Ministryně zahraničí USA je pracovní zařazení, na které padesátiletá žena z Alabamy aspiruje. Když uspěje, stane se zřejmě nejmocnější černoškou v historii.
A na úspěch to vypadá. Nejsilnější kritika se očekává od senátorky z Kalifornie Barbary Boxerové, která Riceovou nehodlá zpražit ničím silnějším než: "Zdá se mi, že vaše loajalita převládla nad úctou k pravdě."
Jinými slovy, záhadná důvěrnice George Bushe má nominaci předem v kapse. Žije sama v hotelu Watergate a nikdy neprozradila recept, podle kterého spolu s prezidentem upekli invazi do Iráku. Neškodný dotaz od senátorky Boxerové na tom sotva něco změní.
Pokud jde o budoucí zahraniční politiku, to je možná ještě větší záhada. Ne že by Condoleezza k tomuto tématu v minulosti nic neprozradila. "Zahraniční politika republikánské administrativy bude zcela určitě internacionalistická," napsala např. v časopise Foreign Affairs.
Jenže to bylo v lednu roku 2000. O dva roky později se stala hlavní autorkou Národní bezpečnostní strategie, která prosazuje preventivní vojenské útoky.
"K zahájení svěží zahraniční politiky bude nutné, aby Spojené státy přehodnotily vztahy se svými partnery a spojenci," napsal v témž čísle Robert Zoellick, jehož si nyní Riceová vybrala za svého náměstka. Nedlouho po uveřejnění textu se stal pravý opak.
Condoleezza Riceová až dosud pracovala jako Bushova poradkyně. Její práce spočívala vtom, že shromažďovala co nejvíce odlišných názorů, které pak dávala k dispozici prezidentovi.
Kouzlo osobního setkání
To se teď změní. "Už nemá za úkol koordinovat různé pohledy na věc, je jednou z těch, kteří názory předkládají," řekl v rozhlasovém interview současný držitel úřadu Colin Powell.
A jaké pohledy na svět vlastně Condoleezza Riceová má? Je známo, že chová vřelé city k Izraeli. Vždy se snažila bránit tomu, aby byl na židovský stát ze strany USA činěn velký nátlak.
Své sympatie prozradila v roce 2002 během obléhání palestinského předáka Jásira Arafata. Chování izraelské vlády během schůzky v Bílém domě označila za "hloupé a kontraproduktivní".
Její styl charakterizuje i úplně jiná příhoda. V červnu roku 2003 přistála na Západním břehu a ihned si pospíšila na setkání s palestinskými předáky. Ti ji ukázali film o plánech Izraele na vybudování zdi okolo Palestiny. Když Riceová krátce nato jednala s Arielem Sharonem, ostře jej vyzvala, aby plán překreslil. K tomu později skutečně došlo.
Příznivci budoucí ministryně v tom vidí důkaz, že Riceová vyniká v umění jednat tváří v tvář s politickými partnery, takže budoucí zahraniční politika USA upustí od "telefonního stylu" Colina Powella.
Ovšem Condoleezza dosud uskutečnila jen šest samostatných zahraničních cest a zápal pro palestinskou věc spočívá třeba v jejích vzpomínkách na dětství v rasově segregované Alabamě.
Budoucí ministryně jako nadšená fanynka možná jen nemohla přenést přes srdce, že palestinská zeď měla vést skrze univerzitní fotbalové hřiště.
Fotbal je něco, co bývalý rektor Stanfordovy univerzity (Riceová) zbožňuje. Připomíná válku, neboť také v něm je třeba se rychle rozhodovat. A dokonce i špatné rozhodnutí je lepší než žádné, věří žena, která bude záhy nejmocnější na světě.
