekaném místě - u laboratorních myší.
Již v roce 1996 američtí biologové zjistili, že nezralé spermie potkanů mohou dozrávat ve varlatech myší. Tímto objevem se nechal inspirovat kontroverzní italský reprodukční biolog Severino Antinori. Položil si otázku: Mohly by podobným způsobem dozrávat i lidské spermie?
O myších a lidech
Odpověď začal hledat v experimentech se spermiemi na myších samcích. V loňském roce ohlásil úspěšný porod čtyř dětí, jež byly počaty ve zkumavce za přispění spermií, které dozrály ve speciální nádobě v přítomnosti potkaních spermií, nebo dokonce přímo ve varlatech těchto laboratorních hlodavců. Tři z dětí byly údajně počaty v Itálii a čtvrté v Japonsku. Nejstarší z nich nedávno oslavilo druhé narozeniny. Toto sdělení, které rozproudilo mohutnou diskusi odborníků, sice Antinori přednesl na odborném světovém setkání reprodukčních biologů v Benátkách, ale dosud je nezveřejnil v žádném z odborných časopisů. O podrobnostech rovněž odmítá informovat novináře, nelze jej zastihnout na telefonu a nereaguje ani na dotazy zaslané elektronickou poštou. Profesor Antinori se dostal do povědomí veřejnosti před několika lety, kdy s pomocí umělého oploďnění umožnil mateřství dvaašedesátileté ženě.
Japonská etika
Dozráváním lidských spermií v myších varlatech se zabývá i Nikolaos Sofitikis z Totorijské univerzity v Japonsku. Téměř tři roky hledal způsob, jak "pěstovat" lidské spermie vnesené injekcí do varlat speciálních myší, které mají geneticky potlačenou imunitu, a tedy minimální odmítavou reakci na přítomnost cizí tkáně. Nakonec to dokázal s pomocí bílkoviny, jež utlumovala i zbytkový imunitní systém hlodavců. Jak Sofitikis spokojeně konstatoval v časopise New Scientist, v úspěšných pokusech dozrávaly nevyvinuté pohlavní buňky neplodného muže v plně vyvinuté spermie s pohyblivostí větší než u některých zdravých lidských jedinců. Také Sofitikis se chystá takto "donošené" lidské spermie použít k oplození při asistované reprodukci. Zatím však pokorně čeká na souhlas etické komise. Kromě toho, že mohou "myší kmotříčci" pomoci neplodným mužům dosáhnout otcovství, lze jich také využít ke studiu zrání spermií mimo tělo člověka. Takový výzkum je nezbytný například pro vývoj mužských antikoncepčních pilulek.
Naděje i pro ženy
Laboratorní hlodavci však dávají naději i ženám, jejichž plodnost je ohrožena chemickou léčbou či ozařováním při nádorových onemocněních. Pacientkám je sice možné, ještě než podstoupí protinádorovou léčbu, zamrazit zralá vajíčka a později je použít při umělém oplodnění; citlivé vajíčko se však může velmi snadno poškodit. Příliš úspěšné nebyly ani pokusy odebrat ženě před léčbou tkáň vaječníků a pak ji transplantovat zpět. Navíc při tom hrozí riziko zanesení nádorové tkáně z vaječníku zpět do těla. Nedávno však tým vědců z Toronta oznámil na konferenci Evropské společnosti pro rozmnožování člověka v Itálii, že úspěšně transplantoval do zádových svalů laboratorní myši tkáň lidského vaječníku s nezralými vajíčky. Po devíti týdnech zrání získal tři lidská vajíčka připravená k oplození ve zkumavce a k následné implantaci do dělohy. Tato vajíčka vědci nyní podrobně studují, především se soustřeďují na to, zda nebyla poškozena nebo pozměněna jejich genetická informace,. Pacientce před protinádorovou terapií by díky této metodě bylo možno odebrat a zamrazit část vaječníku obsahující nezralé vaječné buňky. Po vyléčení by byla rozmražená tkáň implantována do myši, kde by vajíčka dozrála. Vajíčka pak lékaři mohou oplodnit ve zkumavce spermiemi manžela a implantovat do dělohy.
Obavy ze smíšení tkání
Možnost využití myších "chůviček" dává také naději dětským onkologickým pacientkám, jejichž vajíčka by mohla být uchována do doby, než budou vyléčeny a dospějí natolik, aby se mohly stát matkami. Dobré výsledky s dozráváním lidských spermií a vajíček v tělech hlodavců přinášejí však také obavy z možných rizik poškození pohlavních buněk. "Je nutná opatrnost. Lidé se samozřejmě hrozí smíšení lidské a myší tkáně," shrnul renomovaný britský odborník na asistovanou reprodukci Alan Handyside. Potvrdit, nebo vyvrátit obavy může až další výzkum. Jestli neplodné páry dokážou překonat obvyklou lidskou nechuť k hlodavcům a hledat u nich pomoc v tak citlivém problému, jakým je rodičovství, je ovšem jiná otázka.
Autor je spolupracovníkem redakce
Již v roce 1996 američtí biologové zjistili, že nezralé spermie potkanů mohou dozrávat ve varlatech myší. Tímto objevem se nechal inspirovat kontroverzní italský reprodukční biolog Severino Antinori. Položil si otázku: Mohly by podobným způsobem dozrávat i lidské spermie?
O myších a lidech
Odpověď začal hledat v experimentech se spermiemi na myších samcích. V loňském roce ohlásil úspěšný porod čtyř dětí, jež byly počaty ve zkumavce za přispění spermií, které dozrály ve speciální nádobě v přítomnosti potkaních spermií, nebo dokonce přímo ve varlatech těchto laboratorních hlodavců. Tři z dětí byly údajně počaty v Itálii a čtvrté v Japonsku. Nejstarší z nich nedávno oslavilo druhé narozeniny. Toto sdělení, které rozproudilo mohutnou diskusi odborníků, sice Antinori přednesl na odborném světovém setkání reprodukčních biologů v Benátkách, ale dosud je nezveřejnil v žádném z odborných časopisů. O podrobnostech rovněž odmítá informovat novináře, nelze jej zastihnout na telefonu a nereaguje ani na dotazy zaslané elektronickou poštou. Profesor Antinori se dostal do povědomí veřejnosti před několika lety, kdy s pomocí umělého oploďnění umožnil mateřství dvaašedesátileté ženě.
Japonská etika
Dozráváním lidských spermií v myších varlatech se zabývá i Nikolaos Sofitikis z Totorijské univerzity v Japonsku. Téměř tři roky hledal způsob, jak "pěstovat" lidské spermie vnesené injekcí do varlat speciálních myší, které mají geneticky potlačenou imunitu, a tedy minimální odmítavou reakci na přítomnost cizí tkáně. Nakonec to dokázal s pomocí bílkoviny, jež utlumovala i zbytkový imunitní systém hlodavců. Jak Sofitikis spokojeně konstatoval v časopise New Scientist, v úspěšných pokusech dozrávaly nevyvinuté pohlavní buňky neplodného muže v plně vyvinuté spermie s pohyblivostí větší než u některých zdravých lidských jedinců. Také Sofitikis se chystá takto "donošené" lidské spermie použít k oplození při asistované reprodukci. Zatím však pokorně čeká na souhlas etické komise. Kromě toho, že mohou "myší kmotříčci" pomoci neplodným mužům dosáhnout otcovství, lze jich také využít ke studiu zrání spermií mimo tělo člověka. Takový výzkum je nezbytný například pro vývoj mužských antikoncepčních pilulek.
Naděje i pro ženy
Laboratorní hlodavci však dávají naději i ženám, jejichž plodnost je ohrožena chemickou léčbou či ozařováním při nádorových onemocněních. Pacientkám je sice možné, ještě než podstoupí protinádorovou léčbu, zamrazit zralá vajíčka a později je použít při umělém oplodnění; citlivé vajíčko se však může velmi snadno poškodit. Příliš úspěšné nebyly ani pokusy odebrat ženě před léčbou tkáň vaječníků a pak ji transplantovat zpět. Navíc při tom hrozí riziko zanesení nádorové tkáně z vaječníku zpět do těla. Nedávno však tým vědců z Toronta oznámil na konferenci Evropské společnosti pro rozmnožování člověka v Itálii, že úspěšně transplantoval do zádových svalů laboratorní myši tkáň lidského vaječníku s nezralými vajíčky. Po devíti týdnech zrání získal tři lidská vajíčka připravená k oplození ve zkumavce a k následné implantaci do dělohy. Tato vajíčka vědci nyní podrobně studují, především se soustřeďují na to, zda nebyla poškozena nebo pozměněna jejich genetická informace,. Pacientce před protinádorovou terapií by díky této metodě bylo možno odebrat a zamrazit část vaječníku obsahující nezralé vaječné buňky. Po vyléčení by byla rozmražená tkáň implantována do myši, kde by vajíčka dozrála. Vajíčka pak lékaři mohou oplodnit ve zkumavce spermiemi manžela a implantovat do dělohy.
Obavy ze smíšení tkání
Možnost využití myších "chůviček" dává také naději dětským onkologickým pacientkám, jejichž vajíčka by mohla být uchována do doby, než budou vyléčeny a dospějí natolik, aby se mohly stát matkami. Dobré výsledky s dozráváním lidských spermií a vajíček v tělech hlodavců přinášejí však také obavy z možných rizik poškození pohlavních buněk. "Je nutná opatrnost. Lidé se samozřejmě hrozí smíšení lidské a myší tkáně," shrnul renomovaný britský odborník na asistovanou reprodukci Alan Handyside. Potvrdit, nebo vyvrátit obavy může až další výzkum. Jestli neplodné páry dokážou překonat obvyklou lidskou nechuť k hlodavcům a hledat u nich pomoc v tak citlivém problému, jakým je rodičovství, je ovšem jiná otázka.
Autor je spolupracovníkem redakce
