tse znají všichni čtenáři cestopisných knížek jako africký bodavý hmyz, který je ke všemu pořádně nebezpečný. V příštích měsících začne pod patronací mezinárodních organizací velká akce s cílem vymýtit tse-tse z rozsáhlých území subsaharské Afriky. Pomoci při tom má - radioaktivní záření. Moucha tse-tse přenáší mikroskopického prvoka, který je původcem spavé nemoci choroby, jež napadá dobytek, ale i lidi. Vyvolává horečky, otoky, průjmy, a také poškozuje nervy. Může skončit zmrzačením napadeného jedince, případně i smrtí. "Všechny pokusy odstranit mouchu tse-tse pomocí postřiků zatím skončily neúspěchem. Vždycky nějaký hmyz přežije ukrytý někde pod listy, a pak se zase rozmnoží a rozšíří po celých oblastech," říká Elizabeth Opiyová. Tato entomoložka původem z Ugandy je jednou z vedoucích týmu založeného Organizací OSN pro výživu a zemědělství (FA O) a Mezinárodní agenturou pro atomovou energii. Pracuje ve výzkumné laboratoři v Seibersdorfu u Vídně.
Ozáření samečkové
Výzkumníci už vědí, že malá dávka radioaktivního záření poškodí sperma hmyzích samečků. Spermie se chovají jako normální, ale nemohou z nich vzniknout potomci. Vývoj nového jedince se zastaví ještě ve stadiu zárodku. A na tom vědci stavějí. Když se jim podaří tímto způsobem vytvořit v laboratoři spoustu neplodných samečků a vypustit je do přírody, zaměstnají jimi samičky, které se pak nepáří se zdravými samečky, takže populace vyhyne. "Máme už zkušenosti, že samečkové z našich laboratoří jsou dobře živení, zdatní, silní, a tedy přitažliví. Samičky jim dávají výraznou přednost před hmyzem z přírody," poznamenává Gerald Franz, výzkumník z laboratoře v Seibersdorfu.
Rozsáhlý útok
Metodu už entomologové příležitostně využívají proti některým druhům hmyzu. Odborníci z Organizace spojených národů ji vyzkoušeli proti mouchám tse-tse na několika místech v Africe. Fungovalo to. A však po čase se do oblasti, v níž byly mouchy tse-tse odstraněny, stáhl tento hmyz ze vzdálenějších končin. Trvalejší úspěch tedy entomologové zaznamenali zatím jenom na Zanzibaru, ostrově při východním pobřeží černého kontinentu patřícího Tanzanii. Právě díky tomu, že je toto území odděleno od pevniny mořem, neměl nebezpečný hmyz možnost se vrátit. Jestliže tedy má metoda zabrat i ve vnitrozemí Afriky, musí být použita novým způsobem: v jednom okamžiku na rozsáhlých plochách celého kontinentu. "Nejdříve je nutné nasadit postřiky, a snížit tak populaci tse-tse na co nejmenší úroveň," popisuje Elizabeth Opiyová strategii útoku, k němuž by mělo dojít v příštích měsících. "Až na území zůstane pouze hmyz, který se dokázal schovat, nasadíme proti němu sterilizované samečky z našich laboratoří. T i pak zabrání dalšímu rozmnožování tohoto hmyzu, takže opravdu vyhyne." Aby bylo dostatek samečků, je nutné vytvořit v místě několik velkolíhní. Největší z nich vzniká v etiopské Addis Abebě, bude z ní vycházet milion sterilních samečků za týden. V rakouském Seibersdorfu vědci vyvíjejí způsob, jak takovou velkolíheň účinně provozovat.
Hmyzí inkubátor
Prostředí seibersdorfské laboratoře je čisté, ale přece jen poněkud pochmurné. Mouchy tsetse se totiž živí teplou hovězí krví. Ta se sem vozí z nedalekých jatek. Výzkumníci v ní nejdříve ozářením zničí škodlivé mikroorganismy. Pak ji nalijí do speciálních vyhřívaných táců a dají na ni plastovou membránu, která připomíná zvířecí kůži. Na membránu pak položí klece se stejně starými mouchami tse-tse. Hmyz může přes membránu sát krev potřebnou pro svoji výživu. Pak se mouchy páří, snášejí vajíčka, z nichž se líhnou larvy, jež se zakuklí. Kukly se ihned dávají do jakéhosi velkého inkubátoru. "V přírodě v teplotě kolem 23 stupňů mouchy vylézají za týden. Tady jim vytápíme na 26 stupňů, takže jim vývoj trvá jenom čtyři dny," konstatuje Gerald Franz. Samičky se líhnou dřív, takže je lze jednoduše a rychle oddělit od samečků. Ty po vylíhnutí čeká přesně vypočítaná dávka záření z přístroje poněkud podobného těm, jaké se používají v nemocnicích například při léčbě nádorů. Pak už jsou samečci připraveni na vysazení do terénu, které by mělo odstranit jednu z nejnebezpečnějších chorob subsaharské Afriky.
Ozáření samečkové
Výzkumníci už vědí, že malá dávka radioaktivního záření poškodí sperma hmyzích samečků. Spermie se chovají jako normální, ale nemohou z nich vzniknout potomci. Vývoj nového jedince se zastaví ještě ve stadiu zárodku. A na tom vědci stavějí. Když se jim podaří tímto způsobem vytvořit v laboratoři spoustu neplodných samečků a vypustit je do přírody, zaměstnají jimi samičky, které se pak nepáří se zdravými samečky, takže populace vyhyne. "Máme už zkušenosti, že samečkové z našich laboratoří jsou dobře živení, zdatní, silní, a tedy přitažliví. Samičky jim dávají výraznou přednost před hmyzem z přírody," poznamenává Gerald Franz, výzkumník z laboratoře v Seibersdorfu.
Rozsáhlý útok
Metodu už entomologové příležitostně využívají proti některým druhům hmyzu. Odborníci z Organizace spojených národů ji vyzkoušeli proti mouchám tse-tse na několika místech v Africe. Fungovalo to. A však po čase se do oblasti, v níž byly mouchy tse-tse odstraněny, stáhl tento hmyz ze vzdálenějších končin. Trvalejší úspěch tedy entomologové zaznamenali zatím jenom na Zanzibaru, ostrově při východním pobřeží černého kontinentu patřícího Tanzanii. Právě díky tomu, že je toto území odděleno od pevniny mořem, neměl nebezpečný hmyz možnost se vrátit. Jestliže tedy má metoda zabrat i ve vnitrozemí Afriky, musí být použita novým způsobem: v jednom okamžiku na rozsáhlých plochách celého kontinentu. "Nejdříve je nutné nasadit postřiky, a snížit tak populaci tse-tse na co nejmenší úroveň," popisuje Elizabeth Opiyová strategii útoku, k němuž by mělo dojít v příštích měsících. "Až na území zůstane pouze hmyz, který se dokázal schovat, nasadíme proti němu sterilizované samečky z našich laboratoří. T i pak zabrání dalšímu rozmnožování tohoto hmyzu, takže opravdu vyhyne." Aby bylo dostatek samečků, je nutné vytvořit v místě několik velkolíhní. Největší z nich vzniká v etiopské Addis Abebě, bude z ní vycházet milion sterilních samečků za týden. V rakouském Seibersdorfu vědci vyvíjejí způsob, jak takovou velkolíheň účinně provozovat.
Hmyzí inkubátor
Prostředí seibersdorfské laboratoře je čisté, ale přece jen poněkud pochmurné. Mouchy tsetse se totiž živí teplou hovězí krví. Ta se sem vozí z nedalekých jatek. Výzkumníci v ní nejdříve ozářením zničí škodlivé mikroorganismy. Pak ji nalijí do speciálních vyhřívaných táců a dají na ni plastovou membránu, která připomíná zvířecí kůži. Na membránu pak položí klece se stejně starými mouchami tse-tse. Hmyz může přes membránu sát krev potřebnou pro svoji výživu. Pak se mouchy páří, snášejí vajíčka, z nichž se líhnou larvy, jež se zakuklí. Kukly se ihned dávají do jakéhosi velkého inkubátoru. "V přírodě v teplotě kolem 23 stupňů mouchy vylézají za týden. Tady jim vytápíme na 26 stupňů, takže jim vývoj trvá jenom čtyři dny," konstatuje Gerald Franz. Samičky se líhnou dřív, takže je lze jednoduše a rychle oddělit od samečků. Ty po vylíhnutí čeká přesně vypočítaná dávka záření z přístroje poněkud podobného těm, jaké se používají v nemocnicích například při léčbě nádorů. Pak už jsou samečci připraveni na vysazení do terénu, které by mělo odstranit jednu z nejnebezpečnějších chorob subsaharské Afriky.
