Sebastian Kurz je už téměř půl roku rakouským kancléřem, jeho popularita stále roste a mluví se o něm jako o zachránci evropské pravice. V čem spočívá jeho kouzlo?
Kurz je nepochybně neobvyklým politikem a vyznačuje se velmi dobrým strategickým myšlením. Právě to ho v malé zemi, jako je Rakousko, kde je počet talentovaných politiků omezený, výrazně odlišuje. Výrazní politici se u nás objevují jen jednou za čas. Jde o to, aby měli vizi a věděli, jak správně hrát s kartami, které mají v ruce, aby se dostali k moci.
Reinhard Heinisch Rakouský politolog, působí na katedře politických věd a sociologie na Salcburské univerzitě. Odborník na politický populismus a euroskepticismus. Autor publikací Jak chápat populistické organizace: Západoevropská krajní pravice (2016) či Příručka politického populismu (2017). Do Prahy přijel na pozvání Asociace pro mezinárodní otázky. |
Kurz to pochopil. I přes svůj nízký věk se dlouho udržel ve funkci ministra zahraničí, připravil si půdu k převzetí velice zavedené strany. Zároveň se však nenechal zasáhnout její neoblíbeností ani neoblíbeností vlády, ve které působil.
Jeho síla spočívá v tom, že dokáže velice efektivně oslovit široké vrstvy obyvatel. Má určitou ideu, kterou komunikuje, ale zároveň ji nechává velice vágní. Proto si do ní každý může projektovat to, co chce slyšet. Dokáže oslovit příznivce krajní pravice, kteří tuší, že může být ještě radikálnější. Oslovuje pravicový mainstream, ale zároveň je úplně jiný než ostatní konzervativní politici. A pro středové voliče představuje prostě nositele změny.
Říkáte, že jeho prohlášení jsou velice vágní. Jaká je vlastně jeho vize Rakouska?
Velice konzervativní. Společensky a kulturně velice konzervativní. Detaily na veřejnosti neříká, protože by to vyvolalo silný odpor a on by svým odpůrcům zbytečně poskytl příležitost, aby spojili síly. Pro něj je ze strategického pohledu daleko výhodnější, když bude podrobnosti odhalovat postupně a to s úsměvem a rétorikou, která zdaleka nebude tak tvrdá jako jeho politika. A když to bude fungovat, tak se posune dál. V Rakousku se proto říká, že Kurz je navenek okouzlující, ale uvnitř velice tvrdý.
Kurzovi je teprve 31 let, přesto působí jako politický génius. Udělal už nějakou chybu, která by se dala přičítat jeho nezkušenosti či mládí?
On je na svůj věk velice dospělý. Zatím žádnou větší chybu neudělal. A pak je tu ještě jedna věc, která je od něj velice chytrá. Neukazuje se příliš často a ví, kdy se má stáhnout z dohledu. Většina politiků by chtěla být v médiích pořád a to lidi unaví. Musíme si však počkat, nakolik se mu povede prosadit jeho program. Zatím se soustředí na snadné cíle, nemusí čelit žádné opozici a žádným těžším zkouškám. Je velice populární a má širokou podporu obyvatel. Otázkou je, co bude dál. Je možné, že se stane rakouskou Thatcherovou.
Jakou má podporu ve své lidové straně?
Kurz naprosto kontroluje spolkovou vládu. Jmenoval ministry bez politické základny, kteří v lidové straně nemají silnou pozici. Kurz je tak má na vodítku. Je to velice chytré a ukazuje to, že je to velký stratég. Ovládnutí strany mu ale uniká. Jednotliví zemští hejtmani z lidové strany (ÖVP) se na něj nemusí ohlížet a s tím Kurz nemůže nic dělat. Celá ta ohlášená revoluce, v jejímž rámci měl úplně předělat lidovou stranu, je pryč.
Kurz výrazně přitvrdil v otázkách migrace, například chce omezit přídavky imigrantům, kteří neumějí německy. Jak se vlastně Rakousku daří integrovat těch přibližně 130 tisíc uprchlíků, kteří přišli během migrační krize?
Na úspěšné integraci se musí podílet všechny úrovně státní správy, a to je kvůli zmatenému federativnímu uspořádání dost složité. Dříve to bylo tak, že spolková vláda byla proimigrační a lokální samosprávy se vůči tomu stavěly nepřátelsky, protože to bylo drahé. To se nyní obrátilo. Spolková vláda zastává velmi kritický postoj a imigrantům krátí dávky, ale úřady na lokální úrovni jsou vůči nim vcelku otevřené, protože ti lidé tam už několik let žijí a jejich děti tam chodí do školy.
Velké úkoly stále stojí před námi. Stále je potřeba určit, kteří lidé jsou skutečně uprchlíci, na vyjasnění statusu se čeká dva až tři roky. Kdo bude deportován? Jak budou ti lidé deportováni? Nejsou v žádných internačních táborech, takže je možné, že nebudou dobrovolně čekat na deportaci a prostě zmizí. Předpokládám, že tak za pět let si budeme moci říci, jestli byla vládní politika úspěšná.
Dá se současná situace srovnat s migrační vlnou během balkánských válek v 90. letech?
Vůči uprchlíkům z Balkánu, kteří jsou Rakušanům kulturně blízcí, panoval velký soucit. Mnoho z nich zůstalo a jejich integrace se celkem povedla, druhá generace je už dnes na univerzitách. Migrační vlna z roku 2015 ovšem Rakousko dost zaskočila a reakce veřejnosti byla jasná: musíme to ztížit, aby lidé v arabském světě dostali jasný signál, že sem už nemají chodit. Kdyby přicházeli další a další uprchlíci, obyvatelstvo by se vzbouřilo. Vláda proto ve vlastním zájmu dává najevo, že už další nechce.
Kurz přitvrzuje v boji proti migraci, jeho hvězda stoupá doma i v Evropě |
Jaké je postavení cizinců v rakouské společnosti?
Z Rakouska se za posledních třicet let stala velice etnicky různorodá země. Asi 1,5 milionu obyvatel Rakouska jsou přistěhovalci a Vídeň brzy dosáhne dvou milionů obyvatel především díky imigraci. Na státních školách v Salcburku, kde žiji, už není němčina nejpoužívanějším jazykem. Problém je, že pro cizince je velmi těžké získat občanství, proto jsou velmi slabě zastoupeni na politické scéně. Cizinci zůstávají cizinci, připadají si odcizení, vznikají ghetta a formuje se paralelní společnost.
Sebastian Kurz se snaží na evropské scéně hrát velkou roli, Rakousko je podle něj most mezi západními a východními státy EU. Jak se mu to daří?
Rakušané se vždy považují za trochu důležitější hráče, než ve skutečnosti jsou. Kurz však má velký šarm, umí jazyky a díky svému úspěchu při uzavření balkánské cesty si vydobyl jistou kredibilitu. V jeho evropské strategii jsou důležité balkánské země a země Visegrádské čtyřky. Pokud bude chytrý, tak nebude hrát nad své možnosti.
Jeho prioritou je domácí politika a jeho hlavním cílem je, aby znovu vyhrál volby. Ví, že pokud bude silný na domácí scéně, tak bude mít daleko lepší pozici k ovlivňování dění v Evropě. Rakousko má daleko lepší pozici k tomu, aby evropské iniciativy blokovalo, než aby s nimi přicházelo. Kurz tak může vyvíjet negativní tlak a využívat ho při vyjednávání.
Jak lze chápat jeho velmi ostrý postoj k tureckému prezidentovi Erdoganovi?
Kurz a Erdogan se navzájem potřebují. Oba potřebují vnějšího nepřítele. A Kurz je ve svém postoji velmi konzistentní. Věří v židovsko-křesťanskou tradici Evropy a Turecko podle něj do EU nepatří. Islám podle něj není součástí Evropy. Tureckou vládu vnímá jako nacionalisty, kteří podkopávají jeho kulturní vizi Rakouska a imigrační politiku: imigranti by se měli stát Rakušany a osvojit si rakouské zvyky. Erdogan zase chce, aby zůstali Turky a byli věrní svojí vlasti. Obojí provozují politiku identity, ale stojí proti sobě.
Erdogan může ukázat na lidi, jako je Kurz, a říci: „Jdou po vás a chovají se k vám mizerně. Volte mě a já vás ochráním.“ A Kurz může ukázat na Erdogana a říci: „Jestli mě nebudete volit, tak nás převálcují muslimové.“ To samé dělá Rutte a Wilders v Nizozemsku a AfD v Německu.
Útočiště za 840 eur. Rakousko zpřísní svou azylovou politiku |
Kurz vládu utvořil se Svobodnou stranou Rakouska (FPÖ). Poslední vládní působení této krajně pravicové strany skončilo jejím naprostým rozkladem. Jak si vede nyní?
Svobodná strana byla ochotná jít do vlády s kýmkoliv a dokonce si myslela, že by ji mohla utvořit se sociálními demokraty. Stejně jako ostatní populistické strany je totiž krajně pravicová v kulturních otázkách, ale v sociální problematice má tendenci zaujímat levicová stanoviska.
Nakonec se spojila s konzervativci a podle mě si obě strany dobře uvědomují, že si musí navzájem nechat nějaký prostor. Pokud voliči vidí, že ve vládě taháte za kratší konec, tak v příštích volbách prohrajete. ÖVP a FPÖ si proto velmi chytře rozdělily portfolio. Svobodní dostali ministerstvo vnitra a mohou ukázat tvrdost v bezpečnostních otázkách. Kurze zase zvolili podnikatelé a lidé, kteří mají zájem na snižování daní. Pokud se ve svých klíčových tématech navzájem podpoří, tak obě strany mohou ukázat, že plní předvolební sliby a mohou si připsat úspěch.
FPÖ zřejmě časem přijde o část podpory, ale zatím jsou na tom dobře. Nic nenasvědčuje tomu, že by měli zkolabovat jako před třinácti lety.
Dnes se politika točí kolem otázek identity. Je to téma i v Rakousku? A jaká je vlastně představa současného kabinetu o rakouské identitě?
Rakušané jsou velcí vlastenci, ale netuší, na čem je jejich vlastenectví založené. V rakousko-uherské monarchii byli považováni za Němce. Jenže když se v roce 1918 a pak v roce 1945 nemohli připojit k Německu, tak zjistili, že Němci nejsou. Jsou Neněmci. Proto svoji identitu začali ztotožňovat hlavně s rakouským způsobem života. Vídeňský řízek. Alpská krajina. Tradiční hudba. Typický vzhled rakouských měst a vesnic.
Migrační krize a globalizace tento způsob života ohrožují. FPÖ i ÖVP proto mluví především o ochraně kulturních hodnot a židovsko-křesťanské tradici. Kostely, nikoliv mešity a minarety. Proto chtějí zakázat hidžáby na základních školách. V Rakousku je navíc identita silně spojená s určitým regionem. Existuje tyrolská, korutanská nebo štýrská identita. Proto je ve stranických programech tak zdůrazňováno slovo „heimat“ čili domov. Ale rakouská národní identita se definuje spíš tím, čím není.
