Jako dítě trávil Tomáš hodně času po nemocnicích. Trpěl vysokými horečkami, otékala mu kolena. Nakonec mu lékaři v šesti letech diagnostikovali revma. V šestnácti mu pak otekly ruce tak, až došlo k nevratné deformaci kloubů. K tomu trpěl silnými bolestmi.
V Česku žije s revmatoidní artritidou přes osmdesát tisíc lidí a meziročně jich přibývá. Jenže účinná biologická léčba byla dosud dostupná jen pacientům s vysokou zánětlivou aktivitou, u kterých standardní terapie selhává. Vyzkoušel si ji i Tomáš v roční klinické studii, ale pak se musel vrátit k původní léčbě. Stupeň jeho nemoci nesplňoval podmínky úhrady.
Nyní se nejen jemu, ale i dalším pacientům otevřela možnost, jak se k biologické léčbě dostat dřív. Od července se výrazně zlevnila jedna skupina biologických přípravků a to pro pacienty s revmatoidní artritidou znamená, že za stejnou sumu peněz mohou lékaři léčit více nemocných i ve střední závažnosti onemocnění.
„Přesný počet nemocných ve střední aktivitě není znám. Odhadem může jít o několik tisíc,“ říká předseda České revmatologické společnosti ČLS JEP Jiří Vencovský.
Zpátky do života
Včasné nasazení účinné léčby zabraňuje rozvoji nevratných změn na měkkých tkáních, jako kloubní výstelka, šlachy či chrupavka, a na kostech. „Naše filozofie je dostat na biologickou léčbu větší počet pacientů. Není to něco, co by bylo stoprocentní, ale mohu říci, že určitě 70 procent nemocných se zlepší natolik, že se vracejí zpět do zaměstnání a vedou plnohodnotný život,“ říká revmatolog Vlastimil Novotný.
Aby se pacient na bioléčbu dostal dřív, musí kromě druhé aktivity nemoci splnit i další podmínky, třeba selhání standardního léku.
Podle dat Revma Ligy ČR stojí léčba jednoho pacienta s revmatoidní artritidou průměrně přes 220 tisíc korun ročně. Po slevě to bude asi 120 tisíc.
Zlevněné léky jsou určeny i k terapii střevních či kožních onemocnění jako lupénka či Crohnova choroba. „Systém zdravotního pojištění by mohl ročně ušetřit až 1,4 miliardy. Odhadovaná úspora je jednou z největších v historii,“ říká mluvčí Státního ústavu pro kontrolu léčiv Barbora Peterová.
Bolí i přiměřený stisk ruky
Na začátku revmatoidní artritidy jsou bolesti drobných kloubů rukou, úbytek svalové síly a únava. Postupně se přidávají potíže s jemnou motorikou, a jak nemoc postupuje, je čím dál těžší provádět i tak běžné úkony jako namazat si chleba, otevřít lahev, strčit klíč do zámku a otočit jím. Ženy mívají potíže nalíčit se, bolestivý je pak i obyčejný stisk při podání ruky.
|
„Taková orientační zkouška na podezření na revmatoidní artritidu je právě bolestivý přiměřený stisk ruky na příčný tlak ve výši záprstních kůstek. Tento jednoduchý test může být jeden z prvních příznaků choroby, protože v kloubu probíhá zánět,“ vysvětluje revmatolog Vlastimil Novotný.
Revmatoidní artritida je zánětlivé onemocnění postihující až třikrát častěji ženy. Typická je také chronickou bolestí. Pokud se neléčí, vede k nevratnému poškození chrupavek a kostí kloubů a většina pacientů nakonec končí v invalidním důchodu.
„Mladého nemůžou bolet záda“
Lékaři ji zatím neumějí vyléčit, umějí však zastavit její rozvoj. Podobně jako u jiných nemocí je totiž i v léčbě revmatických chorob zásadní odhalit nemoc včas. A to se často nedaří jako třeba u Bechtěrevovy choroby, zánětlivého onemocnění páteřních obratlů, které postihuje převážně mladé lidi, nejvíce muže ve věku mezi dvaceti až třiceti lety.
Nová centra biologické léčby
|
„Pokud lékař na tuto diagnózu nepomyslí, je často nemocný odbyt slovy: jsi mladý, tebe nemohou bolet záda. Pak se takový bechtěrevik dostane na revmatologii třeba až za deset let s již nezvratnými změnami na páteři,“ vysvětluje Novotný.
Zásadní je dostat pacienta včas na správnou léčbu, tedy případně i na léčbu biologickou.
U revmatoidní artritidy to ovšem není možné dřív než za půl roku od zahájení léčby, pokud lék podávaný pacientovi selhává. Když ale nemocný nakonec podmínky nasazení bioléčby splní, bývá to pro něj obrovská úleva.
„Lidé, kteří dostanou biologickou léčbu, to přirovnávají k zázraku. Ve vysoké aktivitě onemocnění jsou už změny na kloubech nevratné,“ popisuje předsedkyně spolku Revma Liga ČR Edita Müllerová.
Jsou to hlavně velké bolesti, kterými nemocní trpí. To v důsledku ovlivňuje jejich náladu i rodinný život. Lidé také nemohou provozovat koníčky, které chtějí, nemoc z velké části určuje i jejich povolání.
„Nemůžu dlouho stát ani sedět, nemohu dělat těžké práce,“ popisuje osmatřicetiletý pacient Tomáš z Brna svoji zkušenost s nemocí. Nakonec se ale k biologické léčbě, která přesněji blokuje zánět, dostal. Je jedním z prvních pacientů, kteří podle nových pravidel na léčbu dosáhli.
„Připadám si jako na jiném světě. Mám konečně léky, které mi pomáhají. Neuvěřitelně mi to usnadní život, bez permanentní bolesti se žije líp,“ uzavírá Tomáš, který poprvé účinky biologické léčby zakusil před čtyřmi lety v rámci roční klinické studie. Poté ho museli lékaři vrátit na původní terapii a s ní se vrátily i bolesti.
Nutno však také podotknout, že biologická léčba má i svoje rizika a vždy nasazena být nemůže – třeba u pacientů s častými infekcemi horních cest dýchacích, s pásovým oparem či bércovými vředy. Nenasazuje se také nemocným, kterým pomáhá klasická léčba.
