Velká část takto vyhoštěných byli podle odborníka na evropské právo Waltera Obwexera bezdomovci, nezaměstnaní, žebráci či kriminální delikventi. Obwexer rozhlasu řekl, že v případě unijních občanů platí, že v případě pobytu delšího než tři měsíce v jiném členském státě musí prokázat, že mají prostředky na živobytí a také zdravotní pojištění.
„A když tyto předpoklady nesplní, mohou být vráceni do domovského unijního státu,“ doplnil Obwexer. Dodal, že v případě kriminálníků je možné se k deportacím uchýlit ve jménu veřejné bezpečnosti.
Až na pátém místě Neevropané
Pátými nejčastěji vyhošťovanými občany z Rakouska byli v roce 2018 Nigerijci, za nimi pak skončili Gruzínci a Afghánci. Protože Gruzínci mohou již rok cestovat do EU bez víz, evidují rakouské úřady od občanů Gruzie trojnásobný meziroční nárůst počtu žádostí o azyl. Loni takovýchto žádostí podali 218, o rok dříve 80.
Rakouský rozhlas poznamenal, že ministr vnitra Herbert Kickl měl na konci ledna výroční tiskovou konferenci, na které hovořil o vybraných částech deportační statistiky a ne o přesných číslech, takže to vyvolávalo dojem, že většinu vyhoštěných tvořili žadatelé o azyl. To nynější rešerše ale vyvrátila, konstatoval rozhlas.
Migrační problém vzdaluje Rakušany od Němců. Směrem k Čechům a Maďarům |
Kickl mimo jiné hovořil o tom, že z Rakouska se loni do vlasti vrátilo přes 12 600 lidí. Vyhoštění se ale konkrétně týkalo zmíněných 4661 lidí.
Dobrovolně zpět do vlasti odcestovalo 5665 žadatelů o azyl a dalších 2285 migrantů pak Rakousko předalo do jiných unijních států na základě dublinských dohod
.
