Ačkoliv kandidují také lídr komunistické strany Gennadij Zjuganov a Vladimir Žirinovskij za liberální demokraty – na rozdíl od roku 2004, kdy za sebe vyslali náhradníky – ani jeden z nich nezíská více než 15 procent hlasů. A i když budeme předpokládat, že Michail Kasjanov, Boris Němcov a předseda Demokratické strany Andrej Bogdanov nějakým způsobem seženou dva miliony podpisů potřebné k účasti ve volbách, výsledek bude týž. Prozatím nemá žádný z nich větší než dvouprocentní podporu.
Zaručené vítězství
Medveděvovo vítězství v prvním kole hlasování se tak jeví jako zaručené, avšak důležité otázky vyvstanou až po sečtení hlasovacích lístků. Jak bude moc rozdělena mezi Medveděva a Putina? Kdo bude u kormidla? Bude muset Rusko přepsat zákony a ústavu tak, aby poskytly premiérovi větší oficiální moc? Riskuje Putin politickou budoucnost, když přijímá formálně druhotnou roli a přebírá zodpovědnost za veškerou společenskou i hospodářskou politiku země?
Ruská ústava neumožňuje funkci "technického prezidenta". Hlava státu má rozsáhlé pravomoci, což samo o sobě znamená, že Medveděv bude silným prezidentem. Navíc je to politik se silnou vůlí a velmi zkušený vykonavatel moci.
Putin však bude silným premiérem – i kdyby jen proto, že je to Putin. Je odhodlán zůstat ještě dlouho nejpopulárnějším člověkem v Rusku. To předpokládá systém vládnutí nejméně se dvěma rozhodovacími centry – a možná také s Putinovou a Medveděvovou stranou Jednotné Rusko, která v nedávných parlamentních volbách získala 64 procent hlasů oproti 37 procentům v roce 2003. Toto vše představuje z hlediska rozdělení moci očividný pokrok.
Když Putin souhlasil, že se stane premiérem, uvědomoval si, co může očekávat. Koneckonců už v roce 1999 ve funkci premiéra několik měsíců působil.
Putin − silný premiér
Mnozí komentátoři moc premiéra podceňují. Podle ústavy je premiér šéfem výkonné moci a vláda je zmocněna vytyčovat hlavní směr domácí a zahraniční politiky.
Mnohé závisí na tom, kdo funkci premiéra vykonává: politici těžké váhy mohou v tomto úřadu potenciálně zastínit i prezidenta. Vzpomeňme na Jevgenije Primakova – nebo i na Putina na konci posledního funkčního období prezidenta Borise Jelcina, kdy bylo každému zřejmé, že zemi ve skutečnosti řídí premiér. Model premiéra Putina z roku 2008 bude bezpochyby silnější než model z roku 1999. Není proto zapotřebí měnit žádné zákony ani ústavu, aby tento muž zůstal klíčovým politickým hráčem. Rovněž mladistvý a energický Medveděv obdařený čerstvým mandátem však bude daleko silnější, než byl Jelcin v roce 1999.
Silný premiér se zdá být žádoucí. Jednou z hlavních slabin ústavního uspořádání Ruska je totiž skutečnost, že moc je oddělena od zodpovědnosti: největší moc má prezident, ale za politické výsledky nese zodpovědnost vláda.
Z tohoto hlediska je například americký model úspěšnější: hlava státu zároveň stojí v čele vlády. Nově vzniklá situace, v níž bude nejsilnější politická postava šéfovat výkonné moci, sice zcela nevyřeší nedostatky ruského ústavního pořádku, ale umožní efektivní výkon vlády, která se stále těžce vzpamatovává z Putinových administrativních reforem z roku 2004.
Co když se dostanou do sporu?
Mnozí komentátoři Putinovi vyčítají, že souhlasil s přijetím funkce, která je podle nich pod jeho úroveň – že přijal zodpovědnost za stavbu silnic, sociální služby, inflaci a řadu dalších problémů, které by mohly podkopat jeho popularitu. Putinovi by se však mělo místo výčitek poděkovat.
Nakolik stabilní ovšem tento nový polycentrický systém vládnutí bude? Jak dlouho zůstane Medveděv prezidentem a Putin premiérem? Co když se dostanou do sporu?
Stabilita pochopitelně vyžaduje dohodu obou klíčových aktérů a bezpochyby se najde dostatek odpůrců i stoupenců, kteří se mezi nimi pokusí vyvolat nesváry. Putin a Medveděv však spolupracují už více než 17 let a nikdy se mezi nimi nevyskytly vážné konflikty. Putin se navíc nikdy nespletl v úsudku o loajalitě lidí, které povyšuje.
Za Jelcinovy éry se propuštění činitelé často mstili tím, že vydali paměti a řekli v nich o svém bývalém šéfovi vše. V Putinově éře to nikdo neučinil. Michaila Kasjanova, bývalého premiéra a dnešního opozičního kritika, "zdědil" Putin po Jelcinovi. A když Putin učinil nejdůležitější jmenování svého života – volbu vlastního nástupce – může si být člověk jist, že jeho kalkulace byly důkladné.
Příštím prezidentem se tedy stane Medveděv a tento úřad bude zastávat nejméně jedno celé funkční období. Putin během této doby zůstane premiérem a má dobré vyhlídky stát se znovu prezidentem v roce 2012 nebo 2016 – případně v kterýchkoliv dalších prezidentských volbách během následujících dvou desetiletí.
© Project Syndicate 2008.
