Řezat do Krista netřeba. Archeologové hlásí revoluci v datování vykopávek

Metodu určování stáří nálezů pomocí radioaktivního uhlíku čeká převratná novinka. S její pomocí půjde určit věk materiálu, aniž by bylo nutné jej poškodit odběrem vzorků. Postup může v budoucnu objasnit třeba původ Turínského plátna, do nějž bylo údajně zabaleno tělo Ježíše Krista.

Mědirytina z veřejné výstavy Turínského plátna z roku 1578. Ze kdy ale pochází plátno samotné? Nová metoda by mohla určit, zda skutečně mohlo halit Ježíšovo tělo. | foto: AP

Novou metodu představili američtí chemici na svém výročním sjezdu v San Francisku, oznámil server Discovery News.

Ambice "nedestruktivní metody radiokarbonového datování", jak ji tým emeritního profesora Marvina Rowea z Texasu nazývá, nejsou nikterak malé. Nové světlo může vrhnout třeba na Turínské plátno. Lněný materiál je už léta předmětem sporů, zda do něj bylo zabaleno tělo Krista po jeho ukřižování.

Uhlíková metoda spočívá v odběru vzorku ze zkoumaného materiálu a rozpuštění tohoto vzorku v silné kyselině a hydroxidu. Následným spálením vzniká oxid uhličitý a v něm se měří obsah radioaktivního izotopu ¹⁴C.

Turínské plátno už tento zákrok podstoupilo v roce 1988. Laboratoře v Oxfordu, Curychu a arizonském Tucsonu se shodly, že plátno ve skutečnosti nenese otisk Kristovy tváře, ale že je padělkem z doby mezi lety 1260 a 1390. Pak se objevily názory, že vzorky nebyly z původního lnu, ale ze středověké záplaty.

Jenže odřezávat, rozpouštět a pálit při dalších a dalších testech kus něčeho, co může být relikvií nevyčíslitelné hodnoty, to nejde.

Nová metoda spočívá v umístění vzorku do komory, v níž se vytvoří plazma. Ionizovaný plyn nepatrně zoxiduje povrch vzorku. Uvolněný oxid uhličitý umožní analýzu izotopu ¹⁴C.

Podle Discovery News Roweův tým už svůj postup testoval při analyzování stáří dvacítky vzorků včetně dřeva, dřevěného uhlí, kůže, králičích chlupů, kosti a staré egyptské tkaniny. Výsledky podle výzkumníků odpovídaly výsledkům tradiční radiokarbonové dataci.

V případě Turínského plátna by bylo možné analyzovat celý materiál. Nebylo by pak tak snadné zpochybnit výsledek nastíněním, že byla zkoumána "jen záplata".

Výzkumníci, kteří novou metodu zveřejnili, nicméně přiznávají: cesta ke zkoumání nejen Turínského plátna, ale i dalších vzácností, je ještě dlouhá. Přesvědčit ředitele muzeí a památkáře a možná i Vatikán, že nová neinvazivní metoda je šetrná, nějakou dobu potrvá.

Na existenci Turínského plátna se poprvé přišlo v roce 1357. Naposledy bylo vystavené v roce 2000. Další výstava se chystá v turínské katedrále letos v dubnu a květnu.

JAK SE URČUJE STÁŘÍ NÁLEZŮ

Metod určování doby původu objevů je více. Záleží hlavně na tom, jakého původu je objevený předmět.

Radiokarbonová datace je nejznámější. Doba pokácení stromu, ulovení zvířete či sklizně plodin se počítá podle poměru množství radioaktivního izotopu uhlíku ¹⁴C ku stabilnímu izotopu ¹²C. Vzorek musí být organického původu, metoda je spolehlivá pro předměty o stáří mezi zhruba dvěma stovkami a 40-50 tisíci let.

Poměrně novou metodou je opticky stimulovaná luminiscence. Vzorek se extrahuje v naprosté tmě, pak se osvítí a měří se uvolněná energie. Ta je tím větší, čím déle na minerál nedopadalo světlo. Takto byla nedávno objevena jedna z nejstarších známých zdí na Zemi.

Podobně pracuje termoluminiscence. Vzorek se rozžhaví a následně se měří emise záření. Intenzita záleží na době od minulého vypálení - zkoumá se tak třeba keramika či kameny z pravěkého ohniště.

Elektronová spinová (paramagnetická) rezonance zase umožňuje zjistit stáří zubů. Měří množství uranu, který se v zubech usazuje po zakrytí sedimentem.