Koryto řeky Evros, která tvoří 200 kilometrů dlouhou přírodní hranici s Tureckem, vypadá jako zásadní překážka. V jedné části, v délce 10 kilometrů, chrání hranici ještě i plot z betonu a ostnatých drátů. Uprchlíky to neodradí.
Dvacetitisícové město Orestiada, poslední řecké město na pevninské hranici s Tureckem, je od dubna přeplněno zástupy imigrantů. Když se zkomplikovala trasa přes řecké ostrovy, pohotově si našli jinou – po pevnině.
Řekové nemají šanci hranici uhlídat. Počet nově příchozích strmě roste. Jen za duben jich byly tři tisíce. Tedy víc, než kolik jich připlulo ve stejné době na řecké ostrovy.
Řecké úřady mluví o hrozbě nové imigrační krize, podobné té z roku 2015. Zesílily policejní hlídky a žádají vládu v Aténách o pomoc.
„Ubytovací zařízení jsou zcela přeplněna, situace se téměř vymyká kontrole,“ stěžuje si starosta města Dimitris Mavrides. „Vláda nám poslala dalších 120 policistů, to však zdaleka nestačí,“ dodává.
Ploty na Balkáně
Cesta na řecké ostrovy se pašerákům lidí zkomplikovala před třemi lety, kdy se Evropská unie dohodla s Tureckem na společném řešení imigrační krize. Turecko se zavázalo k aktivní ochraně hranic, z Bruselu mu za to plynou miliardy eur.
Řeka Evros na řecko-turecké hranici (14. 12. 2016).
Migrační proud do Řecka ustal, ale jen krátce, než běženci našli nové trasy po souši, na které se dohoda s EU nevztahuje. Cesta přes řeku Evros (někdy nazývaná tureckým názvem s příměsí bulharštiny Marica) je jednou z nich.
Nápor na řeckou hranici s Tureckem zajímá i další země. Celý Balkán dnes lemují ploty. Maďarského příkladu se chopilo Slovinsko, Chorvatsko, zábrany vystavěla i Makedonie, severní řecký soused. Nechráněná ale zůstala cesta přes Albánii a Černou Horu.
Do Albánie a Černé Hory tak dorazilo jen od ledna do konce května tolik migrantů, jako loni za celý rok.
Nová balkánská migrační trasa vede přes Albánii, Černou Horu, Bosnu, Chorvatsko a Slovinsko.
V celém Řecku je přitom zhruba 60 tisíc neregistrovaných běženců, kteří nechtějí čekat na azylové řízení a touží se dostat dál do Evropy.
To další státy na balkánské trase znervóznilo. „V případě příchodu většího množství uprchlíků můžeme postavit na hranici s Albánií plot z ostnatého drátu,“ plánuje Vojislav Dragovič, šéf černohorského úřadu pro ochranu hranic.
Problém vnímá citlivě i Rakousko, které by se spolu s Německem mohlo stát cílovou zemí migrantů. Rakouský ministr vnitra Herbert Kickl tento týden varoval, že jeho země uzavře hranice, pokud by hrozilo opakování uprchlické krize z roku 2015, kdy přišlo jen do Německa přes milion žadatelů o azyl.
Itálie přitvrdila
Tisíce kilometrů od Řecka západním směrem, u španělských břehů, se odehrává podobný příběh. Také tady si migranti oblíbili dříve méně využívanou trasu.
Španělské pobřežní hlídky zadržely jen o posledním víkendu 500 lidí, kteří mířili na pašeráckých člunech ze severní Afriky. Počet přistěhovalců, kteří putují přes Středozemní moře do Španělska, se za poslední dva roky ztrojnásobil.
Také zde sehrály roli komplikace na jiné trase: do Itálie. Migranti sice stále proudí na Apeninský poloostrov, ale v mnohem menších počtech než dříve. Dosluhující italský ministr vnitra Marco Minniti totiž prosadil dohodou s libyjskými úřady, která příliv migrantů ztížila a přibrzdila.
Italové navíc chtějí, aby se žádosti o azyl posuzovaly už v Libyi. „Přicházet by měli lidé prchající z občanských válek, děti, ženy, nemocní. Počítáme s tím, že během roku 2018 takto do Itálie přijde deset tisíc osob. Zatímco třicet tisíc lidí, kteří nemají právo na azyl, bude naopak navráceno do zemí, odkud přišli,“ vysvětlil Minniti.
Také rakouský kancléř Sebastian Kurz, jehož země brzy převezme předsednictví v EU, chce řešit příčiny migrace v subsaharských zemích se souhlasem tamních vlád. Chce, aby evropská pohraniční stráž Frontex působila už na africké půdě.
