"Dneska se zprckujeme džusama. Dám jich deset a bude mi hůř než po deseti panácích."
"Jsem už dlouho abstinent, a když srovnám ten dnešní sraz spolužáků s předchozími, tak vidím, že se lidé v pohodě baví i s alkoholem do dvaceti procent. Pijí sice o něco méně, ale nemohu říci, že by zábava byla horší. Tady se zpívá, tancuje, bavíme se a bez tvrdého alkoholu je to vlastně i lepší."
"Tak co, dodržuje se tady prohibice, anebo mám jít dál?" S podobnými poznámkami začala řada příchozích bavit okolí hned po vstupu do salonku.
"Lihovarům padnout nedáme." A "osmý den prohibice pijeme o sto procent více," zazní později.
"Dal bych si pro začátek ten váš domácí pečený čaj, ale jen s rumem," říká u baru jeden pokušitel. "Ne, nic takového vám nedáme a už to na mě nezkoušejte," reaguje servírka Alena.
Na podobné "provokace" je zvyklá. "Zkouší to na mě pořád někdo, i z této bývalé třídy, ale ani by mě nenapadlo porušit zákaz. Tvrdý alkohol mám zamčený ve skladu."
Hon na servírku však nekončí. "To nás necháte oslepnout? Vy byste nám ani nezachránila život?" Tímto zvoláním zakončil Jan Nešický žádost o podání tvrdšího alkoholu, neboť údajně pili vlastní slivovici a teď je jim divně. A nezbývá, než ji coby kontraindikaci naředit alkoholem doneseným ze skladu restaurace.
Přes řadu vtípků by si ve skutečnosti asi každý z abiturientů rozmýšlel, zda by porušení zákazu nabídky alkoholu využil.
"Nebezpečí hrozí všude, metanol se dá koupit i v okolkovaných lahvích v kamenném obchodě, takže kdyby mně tady někdo nutil panáka, tak bych si ho rozhodně nedala," řekla například Alena Sokolová.
Téma prohibice je ve společnosti na prvním místě a platilo to i pro setkání abiturientů na Hlinecku. Jedna z dam například odhadovala, že obětí metanolu budou ještě tři desítky lidí, další si brali na mušku vládu a další státní orgány, že zaspaly, vždyť o pálení načerno vědí už dlouho.
Ale zazněla i poznámka, že se této kauze věnuje až příliš velká pozornost a spousta dalších věcí se tím zakrývá.
Humorný nadhled však převažoval. "Takhle vypadá celý lístek z pohledu těch, kteří si dají vodku," reagoval například Jan Nešický na nápojový lístek, který byl z větší části přelepený bílým papírem.
Bez alkoholu to není tak finančně ani fyzicky náročné...
Rovněž zaznělo, že takovéto bezalkoholové srazy nejsou tolik finančně ani fyzicky náročné, a je tedy možné pořádat je častěji.
Kromě pití piva se tak nejčastěji setkávaly skupinky "prckomilů" u baru při popíjení osmnáctistupňové griotky. A jak se popíjející shodli, na ni je možné se nechat pozvat, a tedy "otočit" častěji. A že je to tedy nejen "babský", ale i přátelštější nápoj.
"Normálně bych pil tequilu, těšil jsem se na ni celý rok. Takhle jsem musel pít osmnáctku, která je pro malé děti. Už mám asi dvanáctou," řekl před třiadvacátou hodinou Milan Tomášek.
Nakonec se většina shodla, že se srazy abiturientů dají pořádat i v éře prohibice. S odstupem člověka, který alkoholické dýchánky posuzuje z nadhledu, shrnul mínění většiny Jiří Křiklava.
"Jsem už dlouho abstinent, a když srovnám ten dnešní sraz spolužáků s předchozími, tak vidím, že se lidé v pohodě baví i s alkoholem do dvaceti procent. Pijí sice o něco méně, ale nemohu říci, že by zábava byla horší. Tady se zpívá, tancuje, bavíme se a bez tvrdého alkoholu je to vlastně i lepší."
