Práce ve velkých průmyslových textilkách je ve většině případů sérií stereotypních úkonů. Na první pohled je překvapivé, že se do tohoto sektoru stále ještě nedostala plošná automatizace. Na pohled druhý se však není čemu divit. Látka se při výrobě oblečení kroutí a výroba tak musí vždy reagovat na nepředvídatelné situace. To zvládne nejlépe lidská ruka.
Made in KLDR? Kimovy textilky vyrábějí oděvy a vyvážejí je jako čínské |
Alespoň tomu tak bylo donedávna. V roce 2015 totiž americká společnost SoftWear Automation představila speciální výrobní linku LOWRY. Původně vyráběla pouze jednodušší produkty jako koberečky do koupelny. Po dvouletém vývoji je však schopna ušít i jednoduché oblečení jako trička či džínové kalhoty.
Robotická linka dokáže nahradit výrobní pás, na kterém jinak pracuje deset dělníků, píše server Quartz. Za osmihodinovou směnu vyprodukuje 1 142 triček. Při nasazení lidské síly je to pouhých 669. Pokud zvolíme jiné porovnání, jedna robotická textilní linka je schopna nahradit 17 lidských pracovníků.
Tlak na výrobu v USA
Linku zatím firma nabízí pouze zájemcům, kteří chtějí vyrábět své produkty na území Spojených států. Zájem už o ni projevila čínská společnost Tianyuan Garments Company, která šije mimo jiné pro oděvní giganty jako Adidas či Armani. Číňané investovali 20 milionů dolarů do velké továrny v Arkansasu. Vybavena bude 21 robotickými výrobními linkami. Továrna se má otevřít už příští rok. Roční produkce by měla dosahovat 1,2 milionu triček.
Za normálních okolností by byla textilní výroba v USA pro čínského investora nemyslitelná. Klasická produkce za pomoci lidských pracovníků je ve Spojených státech extrémně nákladná. Výroba jednoho trička zde přijde na 7,5 dolaru. Při nasazení robotické linky je to však pouhých 0,33 dolaru. Jen pro porovnání, v Bangladéši se jedno tričko vyrobí v průměru za 0,22 dolaru.
Nejhorší podmínky a nejmenší platy v Asii, líčí Čech bangladéšské textilky |
Jedním z cílů SoftWear Automation je právě přesunutí výroby textilu v co největší míře zpět do Ameriky. Už nyní má firma kontrakt s ministerstvem obrany. To totiž musí podle zákona odebírat vybavení i textil od amerických firem, pokud je to možné.
Nasazení robotických pomocníků však má i stinné stránky, které v budoucnu nejvíce pocítí lidé v asijských zemích, odkud pochází nejvíce světového textilu. Mezinárodní organizace práce v loňské zprávě odhaduje, že 64 procent dělníků z textilního odvětví v Indonésii by v následujících letech mohlo přijít o práci kvůli robotizaci.
Ve Vietnamu je to dokonce 86 procent, v Kambodži pak 88 procent. Jedinou šancí pro ně je vyšší vzdělání, které by jim umožnilo obsluhovat robotické šicí linky. Na takové pozice se však dostane jen zlomek původního počtu dělníků.
Otřesné podmínky v asijských textilkách
O textilkách v rozvojových zemích Asie se v posledních letech mluví zejména kvůli tamním nevyhovujícím pracovním podmínkám i platům. V Bangladéši například dělníci pracují i 19 hodin denně za honorář v přepočtu asi 60 korun. Na tamní produkci je přitom závislá velká část evropských i amerických trhů (více zde).
Syrské děti otročí v tureckých textilkách, vyrůstají z nich analfabeti |
I do asijských textilek už přitom v posledních letech začíná pomalu pronikat robotizace. Dobrým příkladem je Čína. V rozlehlé budově v provincii Fu-ťien se například vyrábí nejnovější produkty textilních velikánů jako Lacoste, Hugo Boss či Pierre Cardin. Ještě před několika lety po továrně pobíhaly tisíce zaměstnanců a vše vyráběly ručně. Dnes jich zbylo pár stovek. Nahrazují je stroje.
Na automatizaci výrobních procesů tlačí i čínská vláda. V provincii Kuang-tung plánuje do modernizace továren napumpovat 154 miliard dolarů. V hlavním městě provincie Kuang-čou by mělo být do roku 2020 zautomatizováno 80 procent všech textilních provozů. Ve městě Lan-si modernizace textilkám ušetří 69 milionů dolarů ročně (více zde).
