Na Vysočině je klid, krásně, cachtáte se s nafukovacím člunem v rybníce... To se vám chtělo do Prahy?
Nechtělo. Jenže když mě přátelé pozvou, já nepodrážím své kamarády. Tak když mě pozvali, abych se konečně dozvěděl, co je to ten Spolek přátel Miloše Zemana, tak jsem toto pozvání přijal.
Spolek přátel Miloše Zemana... Nezlobte se, ale zní to trochu jako recese. Vážně není?
Alespoň organizátoři to za recesi nepovažují. Pokud jde o mě, já mám recesi rád, nic proti ní nemám. Recese je projev inteligence. Pitomec nemůže být nikdy recesista.
Říkáte, že když nastane šťastná shoda politických okolností a vy budete mít podporu, můžete se stát prezidentem. Jak to dopadne?
Ta shoda se nesejde. To je v podstatě jakýsi prognostický scénář. My prognostici občas píšeme scénáře. A tam máte projekci bez překvapení. Ta předpokládá, že tady bude v roce 2013 lítý boj mezi dvěma prezidentskými kandidáty, jeden na levici, jeden na pravici. No a pak je tam taková divoká karta...
Šéf ČSSD Jiří Paroubek o vzniku sdružení přátel Miloše Zemana v ČSSD nebude mluvit zrovna nadšeně, naopak jeho stín David Rath vás označuje za možné spojence.
Nevidím důvod, proč bych měl komentovat vnitřní dění v sociální demokracii. Nejsem už více než rok členem této politické strany a nepokládám za korektní, aby se nečlen vyjadřoval k činnosti jakékoliv politické strany. Teď mi tady citovali výrok Jiřího Paroubka, že bych mu neměl okopávat kotníky. Já na to říkám: kotníky se okopávají obrům, nikoliv trpajzlíkům. Takže poprvé po půl roce jsem řekl bonmot.
Píšete teď nějakou knížku?
Uvažuji o tom – ale jen uvažuji, jsem příliš líný, abych od úvahy přešel k realizaci – že napíšu knížku Umění stárnout. Protože už to dělám šest let a myslím si, že za šest let se člověk něco naučí. To může být zajímavá, vcelku úsměvná publikace, protože podle mě je penzijní věk nejšťastnější životní fáze. Můžete spát, jak dlouho chcete, nemáte žádného šéfa, nikdo vás nenutí k práci, kterou nechcete dělat, a tak dále.
Vám se to stárne, když stárnete relativně ve zdraví a tak, že sedíte doma a udílíte audience vlivným lidem a jen glosujete dění.
No tak i kdybych neudílel ty audience, tak by se mi stárlo dobře. A pokud jde o nemoci, tak si vzpomeňte na Miroslava Horníčka. Ten říkal, že chlap po čtyřicítce, který se ráno probudí a nic ho nebolí, je mrtvej. Takže nás, stárnoucí muže, občas něco bolí, ale přesto můžeme stárnout šťastně.
A jak se tedy šťastně stárnoucímu důchodci sleduje dění v politice?
S pobavením. Vnímám to jako druh kabaretu, estrády. Nikoli Ein Kessel Buntes, ale estrády inteligentnější a zajímavější, takže pro mě se politika postupně stává druhem zábavného televizního programu.
Jste v Praze na dva dny a pořád řešíte politiku. Stihl jste se vůbec sejít se ženou?
Samozřejmě jsem se s ní sešel...
A vaše dcera Kačenka? Ta plánuje jakou budoucnost?
Je zatím ve třetím ročníku gymnázia, takže má ještě čas, ale doufám, že plánuje vysokou školu. Je to chytrá holka. Po mně, samozřejmě.
