V čem ta revoluce je? V tom, že vláda navrhuje otočit proces: stavební občan už nebude dělat to, co mu stát dovolí, nýbrž to, co mu stát nezakáže. Rozdíl je to veliký: já si postavím takový a takový dům. Pokud se to státu nelíbí, má třicet dní na to, aby mi to zarazil. Doposud to bylo obráceně: já si postavím dům. Státe, prosím pěkně, dovolíš mi to? Pozorný občan musí uznat, že to je revoluční změna. Pokud se novela stavebního zákona stane zákonem, budeme svědky prvního kroku na cestě od státu šafářského, komandujícího, ke státu sloužícímu, servisnímu.
Stavební zákon je terén, na němž lze problém, jehož platnost je obecná, přehledně ukázat.
Nic asi není u nás víc regulováno než stavební činnost. Nejasná pravidla, zbytečné obtěžování stavebníků, ohromný korupční prostor z toho plynoucí, spousty formálních a zcela zbytečných povinností, k tomu mraky zbytečného úřednictva – tak vypadá nynější stavební svět. Je to boj papírů s papíry, boj úřední bigotnosti a úplatků s činorodostí lidí. A výsledek této reglementace? Chaos, mizerné stavby, válka proti zajímavým architektonickým počinům. Úřady brání stavební tvořivosti, náročnějším pohledům na stavební problematiku.
Všemu, co chce létat, ustřihávají křídla. Co je nudné, hloupé, banální, tomu přejí. Česká krajina je plná ošklivých staveb, s nimiž nebyly problémy. A staveb hezkých, které trpěly mučením úřadů.
Zákon, který má chtít stavební dobro, plodí stavební zlo. Pochvalme však vládu, na cestě je první vlaštovka dobré změny. Nechvalme ji však mnoho – takových ptáků potřebujeme celá hejna.
Nejen ve stavebnictví, ale všude. Vláda, která to pochopí, bude mít úspěch.