Rakouský historik se zastal dekretů

Před rakouskými poslanci Evropského parlamentu se otevřeně zastal Benešových dekretů rakouský historik Stefan Karner. Vystoupil před ně, aby je seznámil se svými závěry na celou věc. Paušální požadavek na jejich zrušení je podle něj věcně zavádějící národněpolitická kampaň.

Během svého neformálního setkání s poslanci Evropského prlamentu Karner, univerzitní profesor ze Štýrského Hradce, mimo jiné poukázal na mylnou představu, že Benešovy dekrety regulovaly poválečný odsun Němců, případně Maďarů z těchto zemí. O tom rozhodly vítězné mocnosti v Postupimské dohodě v srpnu 1945.

Ze 143 dekretů vydaných prezidentem Benešem v letech 1940-45 se navíc týká německé národní skupiny jen asi 15 z nich. "Tyto výnosy vycházejí z principu kolektivní viny. Proto jsou v rozporu s dnešním chápáním mezinárodního práva," uvedl Karner. Z principu kolektivní viny ale podle něj vycházelo celé tehdejší poválečné uspořádání.

Upozornil dále, že většina z dekretů se již dalším vývojem stala bezpředmětnými. Součástí českého právního řádu zůstávají jen některé, konkrétní výnosy o vyvlastnění majetku a zbavení občanství sudetských Němců. O nich je třeba podle historika diskutovat.

Česko by mělo zrušit dekrety, Němci majetkové nároky
Česko by se podle předsedkyně česko-německé parlamentní skupiny Petry Ernstbergerové (SPD) mělo oficiálně distancovat od těchto dokumentů, ale žádné majetkové nároky se s tím nesmějí spojovat.

Kritizovala zároveň sudetské Němce za velmi radikální požadavky a za to, že neustále posouvají do popředí majetkové otázky. To jen mezi Čechy budí strach, varovala.

Ernstbergerová je další političkou vládních sociálních demokratů (SPD), kteří se vedle konzervativní opozice vyslovují pro ústup od sporných dekretů, které upravovaly poválečné vyvlastnění a vysídlení Němců z českých zemí. Ministr vnitra Otto Schily na květnovém sudetoněmeckém srazu v Norimberku jako první člen kabinetu Gerharda Schrödera nabádal ČR ke zrušení dekretů v evropském integračním vývoji a zároveň vyzval vysídlence, aby se zřekli majetkových nároků.

Kancléř Schröder v televizi ARD poukázal na to, že právní účinnost dekretů, které podle něj nejsou v souladu s evropským právním pojetím, zanikne členstvím České republiky v Evropské unii. S evropským právním chápáním je identické německé chápání, podle něhož bylo vysídlení Němců nespravedlivé, konstatoval.

Některá sporná ustanovení v dekretech, která mohou být napadnutelná po vstupu České republiky do EU, v minulých týdnech kritizovali i další politici.

Zahraničněpolitický expert SPD Markus Meckel soudí, že stejně jako německá strana nemůže z právních důvodů uznat neplatnost mnichovské dohody z roku 1938 o rozbití Československa, nemůže ani česká strana zrušit od samého počátku dekrety. Český parlament by ale mohl potvrdit dosavadní verbální prohlášení o "vyhaslosti".

CO JSOU BENEŠOVY DEKRETY

* Dekrety prezidenta Edvarda Beneše z let 1940 až 1945 obnovovaly ústavní pořádek Československa narušený "Mnichovem", okupací Čech a Moravy a osamostatněním Slovenska.
* Celkem bylo podepsáno a vyhlášeno 143 dekretů, z toho 17 ústavních, po válce je potvrdilo Národní shromáždění.
* Spor mezi českou a zejména německou stranou se vede zejména o tři dekrety, na jejichž základě byl konfiskován majetek Němců a Maďarů a "nepřátel českého a slovenského národa". Němci a Maďaři, kteří před rokem 1938 žili v Československu, navíc byli zbaveni československého občanství. Ze země bylo přinuceno odejít celkem 2,5 milionu Němců.
* V dekretech samých však odsun zakotven nebyl, o tom rozhodly vítězné mocnosti v Postupimské dohodě v srpnu 1945.
* Dekret, který umožnil konfiskaci majetku, napadl v roce 1995 u Ústavního soudu Rudolf Dreithaler a žádal jeho zrušení. Neuspěl. Soudci však konstatovali, že dekrety už "splnily svůj účel" a "více než čtyřicet let nezakládají právní vztahy".
* Podle advokátky Dagmar Burešové se v současnosti vede ještě několik desítek soudních restitučních sporů, které se Benešových dekretů dotýkají. "V jiných oblastech nemají dnes už dekrety v podstatě žádný vliv," říká Burešová. "Na druhou stranu, na jejich základě docházelo třeba k zestátňování půdy, zejména pro družstva. A ta byla zase v devadesátých letech privatizována dnešními majiteli," dodává.