Schází jen temperament
"Moc se mi tu líbí, i když mi schází temperament, jímž se vyznačují lidé u nás, ale třeba i ve Francii nebo Itálii. Vy jste zkrátka na naši náturu moc klidní," dodala, a sestra Eugenie z Konga jen souhlasně přikývla.
"Běžně se stává, že máme plnou restauraci lidí, ale je v ní klid. Na mne to působí až neskutečně, pokud to srovnám s tím, jak hlučné jsou hospody u nás. V takových chvílích až máme strach se v kuchyni zasmát. A přitom se smějeme rády," dodává s šibalskou jiskrou v oku další ze sester Franciska Moreano z Peru.
Místo uniformy slušivé šaty
Rozhodně ani jedna z nich nepůsobí dojmem strohé řádové sestry, jak je máme v představách. Ostatně nechodí ani v řádových uniformách. Zálibu mají v slušivých šatech, často cizokrajných látek i střihů, které jejich exotičnost jen podtrhují.
Misijní rodina Donum Dei Třetího řádu karmelitánského ve světě, do níž sestry z Frýdlantu nad Ostravicí patří, poprvé vyslala zástupce do České republiky v roce 1993. Sestry se ubytovaly v sousedství frýdlantské fary a začaly pomáhat lidem. Pilně se učily česky, až ústředí rozhodlo, že to bude právě Frýdlant, kde založí další misii.
Služba bohu a hlavně lidem
"Cestujeme prakticky po celém světě a jsme vždy tam, kam nás ústředí pošle," odpověděla Franciska na otázku, zda si sami vybírají zemi, v níž budou působit. Přiznala, že před odjezdem do Frýdlantu o České republice nikdy neslyšela.
Její první cesta z Peru vedla do Argentiny, poté následovala Francie a Řím, kde absolvovala studia a vysvěcení. Jako řádová sestra pak působila opět v Peru. Teď už třetím rokem vede restauraci ve Frýdlantu.
"V každé zemi je to jiné. Většinou pracujeme v sirotčincích a domovech pro staré lidi, které patří misii. Našim úkolem je obětovat se, sloužit bohu a lidem. Tady máme zatím jen restauraci, ale zároveň chodíme ke starým lidem domů a navštěvujeme nedaleký domov důchodců," dodala Maria Anna, která stejně jako Franciska působila v Argentině, ve Francii a v Peru .
"Jednou tu zřídíme dětský domov a domov pro staré lidi. Nyní se musíme pořádně naučit česky, abychom se domluvily. A na to je opravdu nejlepší hospoda," dodala s úsměvem Franciska.
"Moc se mi tu líbí, i když mi schází temperament, jímž se vyznačují lidé u nás, ale třeba i ve Francii nebo Itálii. Vy jste zkrátka na naši náturu moc klidní," dodala, a sestra Eugenie z Konga jen souhlasně přikývla.
"Běžně se stává, že máme plnou restauraci lidí, ale je v ní klid. Na mne to působí až neskutečně, pokud to srovnám s tím, jak hlučné jsou hospody u nás. V takových chvílích až máme strach se v kuchyni zasmát. A přitom se smějeme rády," dodává s šibalskou jiskrou v oku další ze sester Franciska Moreano z Peru.
Místo uniformy slušivé šaty
Rozhodně ani jedna z nich nepůsobí dojmem strohé řádové sestry, jak je máme v představách. Ostatně nechodí ani v řádových uniformách. Zálibu mají v slušivých šatech, často cizokrajných látek i střihů, které jejich exotičnost jen podtrhují.
Misijní rodina Donum Dei Třetího řádu karmelitánského ve světě, do níž sestry z Frýdlantu nad Ostravicí patří, poprvé vyslala zástupce do České republiky v roce 1993. Sestry se ubytovaly v sousedství frýdlantské fary a začaly pomáhat lidem. Pilně se učily česky, až ústředí rozhodlo, že to bude právě Frýdlant, kde založí další misii.
Služba bohu a hlavně lidem
"Cestujeme prakticky po celém světě a jsme vždy tam, kam nás ústředí pošle," odpověděla Franciska na otázku, zda si sami vybírají zemi, v níž budou působit. Přiznala, že před odjezdem do Frýdlantu o České republice nikdy neslyšela.
Její první cesta z Peru vedla do Argentiny, poté následovala Francie a Řím, kde absolvovala studia a vysvěcení. Jako řádová sestra pak působila opět v Peru. Teď už třetím rokem vede restauraci ve Frýdlantu.
"V každé zemi je to jiné. Většinou pracujeme v sirotčincích a domovech pro staré lidi, které patří misii. Našim úkolem je obětovat se, sloužit bohu a lidem. Tady máme zatím jen restauraci, ale zároveň chodíme ke starým lidem domů a navštěvujeme nedaleký domov důchodců," dodala Maria Anna, která stejně jako Franciska působila v Argentině, ve Francii a v Peru .
"Jednou tu zřídíme dětský domov a domov pro staré lidi. Nyní se musíme pořádně naučit česky, abychom se domluvily. A na to je opravdu nejlepší hospoda," dodala s úsměvem Franciska.
 |
 |
