Podle čerstvých statistik se manželé nejčastěji rozvádějí v prvních čtyřech letech po svatbě. Z 33 tisíc loňských rozvodů bylo takových čtyři a půl tisíce.
"Rozvodů vytrvale přibývá. Mezi hlavní příčiny rozpadů manželství dnes patří rozdílnost povah manželů, v menší míře i nevěra či alkoholismus," varuje Národní zpráva o rodině ministerstva práce a sociálních věcí.
O úplnou rodinu tak každý rok přichází přes dvacet tisíc dětí. A právě ty rozvod nejhůře nesou. "Rodiče se mi rozvedli, když mi bylo pět. Proč se rozvedli, nevím. Po tátovi se mi moc stýskalo," svěřil se třináctiletý Lukáš Polách z Mukařova.
Statistici však mají alespoň jednu dobrou zprávu: Zhruba ve třech procentech případů se rozvedené páry dají znovu dohromady.
Děti ztrácejí rodiče navždy
Kvůli rozvodu přijde o jednoho z rodičů každoročně přes dvacet tisíc dětí. A zhruba pětina z nich podle odhadů ztratí svého otce či matku nadobro.
To proto, že se jejich rodiče tak nenávidí, že se o společné výchově svých ratolestí nedokážou dohodnout. A soudy si s jejich spory neumějí poradit.
Padesátiletý plastický chirurg David Tomášek zatím rozvedený není. Žena se od něj s malým synem odstěhovala už před třemi lety. Soud je zatím nerozvedl, protože se pořád nedohodli na tom, kdo se bude starat o pětiletého syna Adama.
V porovnání s jinými otci v Česku je na tom Tomášek ještě dobře. Adama vídá každý druhý víkend. A k tomu za ním z Prahy do Pardubic jezdí ještě jednou týdně ve všední den.
Spokojený však není ani trochu. Nechápe totiž, proč by kvůli tomu, že se mu rozpadla rodina, neměl se synem být častěji. "Žádal jsem, aby soud nařídil střídavou péči. Tedy, aby Adam trávil dva týdny se mnou a dva týdny s manželkou," říká Tomášek.
Svému snu podřídil vše. V Pardubicích, kde žije jeho žena se synem, si dokonce pronajal byt, aby se Adam nemusel stěhovat. "Nabídl jsem, že by v tom bytě bydlel Adam a my se ženou se u něj střídali," vysvětluje Tomášek.
Soudy mají podle novely zákona o rodině střídavou péči u dětí preferovat. Jenže se k ní přiklánějí jen v minimu případů, když se střídavou péčí souhlasí oba partneři a navíc se dokážou dohodnout. Oběma rozvedeným rodičům zároveň svěřují ročně v průměru jen 500 dětí.
Střídavou péči soud nepovolil ani Tomáškovi. "Vůbec to nechápu. Vyhověli manželce, a dokonce mi schůzky se synem ještě omezili," zlobí se Tomášek a chystá se odvolat k Ústavnímu soudu. "Když to nevyjde tam, zažaluji Česko ve Štrasburku za to, že mě o syna soudy připravily," říká Tomášek.
Česko už ve Štrasburku čelí žalobám dvaceti českých otců, kteří od rozvodu léta nevídají své děti, i když na to mají právo. Právě "porozvodové" rozsudky patří u nás k nejméně respektovaným vůbec. A soudy, jak ukazují štrasburské žaloby, jejich dodržování nijak zvlášť nevymáhají. A tolerují tak chování matek, které děti před svými exmanžely "schovávají".
Se synem si smí jen psát
Podobný postup se před časem vyplatil například Mileně Křížové z Prahy. Svému exmanželovi Václavu Křížovi syna "nepůjčila" za třináct let jeho života ani jedinkrát. Malý Milan, který se narodil až po rozvodu svých rodičů, přitom měl se svým otcem být pravidelně: každou první sobotu v měsíci. Jenže spolu o samotě nestrávili ještě ani minutu.
Soud sice za nerespektování svého rozsudku Křížové párkrát vyměřil pokutu, jenže tím to skončilo. S otcem pro syna ani jednou neposlal exekutora. Výsledek? Milan má dnes z otce, s kterým v životě nebyl, hysterický strach.
Kříž patří k otcům, kteří žalují Česko u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Milanův otec žádá za zmařené schůzky se synem odškodné ve výši tisíců eur. "Nevěřím, že je Česko právní stát," tvrdí Kříž.
Důvodem je nejnovější rozsudek. Podle něj už se s Milanem vídat nebude a smí mu jen jednou měsíčně psát. A Milan musí otci jednou za dva měsíce na dopis odpovědět.