Do kanadské armády vstoupil Léo Major v roce 1940. Jeho syn Denis vysvětlil, že otce táhla do armády především lákavá možnost osvobodit Evropu od fašismu a touha po dobrodružství.
V červnu roku 1944, kdy už byl armádním snajprem a několik týdnů po Dni D pomáhal se svou jednotkou osvobozovat město Carpiquet, oslepl Major na levé oko. Po zbytek války proto nosil pásku.
Později, během mise na německo-holandské hranici, najelo jeho auto na minu. Výbuch ho vystřelil 15 metrů do vzduchu a při dopadu na zem si Major zlomil ruku, tři obratle a oba kotníky. Ani to ho ale neodradilo a poté, co utekl z belgické nemocnice, se znovu přidal ke své jednotce. „Byl jsem snajpr. Pořád jsem měl jedno oko zdravé a tudíž jsem pořád mohl střílet,“ okomentoval podle syna svůj návrat do bojů.
Během bitvy o řeku Šeldu v Nizozemsku v říjnu 1944 byl kanadské armádě svěřen nelehký úkol. Měla spojeneckým jednotkám vyčistit cestu k antverpskému přístavu. Už tehdy Major projevil výjimečné hrdinství. Skrz městské kanály doplaval až do německého ležení. „Byl jsem jako vodní krysa,“ popsal svůj zážitek v roce 1996 vojenskému historikovi Robertu Fowlerovi.
V německém vojenském táboře zabil dva strážce a přepadl a zajal spícího německého velitele. Následně sám zajal 93 německých vojáků, kteří podřimovali v kasárnách. Na pomoc si přivolal dva kanadské tanky, načež se zajatci vypochodoval vstříc své jednotce, tvrdí historik Luc Lépine, který sepisuje jeho biografii.
Neuvěřitelné osvobození Zwolle
13. dubna 1945 pak předvedl svůj nejodvážnější a nejšílenější kousek. Se svým spolubojovníkem blízkým přítelem Williem Arsenaultem se vplížil do Němci ovládaného holandského města Zwolle. Místo se jen hemžilo německými jednotkami, které nakonec Arsenaulta odhalily a zabily.
Majora smrt přítele rozvzteklila natolik, že okamžitě zabil dva Němce, kteří měli na svědomí Arsenaultův život. Poté došel na německé velitelství, kde nejvyššího německého důstojníka chladně informoval, že celé město je obklíčeno kanadskými jednotkami.
Major dal německému veliteli na výběr: Buď se svými vojáky město okamžitě opustí, nebo bude riskovat zajetí, až město padne. Při vyjednávání si Major počínal tak chladnokrevně, že německému veliteli dokonce ponechal jeho zbraň.
Následně úplně sám nasimuloval útok Kanaďanů na město. Jeho běsnění bylo jako vystřižené z akčního filmu. Pobíhal po ulicích, házel granáty, pálil ze svojí pušky a nakonec podpálil místní ústředí gestapa. S pomocí několika holanských odbojářů zajal více než 50 Němců a zbylí vojáci z města uprchli. Zwolle bylo osvobozeno.
Major zůstal u armády i po konci druhé světové války a během války v Koreji byl oceněn medailí za statečnost poté, co dobyl strategický kopec navzdory téměř beznadějné přesile čínských vojáků. Po válce se vrátil do Montrealu. Byl zmrzačený tolika válečnými zraněními, že nemohl pracovat a žil z veteránské penze. Do smrti ho provázel pocit viny, že jako snajpr zabíjel i teenagery.
Příběh Quebeckého Ramba je senzací
Po 70 letech se bývalému farmáři z Montrealu konečně dostává zasloužené pozornosti. Jeho příběh, který nedávno v hodinovém dokumentu představilo Radio-Canada, se stal senzací. Média dokonce dala Majorovi přezdívku Quebecký Rambo. V únoru vyjde knižně jeho biografie a filmová studia se chystají věnovat mu celovečerní film.
„To, co Léo udělal, je mnohem úžasnější než kousky, které předvádějí v akčních filmech vymyšlení hrdinové,“ uvedl Bruno DesRosiers, režisér dokumentu o Majorovi nazvaného Jednooký duch.
Za to, že se o Majorově odvážné akci veřejnost dozvídá až nyní, může podle historiků quebecký nacionalismus a přetrvávající mýty ohledně francouzsky mluvících vojáků bojujících za britskou korunu. Během druhé světové války totiž spustila branná povinnost v Quebecu vlnu nevole.
„Vstup do armády byl pro mnoho lidí tabu a muži jako Major kvůli tomu neradi mluvili o své minulosti,“ uvedl Éric Marmen, ředitel jednoho z quebeckých muzeí.
Majorův příběh by nejspíš zůstal zapomenutý, nebýt několika obyvatel městečka Zwolle, kteří ho v roce 1969 přijeli pozvat na ceremoniál připomínající osvobození jejich města od nacistů. Teprve tehdy se jeho žena a čtyři děti dozvěděly o Majorově hrdinském činu.
Léo Major zemřel roku 2008 v Montrealu ve věku 87 let.
Dnes je ve Zwolle po Majorovi pojmenovaná ulice a místní obyvatelé každý rok pořádají slavnost na jeho počest. Minulý měsíc mu skupina zwollských fotbalových fanoušků vzdala čest rozvinutím plakátu, který ho zobrazoval ještě jako mladého vojáka s páskou přes oko.
„Kdyby byl Američan, už by o něm vznikly desítky filmů. Můj otec byl jen obyčejný muž, který ale dokázal neobyčejné věci,“ vzpomíná dnes na Majora jeho syn Denis.
