"Žádnou lhůtu na rozmyšlenou si nenechám. I když se mi trest nelíbí, přijmu ho hned," řekl čtyřicetiletý Mondek. Vypadalo to, jako by se vězeňského režimu nemohl dočkat.
Naposledy byl propuštěn z vězení loni v květnu. V listopadu se v Plzni náhodou potkal s bývalým spoluvězněm Jaroslavem Tišerem, se kterým seděl na Borech. Obrazili pár heren a hospod. Mondek pak přijal pozvání, aby přespal v Tišerově bytě.
"Já jsem si nesundal oblečení ani boty a hned jsem si lehl do postele. Najednou jsem se probudil a zjistil, že Tišer leží vedle mě a já mám rozepnuté kalhoty. Osahával mě. Okřikl jsem ho, ale on toho nenechal a chtěl mě líbat. Vytáhl jsem z kapsy nůž a dvakrát ho bodl," vylíčil událost Mondek.
Krvácející Tišer se pak vypotácel z bytu na ulici, kde padl na chodník. Když přijeli zdravotníci, byl už mrtvý. Vykrvácel.
Mondek, který mu zasadil kuchyňským nožem dvě rány do hrudníku, také z bytu zmizel. Policisté ho zatkli po dvou dnech. Nezapíral. Vydal jim i vražednou zbraň.
"Přiznání a ochota spolupracovat při trestním řízení bylo významnou polehčující okolností při určování výše trestu," uvedl předseda senátu Milan Štejr.
Dodal, že soud neměl důvod Mondekovi nevěřit, co se v bytě odehrálo. "Vyslechnutí svědci, kteří Tišera znali, věděli o jeho homosexuálním zaměření. Mondek tvrdil, že on to nevěděl," řekl soudce.
Soud musel vzít v úvahu i Mondekovu pestrou kriminální minulost. "Je třeba říci, že byl téměř vždy trestán za majetkové delikty. Není recidivistou ve smyslu násilných trestných činů," vysvětlil Štejr, proč soud nevyměřil Mondekovi tvrdší trest, což mohlo být až patnáct let žaláře.
 Čtyřicetiletý Libor Mondek proti trestu za vraždu homosexuálního spoluvězně neprotestoval. Dostal dvanáct a půl roku.(27. května 2003) |
