MF DNES vyrazila do ulic s radarem. Sledovala chování řidičů na třech různých místech, kde je předepsaná padesátka. Na jednom místě sledují provoz kamery, na druhém občas postávají policisté a na třetím vládne anarchie.
A udělala pokus. Nejdříve redaktor a technik s radarem měřili ve svém civilním oblečení. Potom měření zopakovali, tentokrát oblečení do reflexních vest, aby připomínali policejní hlídku.
Rozdíl v řidičské disciplíně byl obrovský. Průměrná rychlost projíždějících aut se před "policisty" snížila o celých dvacet kilometrů za hodinu.
Nerespektování povolené rychlosti je v Česku nejčastějším dopravním přestupkem. Loni stála rychlost za 13,5 tisíce nehod a je také největším hrobařem - kvůli nepřiměřenému spěchu přišlo na silnicích v loňském roce o život 284 lidí. Nohu na plynu často zapomenou i motoristé, kteří jinak předpisy úzkostlivě dodržují.
Výrobci automobilů vyrábějí stále silnější a levnější vozy a omamný pocit, jejž navozuje rychlá jízda, je tak bližší mnohem širšímu okruhu řidičů. A to je nebezpečné zejména pro mladé šoféry, u nichž je překračování rychlosti vůbec nejčastějším přestupkem.
Postihu se ovšem dočká jen zlomek neukázněných motoristů. V Česku je ročně za rychlost rozdáno na 200 tisíc pokut, což je ovšem třikrát méně než evropský průměr.
"Kontrola dodržování rychlosti není stále dostatečná a postih není příliš účinný. Je třeba hledat možnosti automatického postihu rychlostních přestupků," uznává i Národní strategie bezpečnosti silničního provozu na roky 2011 až 2020 ministerstva dopravy. Úředníci se odvolávají na instalaci radarů a kamer do ulic.
Policie totiž na systematické hlídání silnic nemá dost lidí.
"Policisty všude mít nemůžeme. Zaměřujeme se na nebezpečné úseky u přechodů nebo u autobusových zastávek," říká šéf dopravní policie Leoš Tržil.
