Bylo tomu tak za Václava Havla, opakuje se to za Václava Klause a platí to i pro důchodcovské průpovídky Miloše Zemana (který si v tom znamenitě libuje).
V úterý dostala vláda červenou kartu ve Sněmovně a spiklenecké teorie se opět objevily. Jednou z nich je, že "ďábel z Hradu", který se převléká do skvěle padnoucích Klausových obleků, odstřelil Topolánka, kterého nesnáší.
Klaus zřejmě také může za to, že Martin Bursík (toho prezident skutečně nemá rád) vyhodil poslankyně Zubovou a Jakubkovou ze své zelené planety a ty pak hlasovaly proti vládě.
Jistě, vliv Václava Klause, formální i neformální, je na české politické scéně nepominutelný a relativně velký. Prezident jej navíc dokáže využít a občas si ho dokonce užívá.
Není to nic nového na Pražském hradě. Dělal to i Václav Havel a vždy se o to vehementně snažili (úspěšně i neúspěšně) i Tomáš Masaryk a Edvard Beneš. Samozřejmě každý z nich jinak, v rozdílných podmínkách a za odlišné situace.
Český prezident, na rozdíl od jiných parlamentních evropských demokracií, je tradičně vlivnější a lidé mu naslouchají s větší vážností, než mu určují jeho pravomoci. Pokud se v podobném prostředí dokáže někdo hbitě pohybovat, a to Václav Klaus dokáže skvěle, vypadá to, že loutky vodí po politické scéně hlava státu.
Pravda to však není. Politické strany a parlament mají větší moc než prezident.
Klaus si může myslet, co chce, a dělat, co chce, ale pokud se strany domluví na nějakém uspořádání (které jim třeba dá většinu ve Sněmovně), těžko s tím může něco udělat. Neznamená to, že by se kriticky nevyjádřil, ale jeho možnosti blokovat vývoj jsou omezené.
Česká politika a částečně i média však rády přiživují spiklenecké teorie. Reálný stav věcí bývá daleko jednodušší. Napětí u nás často plyne z nesmyslných osobních animozit a naprosté neochoty se na čemkoli domluvit.
Je například známo, že Mirek Topolánek a Václav Klaus před veřejností pouze předstírají, že jejich vztahy jsou dobré. Nejsou. Cesty obou politiků se rozcházejí v pohledu na dnes už historickou opoziční smlouvu, kterou uzavřel Klaus se Zemanem, ale v poslední době zejména v zásadním názoru na vývoj Evropské unie a Lisabonskou smlouvu.
"Na začátku vládnutí Mirka Topolánka byly postoje k Evropské unii výrazně odlišné proti těm, které jsou dnes. Radikálně a dramaticky se změnily. Zásadně nesouhlasím s evropskou politikou současného vedení ODS. Tečka." To jsou slova prezidenta z rozhovoru pro MF DNES z 29. listopadu loňského roku.
To neznamená, že Klaus si dovolí obcházet ústavu, pravidla a zvyklosti obvyklé pro jmenování premiéra. Neudělá to ani teď.
"Aby prezident sahal do politické strany – mimo, či za jejího předsedu – by bylo neuvěřitelným vmísením se do vnitrostranického vývoje. To si já nedovolím." Tak zní Klausova věta z interview pro náš list z července 2006.
Určitě proto brzy oznámí, že bude čekat na dohodu politických stran. A také si podle všeho uvědomuje, že Topolánek by měl dovládnout v době českého předsednictví Evropské radě. Výměna do konce června není na místě.
A zda se strany na něčem dohodnou? Těžko předvídat výsledek. Dohodnout by se na přijatelném řešení měly ve vlastním zájmu. Pak se budou muset vymlouvat na "ďábla z Hradu". Ten jejich dohody těžko zvrátí. Ale spikleneckých teorií do té doby uslyšíme ještě hodně.
