"Slibovali nám stálou odbornou péči," vzpomíná jedenačtyřicetiletý otec třináctiletého chlapce Mojmír Stibor, podle kterého zůstalo jen u slibů. Rodiče se nyní o syna opět starají sami.
Domů si ho přivezli z nemocnice, kam ho z ústavu na jejich přání odvezla záchranná služba kvůli špatnému zdravotnímu stavu. Vyvrcholila tím série chlapcových hospitalizací, kterou podle rodiny zavinila špatná péče. Vedení ústavu to odmítá.
Faktem je, že nehybný hoch skončil loni v nemocnici několikrát se zlomenýma nohama a také s podezřením na otravu zplodinami při požáru. To však rodiče zjistili až letos z dokumentace.
První zlomeninu jsme přešli
"Vojta je od narození upoutaný na lůžko a odkázaný na druhé. Žena se o něj starala dvanáct let. Když přičtu péči o staršího syna, strávila doma patnáct let v kuse a už to psychicky nezvládala," líčí Vojtův otec důvody, proč dali chlapce do Ústavu sociální péče v Sulické ulici v Praze-Krči.
První velký problém nastal loni v dubnu. Rodiče tvrdí, že někdo z personálu zlomil Vojtovi kost v levém koleni. "Údajně při rehabilitaci. Syn musel na operaci, lékaři mu kloub sdrátovali. Byl na něj žalostný pohled, ale tenkrát jsme to přešli," říká Stibor.
Rodiče i bratr Vojtu navštěvovali a často brali domů. S péčí ústavu nebyli spokojeni. "Někdy jsem viděla, že místo mleté nebo mixované stravy dávají synovi normální jídlo. Upozornila jsem na to, ale marně," stěžuje si jeho matka Iveta Stiborová.
Prvního prosince 2004 se rodiče dozvěděli, že Vojta má opět zlomenou nohu, tentokrát pravou. Otec se neudržel a vybuchl. "Personálu jsem vynadal. Já mám sto deset kilo, a i když s klukem blbnu, nikdy jsem mu nic nezlomil," říká.
Další potíže přišly v polovině letošního února. Když otec dával Vojtovi čaj, chlapec těžce dýchal a měl propadlý hrudník.
"Vůbec nevypadal dobře. Personál sice tvrdil, že to nic není, prý jsou tam všichni nachlazení a spraví to paralen. My jsme ale trvali na převozu do nemocnice. Syn měl akutní potíže, dostal antibiotika a strávil tam měsíc. Podle lékařů byl navíc dehydrovaný a podvyživený," tvrdí otec.
Lékař dětské kliniky Thomayerovy nemocnice Martin Fajt mu dal nepřímo za pravdu: "Vše je v dokumentaci. Ale chlapcův stav byl zanedbaný. U nás se zlepšil, začal přiměřeně přibírat na váze."
Ústav pochybení odmítá
Rodiče si na ústav stěžovali: policii, pražskému magistrátu, ministerstvu zdravotnictví i ministerstvu práce a sociálních věcí. Domáhají se odškodného.
"Syn moc trpěl a problémy má kvůli zlomeninám dosud. Při rehabilitaci křičí bolestí. Nechceme, aby se do stejné situace dostaly další děti," vysvětluje otec. Ale se svými argumenty rodina neuspěla.
Podle vyjádření policie personál ústavu nespáchal trestný čin. To rodina chápe. "Věříme, že Vojtovi nezlomili nohy úmyslně, ale byly to chyby z neznalosti," tvrdí Mojmír Stibor.
Jenže ministerstva postoupila případ k prošetření magistrátu a úřednice sociálního odboru, lékařka Miroslava Burkertová, rodičům písemně sdělila, že zaměstnanci ústavu v ničem nepochybili. Důvod? Hoch trpí zvýšenou lámavostí kostí.
Na tomto argumentu staví i ředitelka ústavu, kde Vojta pobýval, Eva Kostelná. "Vojta byl výjimečný případ. Máme tu 165 klientů, ale takové problémy jsme s nikým neřešili. Věřím, že moji zaměstnanci péči nezanedbali. Více se k tomu ale vyjadřovat nemohu, protože případ ještě není uzavřený. Předala jsem to našemu právníkovi," uvedla ředitelka.
Rodiče s tvrzením o lámavosti kostí nesouhlasí. "Žádné vyšetření to neprokázalo," říká Stibor a doufá, že s žádostí o odškodnění uspěje.
