Cílem tohoto posunu je zřejmě přimět Polsko, aby při vyjednávání projevilo větší flexibilitu, ale představa, že si Amerika zřídí vojenské základny v zemi, která bývala součástí Sovětského svazu, rozdmýchala hněv Kremlu.
Hlavní americký vyjednávač pro tuto problematiku John Rood zaletěl v červnu do Litvy, aby tamní vládu informoval o stavu polsko-amerických jednání. Amerika má zájem umístit deset stíhacích protiraket do Polska a vyspělou radarovou stanici zaměřenou na protiraketovou obranu do České republiky. Americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová navštívila tento týden Prahu a s Čechy podepsala dohodu, avšak polsko-americké rozhovory zůstaly vězet na mrtvém bodě.
Slepá ulička
Přestože ministerstvo zahraničí USA odmítlo Roodovy diskuse ve Vilniusu označit za formální vyjednávání o možném alternativním umístění, ministerstvo obrany přiznalo, že Amerika pro případ, že by rozhovory s Polskem zůstaly ve slepé uličce, zvažuje další možnosti.
Litevský ministr obrany Juozas Olekas prohlásil, že očekává, že Polsko a Amerika dosáhnou dohody, ale dodal, že "kdyby byla Litva požádána, o možnosti podílet se na protiraketovém štítu by uvažovala. Měli bychom zvážit všechny plusy a minusy."
Dosažení polsko-americké dohody brání dva faktory. Polští představitelé chtějí kompenzaci v podobě vojenské modernizace hrazené USA a další opatření s cílem zajistit, aby umístěním systému neutrpěla bezpečnost Polska. Ostatně ruští představitelé v náznacích hovoří o vážné odvetě, pokud by Polsko protirakety přijalo.
V posledních měsících američtí představitelé předkládají nabídky, jejichž smyslem je ruské bezpečnostní obavy z plánovaných prvků obrany proti balistickým raketám (BMD) zmírnit. Záměrem zamýšlených opatření k budování důvěry je zvýšit transparentnost provozu na základnách pro ruskou vládu a omezit teoretickou hrozbu, již systémy mohou představovat pro raketový arzenál Ruska.
Rusko-americký dialog "se zadrhl"
Na letošním dubnovém summitu s prezidentem Bushem v Soči tehdejší ruský prezident Vladimír Putin ocenil to, co označil, pro něj nepříznačně, jako upřímné americké úsilí vyjít vstříc ruským bezpečnostním zájmům. Putin médiím řekl, že "v principu lze vhodná opatření k budování důvěry a transparentnosti určitě najít." Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov ale nedávno řekl, že rusko-americký dialog o opatřeních k posilování důvěry "se zadrhl".
Přesné detaily o tom, co Američané nabízejí, zůstávají nejasné, ale ruské i americké zdroje vyjádřily spokojenost. Amerika navrhla, že by na základnách ruský personál, se souhlasem hostitelských vlád, mohl provádět podrobné kontroly. Představitelé USA navíc přislíbili, že systémy neuvedou do chodu do doby, než Írán projeví schopnost zaútočit na Evropu balistickými raketami. Konečně američtí představitelé dali najevo, že by akceptovali jisté meze rozsahu systémů BMD rozmístěných v blízkosti Ruska, aby předešli hrozbě přemožení ruského arzenálu balistických raket.
Převést tyto představy ve funkční meze kontroly zbrojení se však ukázalo jako nesnadné. Hned na úvod není jasná úloha Ruska při určování, zda Írán dokáže ohrozit Evropu raketovými útoky, což by ospravedlňovalo aktivaci protiraket v Polsku. Obě strany mají už léta odlišný názor na to, zda Írán představuje skutečnou hrozbu pro bezpečnost NATO.
Ruští analytici už dlouho Američany viní, že zveličují íránské schopnosti, aby ospravedlnili rozmístění systémů BMD v Evropě, jejichž skutečným cílem je čelit odstrašujícímu potenciálu Ruska. Američtí představitelé zase trvají na tom, že Rusku nedají právo veta nad fungováním protiraketové obrany Západu.
Putin a další ruští funkcionáři navíc požadují, aby Rusko získalo právo na nepřetržitou přítomnost v zařízeních BMD a mohlo tak monitorovat jejich provoz. Lavrov veřejně prohlásil, že Rusko bude trvat na permanentní vojenské přítomnosti v plánovaných areálech BMD v Polsku a České republice, aby události v těchto zařízeních sledovalo "vteřinu za vteřinou".
Češi i Poláci ruské vojáky odmítají
Čeští a polští předáci při vzpomínce na dřívější období ruské a sovětské okupace trvalou ruskou přítomnost na svém území kategoricky odmítají. Náměstek polského ministra zahraničí Witold Waszczykowski den po summitu v Soči upozornil, že "ruská přítomnost v Polsku nepřichází v úvahu. K takovému řešení došlo už v minulosti a opakovat se nebude." Ministr zahraničí Radoslaw Sikorski pak 5. června potvrdil, že Polsko je ochotno umožnit zástupcům ruské vlády "pravidelný vstup na základny z důvodu inspekcí", ale nikoli "trvalou přítomnost", o niž usiluje Moskva.
Česká republika a Polsko dříve rovněž usilovaly o reciproční dohodu s Kremlem, ale představitelé Ruska úvahy o přístupu českých a polských zástupců do ruských obranných areálů, třeba i jen na krátkodobé inspekce, odmítli jako "směšné" a Češi a Poláci podle všeho od myšlenky upustili.
Nejasné však zůstává i to, jaké kroky mohou USA podniknout, aby překonaly obavy Ruska z průlomu v oblasti BMD, jímž by Amerika skokově zvýšila potenciál své protiraketové obrany kolem Ruska. Není například zřejmé, kde by se mohly uplatnit určité meze, jak dlouho by asi platily a zda by mohly omezit společné programy výzkumu a vývoje BMD, jež USA uskutečňují se zahraničními spojenci, třeba s Austrálií, Izraelem a Japonskem.
Navíc je otázka, jak by se taková opatření vymáhala. Bushova vláda se vyhýbá příliš nekompromisním dohodám v oblasti zbrojení, které by mohly omezovat flexibilitu USA v reakci na vynořující se hrozby. Při nedávných jednáních o kontrole zbrojení ale ruští tvůrci politik odmítli neformální dohody a trvali na tom, aby USA uzavíraly formální, právně závazné úmluvy. Není nikterak nerozumné, když se ruští lídři obávají, že budoucí česká, polská, litevská nebo americká vláda by se mohla jednoduše rozhodnout, že přestane neformální dohody vymáhat, čímž by Rusko postavila před hotovou věc.
© Project Syndicate, 2008.
