„Ten tábor je naše hanba,“ popisuje jeden z místních obyvatel uprchlické centrum, které se nachází u města Vathy na ostrově Samos. Tábor vznikl před třemi lety v rámci dohody mezi Evropskou unií (EU) a Tureckem, která umožňuje navracet nelegální migranty z řeckých ostrovů zpět do Turecka.
Samos je od tureckého pobřeží coby kamenem dohodil a podle stanice Deutsche Welle tam neustále proudí davy uprchlíků, kteří touží po životě v EU.
Není divu, že jsou místní obyvatelé z tábora rozpačití. Ačkoli je určený pro přibližně 650 žadatelů o azyl, nyní se v něm tísní téměř 4 000 migrantů z Blízkého východu a Afriky.
Přestože by oficiálně nikdo z nich neměl čekat na vyjádření úřadů déle než tři měsíce, realita je velmi odlišná. Dalších 1500 lidí se usadilo v blízkém okolí tábora, kterému místní přezdívají džungle. „Musíme se vypořádat s potkany a hady, nemáme toalety, sprchy ani přístup k pitné vodě,“ popisuje třicetiletá žena z Konga, která bydlí těsně vedle tábora.
Řekové podle ní často obviňují uprchlíky, že do Evropy přicházejí jen kvůli penězům, ačkoli to tak ve většině případů není. Sama se rozhodla ze své vlasti odejít kvůli neustálým občanským konfliktům. Migranti žijící mimo tábor podle ní dostávají každý den jeden a půl litru pitné vody, což ve vedrech nestačí.
Špína, nedostatek vody, dlouhé fronty i znásilnění
Také uprchlíci uvnitř oficiálního centra si stěžují na špatné podmínky, především na nekonečné fronty. „V řadě na jídlo čekáme i tři hodiny. Jen na použití záchoda je to klidně hodina,“ popisuje čtyřiadvacetiletý Iráčan, kterému podle jeho slov hrozí po návratu do vlasti smrt. Úřady však jeho první žádost zamítly. V táboře se podle žen množí také případy znásilnění.
On the outskirts of a small European port town, separated by a major road there is another “jungle” so named by those w no access to the UN camp. This is Samos, Greece, 1km from Turkey. 6000 refugees. Have they ‘made it’ or is the future bleak? Will be in there today https://t.co/c0ypNEW2Z4
Zoufalý je také dvaatřicetiletý Konžan, který se chce s manželkou dostat do Belgie, ale táboře čekají už od října. „Belgické úřady nám musí udělit azyl, kolonizovaly naši zemi. Dostat se do Belgie, bude jako dostat se domů,“ myslí si muž. Oba partneři dostávají každý měsíc podporu 90 euro (2 300 korun), spokojení ale nejsou. „Jak z toho máme žít?“ ptá se muž.
Rozrůstající se uprchlický tábor téměř zdvojnásobil počet obyvatel Vathy. Migranti jsou tady vidět častěji než turisté, což některým místním vadí. Jeden z nich pro Deutsche Welle uvedl, že si lidé nejprve dělali naděje, že uprchlické centrum přinese do města také další peníze z evropských fondů. To se však nestalo a obyvatelé si připadají opuštění.
Uprchlíci místním nevadí, je jich však příliš mnoho
Obchody, kavárny a restaurace jsou nad finanční možnosti žadatelů o azyl a majitelé se obávají, že by mohlo přilehlé středisko turisty vyděsit. „Nenechám svoje děti běhat po ulicích samotné, protože se bojím o jejich bezpečnost. Nejsme rasisté, jen tady žije příliš mnoho migrantů,“ popisuje prodavač z místního obchodu, který si podobně jako ostatní přál zůstat v anonymitě.
Někteří obyvatelé jsou naopak k migrantům vstřícní a chybu vidí na straně úřadů. „Situace s migranty neodůvodněně poškodila pověst ostrova, protože uprchlíci tady žádné problémy nezpůsobují,“ popisuje Evangelos Kalogeris, který běžence zaměstnává ve své restauraci.
Podle něj se migranti pohybují pouze kolem Vathy a jinde na ostrově nejsou. Kalogeris si myslí, že by politici měli změnit svůj plán a migranty spravedlivě přerozdělit. „Náš ostrov může přijmout maximálně tisícovku lidí, protože 4 000 žadatelů o azyl tady prostě nenajde práci,“ uzavírá Kalogeris.
V Řecku se daly v dubnu do pohybu stovky migrantů. Střetli se s policií:
