Pro změnu paragrafu volebního zákona, který vylučoval členy vládnoucích rodů nebo rodin, jež dříve vládly, z možnosti ucházet se o prezidentský úřad, hlasovali sociální demokraté, lidovci i Zelení spolu se Svazem pro budoucnost Rakouska.
Hlasování z galerie sledoval také Ulrich Habsburg, který se sporný paragraf již dříve pokoušel zdiskreditovat tím, že v roce 2010 kandidoval v rakouských prezidentských volbách.
Nezískal však tehdy potřebný počet voličských podpisů na svou podporu, a proto se řádným kandidátem nestal. Nedostal tak ani příležitost paragraf napadnout s tím, že kvůli němu byl z řad kandidátů vyloučen.
Protihabsburské zákony přijali dopálení republikáni
Protihabsburské zákony přijalo Rakousko hned po první světové válce, když utrpení a ztráty, které přinesla, vedly k pádu habsburského císařství a k vyhlášení republiky.
Svržený císař Karel měl tehdy možnost zříci se nároku na trůn a stát se občanem republiky, nebo se vystěhovat. Trůnu se zřekl pouze za sebe a odjel do švýcarského exilu. Na hranicích ale své rozhodnutí odvolal a potvrdil své nároky.
Tím tehdejší republikány dopálil a Rakousko ovládané sociální demokracií přijalo v dubnu 1919 řadu protihabsburských zákonů, včetně volebního. Právě sociální demokraté dosud zrušení paragrafu brzdili.
Excísař byl navždy vypovězen ze země a ostatní členové rodu směli zůstat, jen pokud se zřekli nároku na trůn. Také ti, kteří emigrovali, mohli na rakouské území vstoupit jen po zřeknutí se nároku na trůn.
O majetek se Habsburkové soudí dodnes
Císařský majetek byl vyvlastněn, včetně rodinných a soukromých fondů vytvořených císařem na vydržování členů rodu. Těm zůstal jen majetek zapsaný jako ryze osobní.
Rakouský austrofašistický režim kancléře Kurta Schuschnigga v roce 1935 zákaz vstupu Habsburků zrušil a vrátil jim rodinné fondy. Po připojení Rakouska k Hitlerově Německu však byly habsburské fondy z Hitlerova příkazu opět zabaveny ve prospěch státu.
Toto zabavení převzala po roce 1945 opět obnovená Rakouská republika a do těchto dnů zůstávalo v platnosti, bez ohledu na snahu habsburských právníků dosáhnout zvratu.
