Představte si, že míříte do nemocnice a hlavou se vám honí černé myšlenky: ať už kvůli vlastní vážné diagnóze nebo proto, že kráčíte za někým z rodiny, kdo zrovna bojuje o život. A první, co uvidíte za branou, je obří poutač na pohřební službu.
Tomu se říká rána mezi oči.
Právě proto se v novém zákoně o reklamě, který teď míří vládě na stůl, ocitl zákaz jakékoliv podobné reklamy v celém areálu nemocnice.
Pohřební ústavy totiž často obcházely současný zákon, který podobný zákaz obsahoval sice taky, ale vztahoval se jen na zdravotnické budovy. Na areál už ne.
Takže paradoxem je, že na domech patřících nemocnici reklamní tabule sice není, ale pacienty stejně uhodí do očí plakáty na sousední budově, patřící soukromé firmě sídlící v areálu nemocnice. Či třeba univerzitě. To už nebude možné. "Je to určitě správně, považovali jsme to za etický problém," říká náměstek ministra zdravotnictví pro legislativu Martin Plíšek.
Nebude už možné ani to, co před časem zkoušeli zaměstnanci okresní nemocnice v Novém Jičíně, kteří příbuzným zemřelých pacientů spolu s jejich věcmi rozdávali letáky s reklamou na jednu ze tří pohřebních služeb ve městě.
Zákon se dá obejít
I zpřísněný zákon se však dá obcházet. Stačí totiž pověsit cedule přímo před bránu nemocnice. Ostatně mnohé pohřební služby už to tak praktikují; obří reklama, pro jistotu ve dvojitém provedení vedle sebe, je první věc, kterou vidí pacient odcházející z nemocnice v Motole spodní branou. Pohřební služba sídlí jen o pár kroků dál. Jistě lukrativní místo.
Kolem maxipoutače na pražskou pohřební službu Helfi musí zase projít každý návštěvník, který kráčí do nemocnice na Bulovce.
"Ten plakát je na soukromém domě, nemůžeme s tím nic dělat," pokrčil rameny vedoucí kanceláře pohřební služby Helfi, ale víc se k tomu, co pro ně bude novela zákona znamenat, vyjadřovat nechtěl. Odmítl říct i své jméno a neposlal ani slíbené vyjádření. Telefon položil i jednatel pohřební služby Pegas Jaroslav Šikula s tím, že se nechce do novin vyjadřovat.
"To je jasné, že je to neetické," rozčiluje se František Jadrník, majitel Podřipské pohřební služby. "Je mi líto, že to tak konkurence necítí, ale jestliže se má v lidech pěstovat nějaká etika a úcta k mrtvým, nemůže jít člověk do nemocnice za umírajícím příbuzným cestou lemovanou cedulemi s reklamou na pohřeb," říká. A dodává, že je "funebrák" ze staré školy a etické poklesky v branži ho rozčilují.
"Pro nás se nic nemění, já spoléhám na webové stránky, inzerci v místních novinách, a hlavně na to, že když tři generace rodin chodí objednávat pohřby v Roudnici k Jadrníkovi nebo třeba v Mělníce k Bendovi, nenapadne vnuky jít jinam. I bez neetických fíglů se dá uživit," vysvětluje.
