Když Zdeněk a Barbora Peřinovi ráno vstanou a vydají se se svými dvěma malými dcerami do koupelny a na záchod, porušují nařízení stavebního úřadu. V obytných buňkách však není voda. Peřinovým tak nezbývá než chodit z provizorního obydlí do svého domu. Není to daleko – pět metrů.
"Manžel začal náš dům po povodních vysoušet, dole opravil topení a položil nové podlahy. My tam ale správně nemůžeme. Takže bydlíme se dvěma dcerami ve věku sedm a deset let pořád ještě v buňkách," popisuje žena.
Život manželů, ale i dalších lidí v okolí změnila nečekaná povodeň, která se Olomouckým krajem přehnala poslední středu v červnu letošního roku. Do domu Peřinových během patnácti minut narazila voda z vedlejšího svahu. Její tlak rozrazil dveře a do domácnosti se kromě ní valila hlína a bahno.
Vody bylo skoro po ramena
"Schovali jsme se s dětmi do prvního patra. Ještě ráno bylo všude vody skoro až po ramena," vzpomíná Zdeněk Peřina. Statik jim pak kvůli ujíždějícímu svahu, který patří pozemkovému fondu, nařídil, že se musí vystěhovat. "Starosta nám nakonec sehnal dva obytné kontejnery. V jednom je kuchyň a ve druhém ložnice," dodává Barbora Peřinová.
Vedení Polomi už rodině nabídlo za symbolickou cenu jiný pozemek v obci. Na to však Peřinovi nemají peníze. "Všechny jsme loni utratili za stavební materiál, který nám odplaval. Pomohlo by nám třeba, kdyby od nás fond koupil náš pozemek a dům zboural. Přišlo by je to na méně peněz než zpevňovat svah," říká Zdeněk Peřina, který v roce 1997 jako profesionální voják pomáhal v Uherském Hradišti povodní postiženým lidem. Teď je v podobné situaci sám.
"Naštěstí nám nedávno nabídli k pronájmu jeden domek, který postavili v nedalekém Kuníně pro lidi postižené povodněmi. Budeme muset sice dávat peníze navíc za nájem, ale je to lepší než trávit Vánoce takhle," dodává Barbora Peřinová.
