Diváků údajně bylo skoro více, než 7. září 1812 vojáků na bojišti, kdy se střetlo na čtvrt milionu mužů ve zbrani. Na velkolepou rekonstrukci se přijel podívat i ruský prezident Vladimir Putin.
"Doufám, že tu nepadnu," žertoval Jan Ševčík, který na borodinské pole přijel ze Slezska s partou kamarádů z Klubu vojenské historie Zlaté Hory. Hlouček hlaholí, že rakušácké bílé uniformy jsou v ležení taková vzácnost, že se to muselo projevit i na pohoštění vodkou od Rusů i od "Francouzů".
Všichni jsou odhodláni pozice bránit či vzít ztečí, jak zavelí organizátoři. Jen cesta byla svízel. "Jeli jsme sem pomalu čtyři dny, protože byly problémy s převozem zbraní. Na běloruských hranicích jsme stáli 17 hodin," říká Ivo Žváček, který se koníčku věnuje už osm let a za tu dobu svedl padesátku bitev v osmi státech.
Zlatohorský 59. regiment měl štěstí, že na bojiště dorazil. Belgičan Jan de Coster z Napoleonova 8. pluku řadové pěchoty postrádá 15 jiných českých kamarádů, kteří se prý od hranic museli vrátit.
"Upřímně řečeno, do Ruska se už nepodívám. Nejde o to, že ve Francii je o 20 stupňů tepleji, ale tady je to šílené," zapřísahá se Pierre Ligondés z Pau. Snad půlka "válečníků" se musela od hranic vrátit domů. V uniformě pluku Napoleonova bratra, španělského krále Josefa Bonaparteho, "válčil" i u Slavkova, ale to se prý nedalo srovnat. Na zázemí v České republice nedá dopustit.
"Když už se byrokracie překoná, tak je vše fajn," tvrdí lékař v uniformě i v civilu Lucien-Charles Poiso. U Slavkova sice taky byl, organizace byla podle něj lepší, ale Češi se mu oproti Rusům zdáli méně vřelí a pohostinní.
"Tolstoj všechno popletl"
Polnice zvou do boje a na koně se chystá maršál François-Joseph Lefebvre.
Taktika a strategieZa taktické vítězství se označuje dosažení převahy v oblasti bojiště. Strategické vítězství značí úspěch vyšší úrovně, který zásadně ovlivní vývoj války. |
"Rusové milují historii, hlavně ruská vítězství, a teď jim můžeme předvést živou historii. Lev Tolstoj v románu Vojna a mír všechno popletl," vysvětluje Oleg Sokolov, navlečený do uniformy velitele Napoleonovy staré gardy. "U Borodina sice Francouzi vyhráli, ale bylo to jen taktické vítězství. Strategicky vyhráli Rusové," dodává ze sedla.
Borodino se spolu se Slavkovem u Brna, s německým Lipskem a belgickým Waterloo počítá mezi klíčové bitvy, které rozhodovaly o Napoleonově vzestupu a pádu.
O tom, kdo u Borodina vlastně vyhrál, se dodnes vedou spory. Francouzi počítali ztráty (tj. padlé, zajaté a zraněné) na třicet až padesát tisíc ze 135 tisíc nasazených mužů, Rusové obdobně ztratili mezi devětatřiceti a pětačtyřiceti tisíci muži, přičemž na začátku bitvy jich bylo kolem 125 tisíc.
Francouzský císař sice vstoupil do Moskvy, ale ta byla vypálena a po vynuceném ústupu zbylo z Napoleonovy armády jen torzo.
Napoleonovi nepomohla ani jeho těžká jízda. Rok po bitvě u Borodina utrpěl těžkou ránu v bitvě u Lipska, kde se proti němu spojilo několik evropských zemí.
Ruští kozáci v ulicích Paříže
Rusové slaví dvousté výročí bitvy s velikým rozmachem, do čela státního výboru na pořádání oslav s rozpočtem ve výši 1,5 miliardy korun se postavil sám prezident Putin. Vše skončí až jízdou ruských kozáků v pařížských ulicích jako v roce 1814. (O jízdě donských kozáků na Paříž čtěte více zde.)
"Zvýšená pozornost státu dávné minulosti je dobrá věc. Je ale jasné, že hlavní zájem politického vedení tkví v obrodě zkazek o národním hrdinství," napsal liberální list Vedomosti a připomněl, jak Putin v před volbami vzýval své věrné Lermontovovými verši "zemřít před Moskvou".
Před dvěma stoletími ruské armády došly ještě dále než Rudá armáda za druhé světové války. Síla zbraní udělala z Ruska evropskou velmoc. Feudální poměry v zemi se ale nezměnily, politika i ekonomika stagnovaly a tak se dědictvím vítězství nad Napoleonem stala porážka v krymské válce v polovině 19. století, upozornil deník. Dodal, že ani oslavy "nevyčistily" okolí borodinského bojiště od načerno postavených vil a chat hodnostářů.
