Už více než tisíc let si papežové po svém zvolení mění jméno. Už první v řadě papežů neměl své původní občanské jméno, ale Ježíš ho z prostého rybáře Šimona přejmenoval na Petra, tedy (latinsky) „skálu“.
Staré latinské přísloví říká: Jméno je znamení. Jeho změna symbolizuje i změnu pojmenované osoby.
Jméno Benedikt by mohlo naznačovat výraznou osobní proměnu. Ratzinger má pověst konzervativce, který nepřipouští kompromisy v otázkách, jako je celibát, role žen v církvi či kontrola porodnosti. Jenže od časů Benedikta XV. je toto jméno symbolem odklonu od přílišného konzervativismu.
Je vyloučeno, že by nový papež chtěl jen uctít svého předchůdce – v dobách, kdy vládl tento zvyk, přejímal nový papež jméno toho „náměstka Kristova“, za jehož vlády se stal kardinálem. Jenže Benedikt XV. zemřel řadu let předtím, než se Ratzinger vůbec narodil.
Možná se chtěl nový papež vyhnout tomu, aby zůstal ve stínu svého velkého předchůdce. Už nyní zaznívají hlasy žádající, aby se Jan Pavel II. stal nejen svatým, ale také Velikým.
Tento přídomek získali jen tři jeho předchůdci: svatý Lev I., papež z doby Attilových vpádů, svatý Řehoř I., a konečně svatý Mikuláš I., který byl papežem v dobách, kdy na Velkou Moravu dorazili slovanští věrozvěsti Cyril a Metoděj.
Je zajímavé, že kardinál Ratzinger nezvolil jméno Hadrián. Tak se jmenoval poslední papež německého původu, který vládl před téměř půl tisíciletím. Hadrián VI. byl až do nástupu Jana Pavla II. v roce 1978 posledním neitalským papežem, který se dostal na Svatý stolec.
I když volba jména Benedikt naznačuje změny, nebudou to asi tak výrazné změny, jaké by si veřejnost spojovala se jménem Jan. Taková volba by oživila památku na Jana XXIII., který svolal 2. vatikánský koncil, a vyvolal tak největší církevní reformu za poslední čtyři staletí.
Právě tento papež zřetelně skoncoval s tradicí, podle níž byla změna jména jen projevem úcty k předchůdci. Vybral si jméno, které bylo i jasným programem nápravy. Jan totiž nevolil jen dávné apoštolské jméno.
Jeden Jan XXIII. působil už před ním, v době Jana Husa. Tento papež se podílel na svolání kostnického koncilu a poté byl pro své zločiny prohlášen za antipapeže. Nový Jan XXIII. chtěl změnit pověst tohoto jména, stejně jako katolickou církev.