Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Reálně hrozí, že český stát bude v příštím dvacetiletí hřbitovem talentů

  16:40aktualizováno  16:40
Dvacet let svobody je za námi. Tato doba za sebou nechala úspěchy i ztráty. Teď se můžeme ptát, co přinese další dvacetiletí. "Prognostické" úvahy vedené tímto směrem přináší seriál MF DNES. Jako první ze specialistů se v rámci seriálu zamyslel sociolog Jan Spousta.
Jak se bude za dvacet let dívat do své budoucnosti? Ilustrační snímek.

Jak se bude za dvacet let dívat do své budoucnosti? Ilustrační snímek. | foto: Slavomír Kubeš, MAFRA

Vloni 17. listopadu bylo co slavit. Češi jsou na tom dnes materiálně v průměru lépe, než byli před dvaceti lety, mají lepší vyhlídky do budoucna, a hlavně si za svůj osud už mohou jen sami. Vedle úspěchů jsou však i deficity. Ptejme se tedy nejprve, co se za minulých dvacet let nezdařilo.

Náhodou jsem 17. listopadu 2009 procestoval republiku od východu na západ, prohlédl jsem si moravské vesnice i Prahu. Ulice byly poloprázdné, okna bytů bez ozdob, jen ojediněle vlajky jako připomínky svátku. Nezdálo se, že by se připravoval večerní ohňostroj, že by na náměstích hrála živá hudba, že by chodci měli slavnostní náladu. A důvodem není, že by lidé 17. listopad bojkotovali nebo že by vnímali jeho smutnou stránku spojenou se zavražděním českých studentů nacisty v roce 1939. Skomírají totiž i ostatní státní svátky s výjimkou apolitických Vánoc a Nového roku.

Stát je nám cizincem

Především se ukazuje, že jsme se ještě nevymanili z ran a zklamání předchozích dekád, z traumat dvou okupací, zrady spojenců, selhání vlastních reprezentantů, z nadvlády špiclů a patolízalů, ze zneužívání nejsvětějších symbolů a slov pro ty nejšpinavější politické cíle.

Pražský hrad 27. února 1948. Členové druhé Gottwaldovy vlády složili slib do rukou prezidenta republiky Edvarda Beneše.Náš stát je pro nás v skrytu duše stále ještě také stát-vrah v holínkách Reinharda Heydricha, stát-lupič s tváří Klementa Gottwalda, stát-lhář s hlasem Vasila Biľaka a stát-šašek připomínající Miloše Jakeše. Je to i proto, že se naší politické a intelektuální elitě za dvacet "posametových" let nepodařilo najít a prosadit dobrou, přijatelnou odpověď na základní otázky: Co to znamená být občanem České republiky? K čemu je náš stát, jaké hodnoty ochraňuje? Proč tvoříme národní a politickou pospolitost, proč je dobré k ní patřit?

České politické strany mají odohromady jen asi 200 tisíc členů; navíc tento podíl klesá (kolem roku 1990 to byl trojnásobek) a jde hlavně o členstvo tradičních stran KSČM a KDU-ČSL. Bude-li trend pokračovat, během následujících dvaceti let ještě zesílí problém legitimity stran a demokratičnosti politického procesu.

Kde se rodí budoucnost?


Příští dvě desetiletí přinesou nástup nové generace, která vyrůstá od počátku ve svobodné společnosti. Jaká ta generace bude? V jakém kontextu se rodí?

Plodnost klesla z 1,9 dítěte na ženu koncem 80. let na nynějšího asi 1,5 dítěte na ženu (přičemž v roce 1999 to bylo jen 1,13 dítěte). Pro obnovu populace je přitom potřeba dosáhnout hodnot kolem 2,3. Navíc roste věk, v němž ženy rodí, a tím i rostou nároky na skloubení kariéry a rodičovství. Při udržení trendu lze za dvacet let čekat problémy ani ne tak kvůli úbytku obyvatelstva, jako spíše kvůli přestárlosti populace.

Zdá se vám jich příliš? Nenechte se mýlit! Celkově jich je u nás málo...

Může pomoci příliv cizinců - zatímco před dvaceti lety jich u nás žily desítky tisíc, dnes se počet cizinců s déledobým pobytem šplhá k půl milionu. Při pokračování trendu by v roce 2030 tvořili asi desetinu populace. Cizinci však působí i potíže, od mezikulturních napětí po přenos nemocí.

Budoucnost nepochybně začíná v rodině. Ale zdá se, že české rodiny jsou stále méně stabilní, klesá sňatečnost a rodí se tak málo dětí, že Čechů bude ubývat. Nestabilita rodičovských párů znamená horší výchovu dětí po citové i materiální stránce, menší porodnost zase hrozbu nedostatečné péče o důchodce.

Je proto potřeba přetvářet společnost tak, aby byla přátelštější k dětem a k rodinám s dětmi a více podporovala výchovu mládeže. Aby mohli rodiče díky nabídce školek a pružné pracovní době lépe spojit výchovu dětí a zaměstnání; aby "mít víc dětí" neznamenalo stigma a finanční ztrátu; aby se úplně neztratila vazba mezi zabezpečením ve stáří a tím, kolik dětí kdo vychoval.

Společnost vzdělání ohrožena

Podíl vysokoškoláků dnes v Česku dosahuje asi 14 procent populace, zatímco vyspělé státy jich mají dvojnásobek. Od roku 1989 se však kapacita našich vysokých škol ztrojnásobila, takže za dalších dvacet let můžeme současnou úroveň vyspělého světa dohnat. Otázkou zůstává kvalita poskytovaného vzdělání.

Aktuální skandál na plzeňských právech ukázal nedostatečnou kontrolu a zpětnou vazbu, diskuse o úsporách zase připomněly chronický nedostatek peněz. Učitelé mají vysokoškolské vzdělání, jenže platy tomu neodpovídají. Chceme, aby ve školství zůstali kromě nadšenců už jen lidé, kteří by se sotva uživili jinde?

Základní školaDosud máme celkem přijatelné školství, ale jeho budoucnost není zaručena. Zčásti je to i vina doby, kdy rodiče mají méně času a dostupnost počítačových her a filmů odvádí děti od čtení. Navíc je u nás školní úspěch silně závislý na podpoře rodiny - děti rodičů ze spodku společenského žebříčku mají menší šanci dosáhnout vzdělání než děti elity. Vzdělávací reformy se rodí těžce a škola je stále spíš vnímána jako místo nudného memorování a indoktrinace než jako podněcovatelka kritického myšlení a demokratického smýšlení.

Chudoba zavírá dveře


Podle odhadů by omezení korupce kolem veřejných zakázek mohlo ročně ušetřit až desítky miliard korun. Propletenost zájmů firem a politiků na místní i celostátní úrovni je dlouho neřešený klíčový problém Česka a zároveň signál slabosti naší demokracie.

Nezaměstnanost v roce 1989 byla zanedbatelná. Nyní se dlouhodobě pohybuje mezi 4 a 9 procenty. Problémem je zejména dlouhodobá nezaměstnanost postihující víc než polovinu nezaměstnaných.
Nejchudších deset procent domácností se musí spokojit s čistým příjmem pod 1 500 Kč na osobu a měsíc, třetina z nich se nachází pod životním minimem. V chudobě na okraji společnosti tak žijí statisíce osob. Pozitivní obrat se zde v blízké budoucnosti nerýsuje.

Romové v bohumínském ghettu, kam se bojí chodit pošťačky.Během následujících dvaceti let se počet obyvatel nad 65 let zvýší asi o milion, tj. řádově o 60 procent, a průměrný věk stoupne asi o pět let.
Budoucnost proto žádá lepší využití talentů. Už jsem zmínil, že možnost dětí získat lepší vzdělání než rodiče je příliš malá. Tragický rozměr to dostává na samém dnu společenského žebříčku: "nepřizpůsobiví" jedinci, chudina, Romové. Mnozí z nich by dokázali žít lepší život, kdyby dostali šanci, a mezi jejich dětmi je podobné procento géniů jako mezi dětmi střední třídy. Většinou však šanci nedostanou a jejich děti budou svou genialitu moci prokázat nanejvýš v oblasti zločinu.

Pozvánka pro příští Al Capony

Nápad vystěhovat "nepřizpůsobivé" do holobytů daleko od centra, a pokud možno se o ně už nestarat, vypadá na první pohled skvěle. Na druhý pohled je to pozvání pro budoucí Al Capony, semeniště mafie a extremismu. Další potenciál talentu je u lidí, kterým už šediví vlasy, a u těch zdravotně postižených. Naše společnost preferuje mládí a zdraví; zejména na trhu práce se právem mohou cítit diskriminováni ti, kteří tyto vlastnosti nemají.

V souvislosti s vnitřními problémy státu se hodně píše o nedostatku peněz, o zločinnosti a o osobních chybách vedoucích politiků. Finance, bezpečnost i politická elita jsou jistě důležité. Jsem však přesvědčen, že nenápadné a obtížně vyčíslitelné věci jako morálka, vzdělání, smysl pro humor, otevřenost, tolerance, soucit a zdravé sebevědomí jsou pro šťastnou budoucnost ještě důležitější. A na rozdíl od chodu vlády je může přímo ovlivnit každý z nás.

O autorovi

Jan Spousta

Sociolog Jan SpoustaNarodil se 12. července 1966. Vystudoval matematiku na ČVUT a sociologii na Univerzitě Karlově. V osmdesátých letech navíc ilegálně studoval teologii pod vedením tajného biskupa Jana Konzala. Byl činný jako redaktor v nakladatelství Vyšehrad, poté působil jako vedoucí analytického oddělení agentury SC&C, podílel se na řadě sociologických výzkumů.

Nyní je analytikem České spořitelny, šéfredaktorem ekumenického časopisu Getsemany, členem redakční rady Sociologického časopisu a přednáší sociologii náboženství na Evangelické teologické fakultě UK.

Autor:


ZPRÁVY: 40 hasičských jednotek v boji s požárem motorestu, dálnice D10 byla uzavřena



Hlavní zprávy

Nejčtenější

Právníci přechytračili soud. Vyhýbali se mu až do promlčení činu

Obžalovaní Karel Hnilica a Lenka Hnilicová na snímku z prosince 2012

Manželský pár advokátů Hnilicových názorně demonstroval, jak je v Česku možné se vyhnout trestu od soudu. Byť jde o...

Ve věku 39 let zemřel veterán Mevald vyznamenaný za službu v Afghánistánu

Prezident Miloš Zeman a český voják Jaroslav Mevald při slavnostním udílení...

Ve věku 39 let zemřel v pátek náhle český veterán Jaroslav Mevald zraněný v roce 2014 v Afghánistánu. Za hrdinství,...



Babiš: Jsem zklamaný hlavně z Pirátů, předčasné volby jsou nesmysl

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš během rozhovoru pro MF DNES. (8. listopadu 2017)

Až sestavíme vládu, půjdeme jednat s každým a začneme u ODS, říká šéf ANO Andrej Babiš. Osloví všechny strany, přestože...

Dopravní podnik testuje gumové bodáky, mají zastavit přebíhače kolejí

Na tramvajové zastávce v Braníku dopravní podnik testuje zábrany v kolejišti...

Pražský dopravní podnik zkouší na jedné z tramvajových zastávek v Braníku gumové zábrany ve tvaru malých bodáků. Mají...

Tvůrce Kanceláře Blaník opouští Seznam. Důvodem jsou neshody s vedením firmy

Z natáčení filmu Prezident Blaník

Lobbista Tonda Blaník bouchl do stolu. Tvůrce, který oceňovaný seriál vytváří, opouští internetovou televizi Stream...

Další z rubriky

ZÁPISNÍK: České sebebičování. Přijali jsme Mnichov a vůbec

Edvard Beneš před svou vilou

Obama přestal kouřit kvůli své ženě a lidem chybí nadhled. Říkáme, že jsme nejhorší a že se Beneš v roce 1938 choval...

ZÁPISNÍK: Také Američané nadávají na svoji politiku

Američtí váleční veteráni navštívili památník druhé světové války ve

Spojené státy se přirovnávají k banánové republice a k ­Itálii. Americká konzervativní Tea Party žije v bublině. V...

ZÁPISNÍK: Troubové a hněv. ČSSD, ani Zeman nechápou míru vzteku v zemi

Sjezd ČSSD v Brně - (zleva) brněnský primátor Roman Onderka, jihomoravský hejtman a kandidát na předsedu ČSSD Michal Hašek a Zdeněk Škromach (18. března 2011)

Soutěž o nejpitomější výmluvu v sociální demokracii. Podlehl Zeman přesvědčení o neomylnosti? Babiš jde nahoru. To jsou...

Utýrala holčičku v pěstounské péči. Musíme teď zpřísnit zákony?
Utýrala holčičku v pěstounské péči. Musíme teď zpřísnit zákony?

Tragický případ z minulého týdne nejspíš pohne českými zákony o pěstounské péči.



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.