Konečné řešení podle nich navozuje asociaci s konečným řešením židovské otázky, což je nacistický termín pro nejstrašnější masové mučení a vraždění v dějinách.
Volební klip Národní strany, skupinky dobře se propagujících extremistů, který byl zakázán, toto sousloví používá. V úplně jiných souvislostech.
Nabádá k dobrovolné emigraci Romů, jimž chce strana dokonce přispět na letenku bez té zpáteční. Národní strana chce bílé Čechy, bílou Evropu, pořádek, je proti muslimům a Lisabonské smlouvě. To poslední má společné například s Václavem Klausem.
Program Národní strany je vystavěn na něčem, co by se dalo obecně nazvat xenofobií. Útočí na podvědomé strachy a rasistické atavismy, které jsou v každém z nás. V rozhlasovém spotu zazní přitroublý vtip o sousedství mezi bělochy a Romy. Bohužel je to vtip tak říkajíc ze života. Podle řady průzkumů si Roma za souseda nepřeje osmdesát procent etnických bílých Čechů.
Skličující bídu a s ní spojenou kriminalitu, alkoholismus, vysokou nemocnost a úmrtnost části českých Romů nedokázaly vlády řešit. Částečně z lenosti, částečně proto, že nechtěly porušovat politickou korektnost. Podle ní jsou pouze chudí lidé a nerozlišuje se barva pleti. Jenže mezi Romy je zbídačených nezaměstnaných, kteří ztratili motivaci i schopnost běžného života, relativně více než mezi bělochy.
Politici, kteří tyto problémy zdánlivě řeší, rázně vzbuzují sympatie zvláště chudších bělochů. Ti totiž poukazují na to, že zatímco oni se na svých deset tisíc nadřou, nezaměstnaní Romové je získávají na dávkách a ještě kradou. Je to zjednodušený, křivý pohled – leč má značný politický potenciál. Jiří Čunek by o něm uměl povídat.
Národní či Dělnická strana hrají na stejnou strunu. Ale musí hrát víc nahlas, protože jsou malé a nikdo je zatím nebere vážně. Rozruch se zakázaným klipem dodá Petře Edelmannové křídla.
Pokus zakázat Dělnickou stranu, který vedl ještě Ivan Langer, nalil "dělníkům" živou vodu. To, že u soudu neuspěl, bylo pro ně zlé. Úplný zákaz by byl mnohem lepší reklamou. Mohli by si založit stranu znovu a místo Dělnická si říkat třeba Robotnická.
Mnozí lidé (možná všichni) jsou převlečená zvířata. Když si navzájem umožní chovat se jako zvířata, dělají to. Nemusíme připomínat Osvětim. Ve Srebrenici vyhlazovala Miloševičova komanda lidi před pár lety. Rasistické a genocidní názory jsou opravdu potenciálně nebezpečné.
Ale kde je ta hranice? Rwanda je posedlá strachem z genocidy. Před patnácti lety Hutuové pobili osm set tisíc Tutsiů. Rwandské zákonodárství teď zakazuje jakékoliv, byť žertovné ponižování druhé osoby. Dětský žert je kriminální čin. Experti se obávají, že do budoucna takové zákony umožní vládě odsoudit kohokoli za cokoli.
Opatrnost je dobrá, ale strach je špatný rádce. Zakazovat strany za názory se nesmí, byť jsou nám ty názory krajně odporné. A ani Národní, ani Dělnická strana zatím nevyzývají k násilí.
Při svých rasistických výrocích si dávají pozor, aby byly dvojznačné a těžko trestatelné. Policie má okamžitě zakročit, pokud bude nebezpečí reálné. Horšit se nad pubertálními klipy a zakazovat je, to je morální kýč. Zavání to "konečným řešením".
