Francouzská ministryně spravedlnosti Christina Taubirová-Delannonová je zvyklá na kritiku. Členka vlády socialistického prezidenta Francoise Hollanda patřila k nejvášnivějším zastánkyním nového zákona, který povoluje sňatky párů stejného pohlaví. Norma, který vzbudila mohutné protesty, vstoupila v létě v platnost.
Francouzi tmavé pletiKolik žije ve Francii černochů a arabů? Přesně to nikdo neví, protože zákon takové statistiky zakazuje. Odhaduje se, že je to asi pět až sedm milionů z 63 milionů obyvatel Francie. Většinou to jsou potomci imigrantů z bývalých kolonii, především Alžírska, Maroka, Tuniska a subsaharské Afriky. Až donedávna obsazovali významné posty v zemi hlavně Francouzi bílé barvy pleti. To se pomalu mění. |
Poslední dobou však ministryně původem z Francouzské Guyany čelí kritice nikoli kvůli svým názorům či práci, kterou odvádí, ale kvůli své barvě pleti. Taubirová-Delannonová je totiž černoška.
V rozhovoru, který ve středu otiskl levicový francouzský list Libération, ministryně veřejně rasismus odsoudila a uvedla, že francouzští politici udělali v nedávné minulosti chybu, když toto téma odsouvali na vedlejší kolej.
"Reakce proti rasismu nejsou dostatečné. Co mě nejvíce šokuje, je fakt, že tady nepovstal silný hlas, který by projevil znepokojení nad tím, jak se francouzská společnost řítí do spirály rasismu," uvedla Delannonová. Političku před časem urazila jedna z členek krajně pravicové Národní fronty, která na svůj facebookový profil dala fotku ministryně a vedle ní snímek opice.
Taubirová-Delannonová nebyla sama, kdo si tento týden veřejně postěžoval na sílící rasismus. Den předtím v deníku Le Monde vyšel text oblíbeného televizního moderátora Harryho Roselmacka. "Rasistická Francie je zpět," napsal hlasatel, jenž se v zemi, jejíž motto hlásí "svoboda, rovnost, bratrství", setkal s nenávistnými útoky kvůli své barvě pleti.
Rasismu je tady odjakživa
Podle březnové zprávy francouzské národní poradní komise pro lidská práva (CNCDH), z níž citovala stanice France 24, se rasistické, antisemitské a protimuslimské tendence v loňském roce v zemi zvýšily o 23 %.
Italská ministryně pod palbouNejen francouzská ministryně čelí kvůli své barvě pleti útokům. Své by mohla vyprávět italská ministryně pro integraci Cecile Kyengeová. Politička původem z Konga dostává zabrat hlavně od svých kolegů, jeden poslanec ji přirovnal k prostitutce, jiný senátor k orangutanu (více zde) |
"Rasismus byl v naší společnosti vždy přítomen," zmírnil výsledky Alain Jakubowicz, předseda francouzské protirasistické skupiny LICRA. "Mění se však přístup, lidé rasistické výroky více akceptují. Rasismus je protizákonný delikt, jenže zákon je méně respektován," řekl France 24.
"Svoboda nenávistného slova", jak Jakubowicz současnou situaci nazývá, má podle něj kořeny v období vlády někdejšího prezidenta Nicolase Sarkozyho. Ten se výrazně věnoval otázkám "národní identity", jinými slovy integraci a imigraci. "To otevřelo Pandořinu skříňku," řekl analytik Jakubowicz.
A souhlasí s ním i Pap Ndiaye, historik a profesor prestižní pařížské školy Sciences Po. "Tohle je negativní efekt debaty o národní identitě. Chování typu: když to říkají naši lídři, my budeme také," řekl stanici.
Národní fronta sílí
Ostatně stačí se podívat na výsledky kandidátky krajně-pravicové strany Národní Fronta Marine Le Penové v loňských prezidentských volbách. Le Penová skončila na třetím místě, s největším počtem hlasů, které kdy strana dostala.
Národní fronta navíc podle nedávných průzkumů ve Francii může vyhrát volby do Evropského parlamentu, které se uskuteční na jaře příštího roku. Blonďatá Le Penová podle odborníků zkrátka xenofobním a rasistickým výrokům dodala přívětivější, normálnější tvář. O to však nebezpečnější.
