Podle jeho názoru si totiž málokdo uvědomuje, že roboty mohou ohrozit vzestup člověka, a proto se na to snaží veřejnost - především pak politiky a vědce - upozornit.
Přenos paměti přes internet
Koncem minulého týdne předváděl profesor Warwick tři chytré roboty vysoké patnáct centimetrů a vážící něco přes půl kilogramu také v Praze - u příležitosti výstavy Svět knihy. Jeho stroje, které spíš připomínaly dětské hračky, jezdily na třech kolech a okolí pozorovaly šesticemi infračervených očí. K potěšení návštěvníků brouzdaly v kruhu ohraničeném lepenkovou ohrádkou.
Dva roboty už byly naprogramované tak, aby se do sebe nestrkaly, a získávaly nové zkušenosti, které si ukládaly do paměti. Třetí narážel do ohrádky a přitom se učil, aby se jí příště vyhnul. Potom ho britský vědec přeprogramoval tak, že v závěsu pěti centimetrů doprovázel jeho nohu anebo ruku.
"V listopadu 1996 jsme s nimi udělali zajímavou zkoušku pomocí internetu," vzpomínal Warwick. "Dali jsme jeden z těchto robotů, který zatím neměl v paměti žádné pokyny, kolegům na Newyorské státní univerzitě. Pak jsme pomocí internetu propojili tento stroj s robotem u nás, který už měl uloženou řadu pokynů. Tímto způsobem se nám podařilo přenést tento program z jednoho stroje do druhého. Avšak americkým novinářům, který náš pokus sledovali, vadilo, že by se něco na půdě Spojených států učilo od Evropy. Když jsme experiment zopakovali v obráceném pořadí, byli spokojeni."
Tento případ se dostal i do letošní Guinnessovy knihy rekordů.
Robot zraněný při atletice
Na univerzitě v Readignu postavili rovněž další roboty, které spolu komunikují pomocí infračervených vln.
"Vyvinuli jsme i chodícího robota Elmu. A pak máme robota, jemuž jsme dali jméno Roger," objasňoval britský badatel. "Chtěl jsem s Rogerem běžet půlmaraton. Proto jsme mu udělali úpravu proti dešti a na hlavu nasadili čepici se štítkem proti slunci. Já jsem si na záda připnul vodící infračervenou vysílačku, Roger měl upředu přijímač. Byl naprogramován tak, aby za mnou běžel ve vzdálenosti dvou metrů. Jenže když jsme vyrazili, začalo prudce svítit slunce a jeho infračervené paprsky přezářily můj povelový vysílač. Roger docela přirozeně běžel za sluncem, takže se nakonec naboural do svodidel na krajnici, na kterých zůstal viset. Bylo to první zranění robota při atletice."
Počítač prodloužením mozku člověka
Po Warwickově zkušenosti s elektronickým implantátem si ho nechal dát i pacient paralyzovaný mrtvicí v americké Atlantě. Nikoliv však do paže, nýbrž přímo do mozku. Díky tomu je nyní schopen pomocí počítače komunikovat s okolím.
"Z těchto počátečních zkoušek se signály mozku a s počítači, jež dokázaly vazbu mezi centrálním nervovým systémem a technologií, vyplynulo naprosto nové spektrum budoucnosti," uvádí Warwick ve své knize Úsvit robotů - soumrak lidstva. "Zakrátko bude možné, aby se člověk s implantátem naučil obsluhovat počítač pouze svými myšlenkovými pochody, což předznamenává nejen konec klávesnic a myší, ale snad dokonce i samotné počítačové obrazovky. Přímým napojením na lidský mozek se počítač stane jeho prodloužením, neboť umožní využívat paměťové schopnosti počítače a zobrazovat svět pomocí nejrůznějších senzorů, například infračervených nebo ultrazvukových."
Tahle metoda samozřejmě odstraní všechny nástroje ke sledování virtuální reality, jako jsou helmy, přístroje na sledování pohybu očí anebo videobrýle - hotové obrázky půjdou z počítače přímo do mozku.
Nejen dálkový přenos myšlenek
"Ovšem tohle všechno nás přivádí ještě ke vzrušujícím, ale přitom děsivým představám," upozorňoval Warwick Pražany. "Dva lidé s implantáty mohou být propojeni pomocí internetu. Pak by si navzájem mohli nejen předávat zprávy pouhým myšlením, ale číst si své myšlenky."
Ve své knize se o tom podrobně rozepsal. Domnívá se, že tyto křemíkové čipy se budou implantovat anebo i vstřikovat pod kůži. Podle něho se tyto čipy postupně natolik rozšíří, že se stanou tak běžné, jako je dnes telefon. "Být zapojen neznamená pouze mít schopnost komunikovat s jinými lidmi, popřípadě využívat sílu a moc sítě počítačových strojů," uvádí britský badatel. "Bohužel to rovněž znamená, že síť může - vzhledem k tomu, že má přístup k mozku - číst vaše myšlenky a může vás přimět myslet a dělat to, co chce ona."
Inteligence robotů a dalších elektronických služebníků se bude stále zvyšovat. Podle Warwicka nemají výzkumy v tomto směru žádné ohraničení - kupředu je pohánějí požadavky armády, obchodu a průmyslu. Nakonec nevylučuje, že během několika desetiletí mohou lidé podlehnout robotům vybaveným mnohem větší inteligencí. Nicméně doufá, že i když lidé už nebudou pány tvorstva, aspoň zůstanou naživu.
Fantazie, anebo seriózní předpověď?
Nejsou představy Kevina Warwicka jenom planou fantazií, kterou si tento britský vědec dělá kvůli osobní reklamě? Anebo nám taková perspektiva opravdu hrozí?
Na tuto otázku dnes nedokáže nikdo spolehlivě odpovědět. Určitě ledacos z toho, co Warwick předpovídá, se splní, protože to začíná být v silách současné vědy a techniky. Nicméně historie vědy ukazuje, že jakmile se nějaká nová oblast začne prudce rozvíjet, někteří nadšení specialisté přikládají její budoucnosti větší význam a větší rychlost, než jaká se z toho nakonec vyklube.
Ovšem je dobře, že tyhle znepokojivé otázky vytáhl Warwick z přítmí vědeckých laboratoří na světlo. Aspoň o nich mohou začít veřejně přemýšlet odborníci, politici, vojáci a laici, hledat etické hranice pro činnost robotů - stejně jako to nyní dělají v medicíně a genetice. Bez těchto myšlenkových vzepětí a pádů by se lidstvo ani věda nemohly rozvíjet.
 Profesor Warwick rukou diriguje jednoho ze svých robotů. |
