| Třipadesátiletý britský ministr obrany George Robertson je členem Labouristické strany. Zastával během leteckých úderů proti Jugoslávii rozhodný postoj, který mu vynesl přezdívku "jestřáb kosovské války". |
| - v čele resortu obrany v kabinetu premiéra Tonyho Blaira stanul od vítězství labouristů ve volbách v květnu 1997 (výrazně se angažoval v procesu rozšiřování NATO, podporoval loňskou americko-britskou operaci Pouštní liška proti iráckému režimu, obhajoval letecké útoky na Jugoslávii) |
| - jako zastánce posílení skotské samosprávy se Robertson profiloval za svého působení v parlamentní opozici. Jako mladík byl dokonce jistý čas členem Skotské národní strany, která prosazuje úplnou samostatnost Skotska. |
Přesvědčený Evropan, ale ještě přesvědčenější zastánce pevné "atlantické vazby" mezi starým kontinentem a Spojenými státy.
Po Solanovi zdědil tři velké úkoly - úplně obnovit a vylepšit vztahy Severoatlantické aliance s Ruskem, vyvodit pro vojenské plánování aliance všestranné důsledky z jarní kosovské operace a především kočírovat budování "evropské obranné a bezpečnostní identity" tak, aby se to líbilo jak v evropských hlavních městech, tak ve Washingtonu.
Stabilní vztahy s Ruskem označil Robertson v prvních rozhovorech za svou hlavní starost. "Čeká nás velká práce, abychom změnili názor Moskvy na to, co aliance vlastně dělá," řekl agentuře Reuters.
Není podle všeho zastáncem velkých změn jako je rychlý pokrok při přijímání dalších členů. ČR, Polsko a Maďarsko však chválí: "Dva týdny po přijetí se ocitly ve válce a tuto výzvu skvěle zvládly. Nezakolísaly v žádné etapě. To je velký příslib naděje do budoucnosti."
Třiapadesátiletý Robertson založil svou kariéru jako odborový předák zaměstnanců skotských palíren whisky; přes odbory vedla jeho cesta logicky do Labouristické strany a do parlamentu. Od roku 1984 působil jako stínový ministr pro evropské záležitosti - odtud jeho hluboká znalost EU a jejího vývoje i víra v evropskou integraci.
Jako ministr obrany se zasadil o změnu orientace britských ozbrojených sil na pružné jednotky rychlé reakce, což Británii umožnilo hrát významnější roli v mírových akcích či přípravě na ně než jiným západoevropským armádám, nadále do značné míry orientovaným na obranu proti masovému pozemnímu útoku. I proto se bude Robertsonovi snáze prosazovat novou doktrínu NATO, jež vzešla z jarního washingtonského summitu a, posílena zkušeností z Kosova, předpokládá významné přezbrojení i změnu myšlení.
Cesta k "evropské obranné identitě" vede právě přes restrukturalizaci ozbrojených sil evropských členů NATO, kteří se musejí v budoucnu odpoutat od naprosté závislosti na Spojených státech, opět prokázané v Kosovu. Robertson se bude zasazovat o to, aby se tyto změny děly, na druhé straně se však sotva projeví jako iniciátor velké evropské samostatnosti a začlenění obrany mezi společné politiky Evropské unie.
Podle listu European Voice nebyl nikdy žhavým stoupencem "komunitarizace" evropské obrany, tedy její usazení pod nadnárodní čepec EU. "Obrana musí zůstat mezivládní záležitostí a o věcech s ní spojených se musí rozhodovat konsensem," prohlásil v prosincovém projevu.
I kdyby se měla debata v EU ubírat trochu jiným směrem - také pod vlivem Javiera Solany, který se příští týden ujme nově zřízeného úřadu Vysokého představitele EU pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku - bude podle převládajícího názoru Robertson stejně člověkem na svém místě.
"Je to pár pevných rukou, jistota, že NATO setrvá na přísně atlantické ose," soudí Pat Chilton, šéf oddělení obrany na Metropolitní univerzitě v Manchesteru. "Sotva udělá něco, s čím by nesouhlasili pánové Clinton a Blair."
| Životopis Georga Robertsona Robertson se narodil 12. dubna 1946 ve vesnici Pot Ellen na nevelkém ostrově Islay na jihozápadě Skotska. Už během studií vstoupil v roce 1963 do Labouristické strany. O pět let později opustil univerzitu ve skotském Dundee s titulem Master of Arts a začal pracovat ve výzkumu. Ve svých 24 letech se stal členem labouristického poradního výboru pro Skotsko, v roce 1977 předsedou skotské větve Labouristické strany a o rok později byl zvolen do Dolní sněmovny britského parlamentu. Jeho život poznamenaly dvě vážné události: v roce 1977 přestál těžkou autonehodu ve skotských horách a jako občan městečka Dunblane velmi trpěl tragickou událostí, když zde v březnu 1996 postřílel třiačtyřicetiletý Thomas Hamilton šestnáct prvňáčků a jejich učitelku při hodině tělocviku. Kromě své rodné řeči ovládá Robertson francouzštinu, volný čas tráví rád fotografováním či hraním golfu. S manželkou Sandrou, rozenou Wallaceovou, se oženil v roce 1970 a mají syny Malcolma a Martina a dceru Rachel. |
