Jedna z nejbizarnějších postav přelomu 19. a 20. století, kterou mimo jiné proslavila skupina Boney M hitem Rasputin, se narodila podle jedné z církevních matrik 21. ledna 1869 v sibiřské vesničce Pokrovskoje. Další údaje o roku jeho narození se pohybují v intervalu 1864 až 1872.
Nejasnosti panují také kolem jeho jména. Podle některých historiků bylo Rasputin jeho pravé jméno, podle některých údajů se jmenoval nebo se chtěl jmenovat Novych. U původu jména Rasputin se historici přiklánějí buď k verzi, že pochází z ruského slova „rasputnik“ (zhýralec, prostopášník), nebo že pochází z ruského rasputije (rozcestí).
Jako mladík podle většiny zdrojů pil a chodil za děvčaty. Zhruba v 18 letech pak odešel do kláštera. Po několika měsících se vrátil do rodné vsi a oženil se. Manželka Praskovja mu porodila tři děti, měl ale i další děti s jinými ženami. Na svou rodinu ani v pozdějších letech nikdy nezanevřel. Jedna z jeho dcer Marija po bolševické revoluci uprchla do Francie a poté do USA, kde v roce 1977 zemřela.
Někdy na přelomu století odešel od rodiny a pod vlivem svého pobytu v klášteře a údajně i kvůli zjevení začal po celé Rusi hlásat slovo boží. Pozvolna se tak začala šířit jeho pověst. Stal se tzv. starcem, božím mužem, kterého si vesničané hýčkali.
Do školy sice nechodil, přesto se údajně dobře vyznal v biblických textech. Občas dokázal někoho vyléčit, údajně měl totiž schopnost sugesce a hypnózy a ovládal základy léčitelství. Během putování navštívil Řecko a Jeruzalém.
Rasputin ovládající carskou dvojici
V roce 1903 přijel do Petrohradu. Okolnosti Rasputinovi tehdy nahrávaly. V čele státu stál slabý car Mikuláš II. a náboženství a mystika hrála významnou roli v životě panovačné carevny Alexandry Fjodorovny.
Tato původně německá princezna viděla v Rasputinovi šanci na uzdravení následníka trůnu Alexeje, který trpěl hemofilií a tak byl v roce 1905 Rasputin na radu nejlepší přítelkyně carevny Anny Vyrubovové uveden k carské rodině. Rasputinovi se několikrát podařilo zastavit bolest i krvácení Alexeje. Jeho úspěch tak byl zpečetěn.
Rasputin jako vládce Rusi na dobové karikatuře
Mnišský divotvůrce carskou dvojici zcela ovládl. Za peníze dojednával audience a prostřednictvím své manželky začal car na jeho rady spoléhat i ve státních záležitostech. Postupem času začal tento „svatý čert“ nebo „šílený mnich“, jak se mu potají říkalo, zasahovat i do jmenování církevních hodnostářů a nakonec i do politických a vojenských rozhodnutí.
Další stránkou jeho přepychového života se staly bujaré pitky i bouřlivé noci s významnými ženami. Orgiemi prý zaháněl ďábla v sobě i v ženách. Každý jeho krok sledovala carská policie a za první světové války byl obviňován ze spojení s Německem. Carevna se občas o orgiích Rasputina dozvěděla, nedala však na něj nikdy dopustit.
Otráven, zastřelen, ubit, utopen
Jeho skandální život přispěl k diskreditaci carské rodiny a Rasputin si vytvořil řadu nepřátel. Po několika neúspěšných pokusech ho zabít se úkolu „zachránit monarchii“ nakonec ujala skupina konzervativců v čele s bohatým knížetem Felixem Jusupovem, který Rasputina nenáviděl. Rasputin naopak choval k Jusupovovi údajně vřelé city.
Jusupov uspořádal společně s poslancem Dumy Vladimirem Puriškevičem a členem carské rodiny a velkoknězem Dmitrijem Pavlovičem ve svém paláci 30. prosince 1916 večírek a vnadidlem pro Rasputina se stala jeho manželka Irina. Během večírku byl Rasputinovi podán v jídle a ve víně jed, který ale nezabíral, a tak byl postřelen a dobit holí.
Spiklenci nenáviděného Rasputina otrávili, postřelili a dobili holí. Když ho házeli do ledové Něvy, údajně ještě žil.
Kníže Felix Jusupov, strůjce Rasputinovy vraždy
Údajně ještě živého ho potom zabalili do kožichu a vhodili pod led zamrzlé Něvy. Na vraždě se podle některých zdrojů podílel i agent britské tajné služby MI6 Oswald Rayner.
Na příkaz carevny byl Rasputin pohřben v Carském Selu, v bouřlivém roce 1917 však místní lidé tělo spálili. Ve své závěti mimo jiné uvedl, že když zemře rukou příslušníka carské rodiny, monarchie nepřežije dva roky. Vláda Romanovců opravdu skončila za necelé tři měsíce a za méně jak dva roky carskou rodinu zastřelilo bolševické komando.
Jusupovovi, který za legendami opředenou vraždu nebyl potrestán, se podařilo uprchnout. Zemřel v roce 1967 ve Francii. Puriškevič byl po bolševické revoluci krátce vězněn a zemřel v roce 1920. Dmitrij Pavlovič také utekl a zemřel v roce 1941 v plicním sanatoriu ve Švýcarsku.
