To "jejich" je zásadní, pravicové a jasné. Podpořil je v tom i prezident. Problém je, že takto zásadně a jasně nevládly koalice s ODS nikdy. Až nyní, když má pravice už jen milimetr moci, o niž se sama postupně připravila, stávají se rebelové zásadními ochránci pravicové čistoty.
Nic nedají na "politickou průchodnost", na nutnost různých ústupků, mezistranických dohod, kompromisů, které mohou přijít mnoha politikům ohavné, leč jsou pro fungování vládní koalice nezbytné.
Pozdní bigotnost
Že si rebelové na tu ohavnost vzpomínají právě teď, je divné. Velkou věrohodnost jejich úsilí to nedává, být "čistými" a "zásadovými" mohli už mnohokrát ve své politické kariéře. Jenže bigotnost na ně skočila až teď. I prezident na své politické pouti často rozuměl ústupkům, kompromisům, vyjednávání, couvání a lavírování. Nečasovu vedení ODS vyčítají to, s čím zacházela ODS před Nečasem, za Klause i Topolánka, s čím zachází nakonec každá politická strana, která má smysl pro realismus a ví, že v demokracii nikdo nemá moc absolutně.
Koneckonců státní socialismus (plný přerozdělovaní a byrokratických expanzí) ohrožovala praktická politika ODS celých dvacet let většinou jen symbolicky. Realita je jiná, ODS ji (třeba nerada) snášela, více sil na rozbourání toho socialismu nemaje. Ale žasněme, právě teď, v této napjaté chvíli, kdy oranžovorudá koalice sahá po moci, objevuje se v ODS koalice pravověrných, kteří budou až do úplného zničení sebe i strany bojovat za čisté pravdy, za to, aby se nezvyšovaly daně, aby se netrestali bohatí.
Založíme novou, čistou stranu
Nalijme si čistého vína: o nějaká procenta nejde. Nejde ani o posedlost principy. Se svatostí principů se mohli rebelové ohánět už dávno, před Nečasem, před Topolánkem. Jako už často jsou principy a jejich neporušitelnost jen paravánem, za nímž se vaří obvyklá česká politika - tamto zničit, založit nové, čisté a hlavně naše. Rozuměj: zničit tuto prohnilou ODS, založit novou stranu, naši, nalákat do ní exprezidenta, začít znova, od začátku, od nuly a čistoty, od ortodoxní a zásadní pravicové ideové výzbroje.
Poslanec Šťastný už to proklamuje hlasitě, kryje se "milionářskou daní", ale přece jen už řekl přímo: Klaus do čela nové strany. Nevím, jestli dost zvažuje obtížnost politických návratů a nejistého druhého vstupování do téže řeky.
ODS má na triku hodně dobrého i zlého. Lze říci, kdyby nebylo ODS, nebylo by žádné proměny socialistické země v zemi skoro už částečně kapitalistickou. Byla vůdčí silou té důležité transformace. Hodně ji to pošpinilo, hodně jí to dalo vavřínů. O čistotu pravicové strany se rebelové měli starat už dřív, když ODS upadala do drápů podezřelých plešatých existencí, které ji stahovaly do dnešních hlubin.
Kritizovat v dnešní situaci procentíčka, drobné posuny sazeb (mnohem nižších než za Klausových vlád) nedává smysl. Jistěže se Nečasův (či Kalouskův) balíček dal připravit jinak a lépe. Ale i hůře. Co rozum, to jiný názor, kde škrtat, koho přidusit, komu přidat na daních. Ostatně v této rušné době je vše dočasné, na chvíli, na rok dva. Každý balíček bude život upravovat i opravovat. Důležitý je politický trend, ne modloslužebnictví u pravicových ikon. Nečasova vláda (ta změť koaličních katastrof) jako první začala vážně rozplétat téma korupce. Jako první vláda se pustila do léta odkládaných reforem.
Cesta k politickému zapomnění
Možná je nedělá nejlépe, ale dělá je. Je po letech nehybnosti první, kdo do toho nepopulárního jablka kouše, a asi za to zaplatí. Až ochabnou dnešní řevy, dočká se Nečas uznání. Je první, kdo vyrazil ze zákopu do minového pole. Čeho se dočkají dnešní rebelové, mohou se dozvědět z osudu předchůdců. Když nyní vládu povalí a otevřou koalici ČSSD a KSČM cestu k moci, dozvědí se svůj osud ihned. Bude se jmenovat Politické zapomnění.
Jimi založená čistostrana bude živořit, zanikne, ozdobí politickou scénu bezmocí a rétorikou politických fanatiků. ODS je přežije. Kořistníci se po volbách vrhnou na nové panstvo. ODS bude mít šanci k vyčištění šatů i spodního prádla. Nová vládní koalice bude pokračovat, bez ohledu na nynější předvolební slibování, v tom nepopulárním, co Nečas začal. Jiná cesta není. Pokud ji ale nalezne, uvrhne zemi do skutečné krize a chudoby zadlužených. Rozumný člověk se diví, proč se socialista Sobotka k moci tak hrne.
Cesta rebelů je cesta českého politického fanatismu. Ten se obvykle vyskytuje nalevo, mezi marxisty. Rebelové nám dávají poučení, že i u nás existuje i fanatická a bigotní pravice. Je možné, že to poučení draze zaplatíme.
