Titulní internetová stránka seriálu The Archers - 7. února 2011

Titulní internetová stránka seriálu The Archers - 7. února 2011 | foto: Kavárna

Rádio BBC4 se dopustilo vraždy. Porušilo tradici a nechalo zemřít oblíbenou figuru

  • 2
O tom, jak si jenom Angličan umí vychutnat solidní vraždu, psal už spisovatel George Orwell. Zdálo by se tedy, že redaktorka odpovědná za program oslavující šedesát let od začátku spuštění kultovního rozhlasového seriálu The Archers, vraždou jedné z hlavních postav nemohla nic zkazit. Opak se ukázal pravdou.

Oddělení stížnosti rádia BBC4 nepamatuje, že by zaznamenalo více písemných stížnosti, emailových protestů a pobouřených telefonátů.

Nešťastnice, která ambiciózně sprovodila že světa jednu z nejoblíbenějších figur seriálu, ťala do živého. Starší, a vesměs univerzitně vzdělání posluchači jsou totiž ve svých běžných reakcích klasickou ukázkou anglického stoicismu a chladného nadhledu. Libují si v projevování nesouhlasu a nadřazenosti v tak jemných formách, že neškolenému cizinci často ani nedojde, že byl právě rozcupován na kusy. Avšak vášnivá reakce na jubilejní díl Archers si nezadala s rozhořčením vlastním spíše jižanským trhovcům:

„Už nikdy, nikdy víc si nenaladím vaši stanici!“

„Zabít Nigela? Nařídili vám to shora?! Toto je konec! Poslouchala jsem Archers od svých tří let. Teď, po třiatřiceti letech věrného poslechu, mám dost a končím!“

„Jaká nestoudnost! Jaká lacinost! Jak trpké zklamání. Moje babička vás poslouchá, moje matka vás poslouchala. O mě jste právě přišli!“

Kalendář na rok 2011 s jubileem seriálu The Archers

Obal jednoho z CD vztahujících se k seriálu The Archers

Vysílání o fiktivní rodině farmářů Archerových začalo v padesátých letech na pokyn ministerstva zemědělství. Vláda se prostřednictvím každodenního půlhodinového vysílání snažila navést zemědělce k chování zvyšujícímu produktivitu práce a pobízet k dobrovolné šetrnosti obyvatelstvo závislé na potravinových lístcích. Kupodivu seriál se chytl, jeden čas ho poslouchalo až šedesát procent dospělých Britů. A Phillip Larkin, náležející k největším anglickým moderním básním, psal roku 1957 v jednom ze svých (teprve vloni vydaných) dopisů, že ho při životě drží „Archers a jiné formy nereálna“ Poslouchal, nudil se při tom, a představoval si, jak by do agrárního vysílání zamontoval postavu prostitutky, násilí a „smrt rozpáráním zdivočelým býkem“…

Internetová stránka The Archers s archivními záběry z historie seriálu

V roce 1970 sice spolupráce s ministerstvem zemědělství skončila, ale Archers mají dodnes speciálního agrárního experta a na jeho blogu si můžete najít třeba nejefektivnější metody boje s plicním onemocněním ustájeného dobytka.

Nicméně k nelibosti posluchačů - v samotném vysílání - se v posledních letech fiktivní vesnice Ambridge a její problémy spíše začaly podobat londýnské komunitě, než reálnému anglickému venkovu. Jak nenávistně píše pravicový redaktor v Daily Mail „anglický venkov se podle jemně levicové BBC hemží beztřídními Indy, městskými homosexuály, zelenými a mladými liberály“.

Pořad Archers tedy vznikl coby nástroj propagandy. Původně sloužil ministerstvu zemědělství. Teď pro změnu, tvrdí lidé z Daily Mail i jiní, slouží intelektuálům v BBC, kteří jsou intuitivně nepřáteli konzervativního venkova a mají potřebu neustále rozšiřovat jeho zaostalé obzory. Pravicoví komentátoři a zklamaní posluchači svorně podezírají producenty z toho, že vraždou noblesního Nigela si aspoň v Archers splnili svůj dávný sen sociálního inženýrství: konečně se zbavili nenáviděné šlechty!

Na skutečném anglickém venkově se to šlechtici totiž pořád ještě hemží.


Video