Problém je, že diktatura elit nás bez referenda vrhne do vlády velkého bratra a elity nás budou kontrolovat na každém kroku ještě hůře než za komunistů, tehdy nás tloukli, věznili a nutili nás do JZD a dnes uvolňují prostředky na vymývání mozků, aby nám mohli vnutit opencard, inkluzi, a např. omezení prezentace ruské kultury a vnutit nám něco, co nepotřebujeme. Cenzura existuje je podplacená a nebo jako na Slovensku vynucena zastrašováním likvidací.

Kdyby tady bylo referendum už po r. 1989, tak v parlamentu už dávno nesedí komunisti a všichni bývalí StBáci by byli zbaveni mlčenlivosti a archivy by byly odtajněné a naše republika by nebyla rozkouskovaná na nesmyslné cancy bez historické a etnologické tradice. O inkluzi a jiných nesmyslech, které nám diktují tyto vládnoucí elity, které tunelují rozpočet, ani nemluvím.

Jedno referendum nevyřeší "x" problémů. Jedna stručná, obsahově a významově jasná otázka, jedna jednoznačná odpověď. Hotovo.

Jsou dva zásadně se lišící typy obecného referenda. Jednak referendum vyhlášené parlamentem,aby si parlament takto dal od voličů potvrdit nějaké zásadní rozhodnutí, např. vstup do EU. A něco naprosto jiného by bylo referendum vypsané na základě petice proti vůli parlamentu. Údajně v žádné zemi na světě (ani ve Švýcarsku) nelze vypsat referendum proti vůli parlamentu resp. příslušného zastupitelstva. Bylo by s tím spojeno mnoho obtížně řešitelných problémů. Kolik podpisů je potřeba a zda a jak mají být ověřené? Bude možné (jako doposud) ukrást nějakou databázi a opsat z ní jména a čísla OP do petice? Proč by malá skupina občanů (dle Okamury 100.000) měla mít právo vytáhnout ze státní pokladny zhruba půl miliardy, stovky hodin práce desetitisíců lidí a navíc rozhádat celou společnost? Kdo je oprávněný formulovat otázku a kdo bude rozhodovat, zda je tato otázka přípustná? Co se stane, pokud příslušná instituce tu otázku zamítne - to pak musí iniciátor referenda všechny získané podpisy zahodit? Bude pro platnost referenda požadována účast určitého procenta oprávněných voličů (35% nebo 50%)? Pokud ano, pak se může stát, že volič svým hlasem "proti" způsobí dosažení této hranice a v důsledku toho způsobí vítězství hlasů "pro" - není to náhodou protiústavní a bude tomu nějak zabráněno? Pokud parlament nesouhlasí s výsledkem referenda, kdo bude převádět výsledek referenda do paragrafů zákonů a kdo bude tyto zákony schvalovat? Lze donutit zákonodárce, aby hlasovali pro tyto zákony, pokud jsou v rozporu s jejich přesvědčením? Lze zabránit zákonodárcům, aby v budoucnu schválili takové zákony, které výsledek referenda omezí nebo zcela zruší?

Jak už jsem psal před pár hodinami, referendum jako dodatečná pojistka, která má potvrdit nebo zvrátit závažná rozhodnutí parlamentu (typicky rozhodnutí měnící ústavní pořádek), by mi přišlo jako prospěšné využití přímé demokracie. Referendum jako takřka neomezený rozhodovací nástroj, kterým mohou schopní lháři a manipulátoři typu Okamura či Zeman obcházet parlament, ale nemá s demokracií nic společného, spíš je to její zneužití.

Na referendu je vidět, jak se politici a poslanci bojí myšlení občana a jeho samostatnosti se rozhodovat. Přešlapují už více než 15let. Stačí aby referendum nebylo proti ústavě, neporušovalo platné zákony. Jenže politici se bojí, že by na ně padla odpovědnost, kterou nyní nemají. Pouze si myslí, nebo lžou, že ji mají. Voliči ukazují, že když je někdo chce manipulovat, tak se proti němu obrátí. Ale je potřeba větších pák proti politikům za lepší bytí a společnost.

Ústava předpokládá zákon o referendu. Za více než dvacet let se naplnění ústavy v tomto bodě nepodařilo pro politickou nevůli. Zajímavé je, že naplnění ústavy nejvíce brání lidé, kteří omdlévají při pomyšlení na nedodržení ústavních zvyklostí.

Proč čekat do dalších voleb, když se nějaký politik ukáže jako nekompetentní? Odpůrci referenda argumentují odborností těch, kteří za nás rozhodují, ale zhusta tomu tak není. Naopak v některých otázkách je i názor toho méně vzdělaného relevantní, neb se jej ten problém přímo týká. Třeba inkluze a školství vůbec. Valachová měla letět jak namydlený blesk ještě dřív, než bylo pozdě.

Co se referenda týká, tak tu máme takový vzácný jev. Říká se mu impotence.

Je to stav, kdy všichni hrozně chtějí, ale nikdo nemůže.

A co referendum o vyhoštění Okamury zpátky do Japonska?

Tak on je čech.

Alena Eliášová si myslí, že ví, co je demokracie. Prý je to jednoduché, je to podřízení se většině. Tak to potěš koště. Když většina rozhodne, že menšina bude popravena, menšina se tomu musí podřídit? Aha, tak to asi ne. Něco vám tam chybí, paní Eliášová. Hádejte, můžete 3x.