ODPOVĚĎ:
V Černobylu jsem byl celkem třikrát a zítra tam jedu počtvrté. V zóně jsem bydlel, kde se dalo, většinou u místních lidí. V obci Orané kousek od Černobylu jsem chodil na večeře k Sergejovi, u kterého bydlel měsíc Gerd Ludvig, fotograf z National Geografic.
20.4.2006 14:13
ODPOVĚĎ:
Dnes je už jen málo míst v okolí Černobylu, kde by radioaktivita mohla poškodit film. Jedno z nich je uvnitř sarkofágu, kde je dodnes na některých místech až 500 rentgenů/hod. To je dávka, která vás spolehlivě zabije a částečně zničí i filmy.
20.4.2006 14:15
ODPOVĚĎ:
Těch 20 na dozimetru je skoro nic. Je to 20 mikrorentgenů. Pokud ale kráčíte blíž k helikoptéře, čísla letí nahoru a když dozimetr přiblížíte k motoru, naskáče tam 20000x více a dozimetr Pripjat se vynuluje, protože víc změřit už neumí.
20.4.2006 14:18
ODPOVĚĎ:
Okolí Černobylu je zamořeno radioaktivitou tak, že je zóna dodnes uzavřena. Jsou tam místa, která budou muset být přísně střežena desítky a možná stovky let. Přibližně za 300 let se rozpadne radioaktivní cesium 137, takže to přestane být problém. Bohužel jsou tam místa zamořená plutoniem 239 a to má poločas rozpadu 24 000 let. Tam se o snížení radioaktivity nedá vůbec v lidských měřítkách uvažovat.
20.4.2006 14:21
ODPOVĚĎ:
Myslím, že radioaktivita medu nebo hub jde změřit pouze pomocí speciálního zařízení. Většinou se pohybuje v tisících a výjimečně až desetitisících becquerelů/kg. Obyčejný dozimetr vám k takovému stanovení nepomůže.
20.4.2006 14:24
ODPOVĚĎ:
Neviděl. Přímý vliv radiace byl nejvíce vidět na tom, jak zčervenal les mezi Černobylem a Pripjatí. Řákali mu pak rudý les a museli ho zakopat pod zem jak "svítil". Jinak se v okolí Černobylu pokud vím objevují mutace ryb a například vlaštovek. Shodou okolností jsem bydlel ve srubu, který 20 let obývají vědci z Akademie věd v Moskvě, kteří tyto mutace studují.
20.4.2006 14:27
ODPOVĚĎ:
Nebál, ale když jsem jednou "houkal" na velkém dozimetru při opouštění zóny, tak ve mně opravdu hrklo. Měl jsem kontaminovanou levou botu. Asi jsem šlápl na nějakou tzv. "horkou částici". Vojáci mne pak odvedli za domek a ukázali mi, abych si botu očištil na trávě...
20.4.2006 14:29
ODPOVĚĎ:
Byl jsem tam vloni v březnu, srpnu, září a zítra tam jedu znovu.
20.4.2006 14:30
ODPOVĚĎ:
Je to pěkně mastné. Pokud chcete do zóny a k reaktoru, musíte mít průvodce a speciální auto + musíte zaplatit oficiální poplatek za vstup do zóny. Dohromady to dělá kolem 130 EUR/den. Ale můžete také jen jezdit okolo zóny v opuštěných vesnicích. Tam se dostane každý bez problémů.
20.4.2006 14:32
ODPOVĚĎ:
Lidé, kteří se dobrovolně vrátili do zóny, si většinou o svých zkušenostech rádi povídají. Jsou vlastně šťastní, že za nimi do té samoty někdo přijde. To jsou většinou staří lidé. Když ale třeba matky bydlí na zamořeném území s dětmi, nechtějí si žádné nebezpečí připustit. Nechtějí po těch dvaceti letech o Černobylu vůbec nic slyšet. Vůbec se jim nedivím. Není možné žít dvacet let ve stresu...
20.4.2006 14:35
ODPOVĚĎ:
Na to jsem odpověděl v předchozí odpovědi.
20.4.2006 14:36
ODPOVĚĎ:
Musíte mít povolení od ministerstva pro mimořádné události a od náčelníka zóny. Dnes se už dělají dokonce výlety do zóny pořádané cestovkami v Kyjevě a ve Slavutiči.
20.4.2006 14:37
ODPOVĚĎ:
Ukrajina je krásná země, o níž máme stále předsudky. V Kyjevě to dnes vypadá jako v kterékoliv západní metropoli. Venkov je samozřejmě jiný a občas se svými koníčky připomíná krajinu mého mládí. Maso a ryby se na trhu opravdu prodávají běžně.
20.4.2006 14:39
ODPOVĚĎ:
Mám své jméno rád :-)
20.4.2006 14:39
ODPOVĚĎ:
Radioaktivita bohužel není vidět. To, že je oblast opuštěná bez zásahu lidí už dvacet let, vidět je. Potkáte tam divoká zvířata. Tipuji si, že se zde biodiverzita opravdu zvýšila. Ale odborník na biologii nejsem.
20.4.2006 14:40
ODPOVĚĎ:
s Běloruskem, Slovenskem, Ruskem, Moldávií, Přidněstřím, Rumunskem... Doufám, že jsem nic nezapomněl.
20.4.2006 14:41
ODPOVĚĎ:
viz předchozí odpověď.
20.4.2006 14:41
ODPOVĚĎ:
Uzavřená zóna má jen na Ukrajině plochu 3000 kilometrů čtverečních. Je tu asi 100 evakuovaných vesnic a několik měst (Pripjať, Černobyl, Polesie). Dnes má oficielní povolení k trvalému pobytu v zóně asi 320 lidí. To je ta uzavřená část. Bohužel v Bělorusku jsou kontaminovány velké části krajiny. Některé z nich jsou evakuované (uvádí se až 400 vesnic a sídel). Ale tyhlůe oblasti většinou oplocené nejsou.
20.4.2006 14:44
ODPOVĚĎ:
Černobyl jsem fotil na film, ale mám i dva digitály. Některé věci se fotí digitálem líp. Ale klasický kinofilmový aparát mně dodnes osvobozuje. Jsem na něj více zvyklý. Ale možná už je to opravdu anachronismus.
20.4.2006 14:46
ODPOVĚĎ:
Dobrá otázka. Mohlo. Myslím že největší zločin bylo zatajovat katastrofu v prvních dnech, když byl ve vzduchu radioaktivní jód 131, který sytil štítné žlázy dětí. To byl opravdu zločin, který nebyl nikdy potrestán. Stačilo jen lidem říct, aby na dva, tři týdny zbytečně nevycházeli ven. Myslím, že by to lidé pochopili. A pak to, že nebyl rozdán ochranný jodid draselný (tím se nasytí štítná žlázu, takže tam pak ten radioaktivní nemůž).
20.4.2006 14:49
ODPOVĚĎ:
Ve válce jsem zatím nefotil. Obdivuji fotografy, kteří do toho jdou. Takový James Nachtway nebo Antonín Kratochvíl - to jsou lidé, kteří aby dostali dobré fotky, musí se dostat mezi válčící fronty. A to je strašně nebezpečné. Pak se může stát, že do vás pálí z obou stran.
20.4.2006 14:51
ODPOVĚĎ:
Doufám, že mi nenarostou, ale občas bych je asi využil. :-)
20.4.2006 14:51
ODPOVĚĎ:
Ano, černobylský reaktor RBMK je opravdu významně rizikovější, než české VVER. Dnes těch černobylských běží na na Ukrajině a jinde stále ještě asi 18. Ale nesmíme zapomínat, že například ani Dukovany nemají speciální kontejnment pro případ úniku radioaktivity. Při havárii typu černobylské by to ale stejně asi moc nepomohlo.
20.4.2006 14:54
ODPOVĚĎ:
V Černobylu a okolí je podobné podnebí jako u nás. Mslím, že tam právě začínají kvést první stromy.
20.4.2006 14:55
ODPOVĚĎ:
Problém je spíš v tom, že tam můžete někde vdechnout radioaktivní částice typu plutonia, která pak po zbytek života ozařuje vaše vnitřní orgány. Já jsem nebyl na místech, kde by dávky záření byly tak silné, že by to ohrožovalo život.
20.4.2006 14:57
ODPOVĚĎ:
Přijďte se podívat na výstavu Modlitba za Černobyl do kláštera františkánů na Jungmannově nám 18 v Praze 1, kde vystavuji společně s Antonínem Kratochvílem a Martinem Wágnerem. Tam je fotografií přes 90. Výstav bude k vidění i během května.
20.4.2006 14:59
ODPOVĚĎ:
To je jedna z nejzajímavějších otázek vůbec. Problém je, že dodnes neexistuje jednotná klasifikace, jak oběti posuzovat. Bezprostředně po havárii zemřelo asi 28 lidí, kteří dostali tak vysoké dávky, že se doslova rozpadli za živa. Později pomáhalo likvidovat následky havárie více než 600 000 lidí. Říká se jim likvidátoři. Podle některých pramenů jich už asi jedna šestina nežije. Existuje řada studií, které odhadují, že celkem onemocní na následky Černobylu možná až 200 000 lidí a 30 000 až 90 000 tisíc jich zemře. Proti tomu stojí názory Mezinárodní agentury pro atomovou energii, která se snaží následky bagatelizovat. Její loňskou zprávu uvádějící počet možných obětí číslem 4000 ale odmítli už i renomovaní vědci.
20.4.2006 15:04
ODPOVĚĎ:
Když jsem do Černobylu jel poprvé, měl jsem na tragédii celkem jasný názor. Čím víc o tom dnes vím, tím víc si uvědomuji, že fenoménu Černobyl dodnes nerozumíme. Vůbec mi například nedošlo, že Černobyl je mj. také tragédie a utrpení více než 300 000 lidí, kteří byli násilně evakuováni a přišli ze dne na den navždy o svůj domov. Dnes si více vážím lidí, kteří ten atomový požár pomáhali hasit. Obávám se, že kdyby k něčemu podobnému došlo tady, byl by to mnohem větší problém. My nemáme smysl pro hrdinství.
20.4.2006 15:08
ODPOVĚĎ:
Je to otázka citlivého přístupu. Když lidem ukážete, že je nechcete využít, ale že chcete jen vyprávět jejich příběhy, nechají vás vstoupit do svého života. Oni nemají hlas, vy ano. Vy ano.
20.4.2006 15:09
ODPOVĚĎ:
Ano, viděl jsem tam věci, které opravdu mohl někdo naaranžovat, aby vypadaly lépe. Skutečný fotograf však takovou věc neudělá. Vždycky se to nakonec pozná. Lidé se mně často ptají, jestli má panenka s maskou není aranžovaná. Všimněte si omítky v jejich očích. Ta je tam už dvacet let...
20.4.2006 15:12
ODPOVĚĎ:
Nevěřím, že je možné absolutně a navždy vyloučit lidskou chybu. Lidé prostě občas dělají chyby. Kdyby bylo možné udělat absolutně bezpečné zařízení, nepadala by už letadla.
20.4.2006 15:14
ODPOVĚĎ:
K jaderné energetice mám ambivalentní postoj. Jaderné reaktory považuji za jakousi přechodnou etapu vývoje energetiky vzniklou zejména díky poptávce po materiálu pro atomové zbraně. Myslím, že za sto let na tuto éru bude lidstvo vzpomínat už jenom jako na historii. Na druhou stranu věřím, že lidstvo bude využívat ten jediný úžasný a bezpečný atomový reaktor, který máme zadarmo - totiž naše Slunce. Každou vteřinu nás zásobuje energií 20 000 větší, než lidstvo spotřebuje. Myslím, že by nám to mohlo do budoucna stačit.
20.4.2006 15:20
ODPOVĚĎ:
Je to divné. Vstupovat do zóny je opravdu zážitek.
20.4.2006 15:21
ODPOVĚĎ:
Dříve se smělo i do sarkofágu, přesněji řečenoe na některá bezpečná místa. Byl tam například i český jaderný fyzik František Janouch. Dnes už vás tam nepustí. Ale například fotografa Gerda Ludviga z National Geografic pustili nedávno na velín čtvrtého bloku. Chtěl bych se tam podívat také, ale to víte, moje žena Šárka mně od takových věcí zrazuje.
20.4.2006 15:24
ODPOVĚĎ:
Hm. Cítím možná změnu ve svojí mysli, co se týče přístupu k tomu problému a hlavně k lidem, co pomáhali Černobyl hasit. Víc si jich dnes vážím.
20.4.2006 15:25
ODPOVĚĎ:
Víte, já nejsem biolog. Viděl jsem fotografie v publikacích o Černobylu, které ukazovaly takové ty věci, co v 80. letech prošly médii. Borovice s divně dlouhými jehičkami, jablka podezřele velká. Zmetané a deformované plody zvířat atd. Já jsem nic takového neviděl. Vím ale, že je na Ukrajině, v Rusku a USA celá řad vědců, kteří se těmito věcmi seriózně zabývají. Rád bych se s nimi setkal a zeptal se jich na to...
20.4.2006 15:29
ODPOVĚĎ:
Mně nejvíce oslovily příběhy lidí, kteří takříkajíc "byli při tom". Fotografa Igora Kostina, který nafotil první snímky reaktoru a dostal při tom polovinu smrtelné dávky. Akademika Nestěrenka, který společně s akademikem Valerijem Legasevem letěli nad reaktorem a spouštěli do něj svůj atomový spektroskop, aby se dozvěděli, co se tam děje. Nestěrenko mi vyprávěl, že zústal jediný, kdo ten let přežil (akademik Legasov v den výročí Černobylu spáchal sebevraždu a nechal varující dopis na rozloučeno pro své kolegy jaderné experty z Kurčatovova institutu s varováním, že Černobyl se může opakovat). Atd.
20.4.2006 15:34
ODPOVĚĎ:
Máte pravdu. Je to paradox. Utěšovat se tím, že dnes v zóně pobíhají vlci a divocí koně a rostou tam divoce stromy, je vlastně hloupé.
20.4.2006 15:35
Na tuto otázku odmítá dotazovaný odpovídat
ODPOVĚĎ:
Černobyl myslím neovlivnil můj postoj k jaderné energii, ale spíše porozumení tomu, jak lidé na takové havárie reagují. Myslím, že kdyby v Černobylu došlo například v západní Evropě nebo USA, byly by důsledky vlastně podobné. Možná i horší. Nedovedu si představit, zda by například v Německu nastoupilo do práce 1000 řidičů autobusů a jeli by dobrovolně k havarované elektrárně odvézt lidi.
20.4.2006 15:38
ODPOVĚĎ:
Nepozoroval jsem poškození filmu radioaktívitou. Kdynbych ale měl lézt do míst, kde to opravdu "svítí" vzal bych na to určitě digitál. Doufám ale, že k tomu nebudu mít příležitost.
20.4.2006 15:40
ODPOVĚĎ:
Na to jsem už odpovídal v předchozích otázkách.
20.4.2006 15:40
ODPOVĚĎ:
Na jaderné energii mi vadí to, že se nemravně chováme ke svým dětem. Ptal jsem se v Černobylu, zda hodlají někdy tu havarovanou elektrárnu zlikvidovat. Experti mi na to řekli, že by to stálo nepředstavitelně mnoho peněz a bylo by to nebezpečné. Zatím se tedy spokojíme s tím, že nad děravým sarkofágem postavíme nový, který - když vše půjde dobře - postačí chránit nás dalších 60 let. No a v té době už nebude žít nikdo, kdo je za havárii odpovědný...
20.4.2006 15:43
ODPOVĚĎ:
Už jsem odpověděl.
20.4.2006 15:43
ODPOVĚĎ:
Na otákuzku už jsem odpověděl.
20.4.2006 15:44
ODPOVĚĎ:
Doufám že ne. Ale když jsem byl poprve v Černobylu, jel jsem odtamtud dělat reportáž do atomové elektrárny Černavoda v Rumunsku. Tam zjistili, že mi něco svítí v brašně. Byl to jeden z objektivů. Normálně mi ho zabavili a prohlásili za "radioaktivní odpad". Tehdy jsem dostal strach a šel jsem po návratu na Státní úřad radiační ochrany nechat se "změřit". Naštěstí do dobře dopadlo. Čím byl ale kontaminován můj objektiv mi nevysvětlili, přestože, že jsem jim ukazoval měřící protokol z laboratoře v elektrárně Černavova.
20.4.2006 15:48
ODPOVĚĎ:
To je pravda. Bude to stát nejméně miliardu EUR, ale pomůže to jen k tomu, aby do sarkofágu nepršelo.
20.4.2006 15:49
ODPOVĚĎ:
Ptáte se mne, proč jsem odpůrcem jaderné energetiky a ještě dřív, než vám odpovím, mi chcete vysvětlit, proč jsem na omylu. Hm...
20.4.2006 15:52
ODPOVĚĎ:
Zóna je opravdu uzavřena pro normální lidi.
20.4.2006 15:53
ODPOVĚĎ:
Na otázku už jsem odpověděl. Co má červený les společného s Šumavou, nevím.
20.4.2006 15:53
ODPOVĚĎ:
Je to těžké. Většina radioaktivního spadu z Černobylu dopadla na Bělorusko. Uvádí se až 70 procent. Skoro čtvrtina území je zde kontaminována více než 1 curie na km čtvereční. A na tomto území žije více než 2 miliony lidí. O jejich vystěhování se vůbec neuvažuje. Máte ale pravdu, že i kolem Černobylu jsou obce, které původně měly být evakuovány, ale pak už nějak nebyly peníze. Tam normálně dodnes žijí lidé včetně dětí. Můj přítel fotograf Martin Wágner v jedné z těchto vesnic fotil. Myslím, že na takových hodně kontaminovaných místech by rozhodně neměly žít malé děti. Ty jsou totiž vůči radioaktivitě nejcitlivější.
20.4.2006 15:58
ODPOVĚĎ:
Existuje. V Bělorusku je to ale složitější. Tam je ta zóna více "kropenatá", takže nebylo možné ji jen tak jednoduš oplotit. Byl jsem na některých místech v oblasti Gomelu, ale zdaleka ne všude. Jedna z vesnic vysoce zamořených je i Bartolomejka. Tam je až 70 curie/km čtvereční. A to je opravdu hodně.
20.4.2006 16:01
ODPOVĚĎ:
Nevím, ale jestli si chcete něco přečíst, existuje toho spousta na internetu. Poslední číslo našeho přírodovědeckého časopisu Vesmír přináší článek o problematice mutací.
20.4.2006 16:03
ODPOVĚĎ:
Tak na tuto otázku přesnou odpověď neznám. V 30 km zóně kolem Černobylu jsem známky hospodaření neviděl, ale v Bělorusku se na některých místech samozřejmě hospodaří. A to s větším či menším omezením. Co jim také zbývá, když čtvrtina území byla zamořena...
20.4.2006 16:05
ODPOVĚĎ:
Můžete si koupit "zájezd" do zóny v cestovní kanceláři v Kyjevě. Myslím, že když pojedete se skupinou v autobuse, zaplatíte něco kolem 60-100 dolarů za den. Moc vám toho sice neukážou, ale dovedu si představit, že pro vyznavače adrenalinových sportů to může být přitažlivé. Jestli je to dobře nebo špatně ponechám na vás.
20.4.2006 16:07
ODPOVĚĎ:
Myslím, že by se o tom mluvit mělo. Likvidátoři z Černobylu mají pocit, že se na ně zapomnělo. Oni nasazovali své životy a slibovali jim tehdy hory doly. Dnes jsou často vážně nemocní a nikdo jim nepomůže. Čeká se až umřou. Včera jsem mluvi s jedním z nich: Jurij Rezničenko byl do Černobylu odvelen, když mu bylo 25. Dneska je invalidní a má hrozné bolesti. Po Černobylu se mu narodily dvě děti, které jsou dnes obě na vozíku. Právě on stál svého času u sarkofágu a chytal do těla jeden rentgen za druhým. Když jsem se ho včera v Bratislavě ptal, jaké dostal odškodnění, ukázal mi malý odznak likvidátora zapíchnutý do klopy.
20.4.2006 16:13
ODPOVĚĎ:
Je to divné. Máte pravdu. Ale já jsem vlastně také takový "černobylský turista". Myslím, že za 300 let se tam bude opravdu jezdit a lidé si tam budou kupovat u stánku párky a tričko s nápisem "Přežil jsem Černobyl"...
20.4.2006 16:15
ODPOVĚĎ:
Dozimetr Pripjat, který jsem tam používal, má, jestli se nepletu, limit 20 milirentgenů. A to je typ dozimetru, který byl vyvinut specielně pro potřeby lidí v okolí Černobylu. Když jsem sháněl nějaký osobní dozimetr tady, narazil jsem na nabídky dozimetrů, které mají horní limit v přepočtu jen 1500 mikrorentgenů. Ty by byly v Černobylu úplně na houby. Zajímavé je, že když Černobyl vybuchl, lidé zpočátku vůbec netušili, že je tam zvýšená radioaktivita. Lidé z elektrárny později vypověděli, že všechny dozimetry, které měly na elektrárně k dispozici se zasekly. Měly totiž horní limit 1 rentgen/hod. Teprve když ráno přijeli vojáci v obrněných transportérech vybavení do atomové války, naměřili tam dávky, z nichž jim šel mráz po zádech. Bylo tam prý kolem 3000 rentgenů, v reaktoru dokonce prý až 20 000.
20.4.2006 16:23
ODPOVĚĎ:
O těch případech jsem slyšel. U nás, pokud vím, přinesl výbornou investigativní reportáž o radioaktivním dřevu novinář Petr Hanousek. Já osobně jsem se ničím takovým nesetkal.
20.4.2006 16:26
ODPOVĚĎ:
Už jsem odpověděl dříve.
20.4.2006 16:26
ODPOVĚĎ:
Ale já se přece nepřu o typu havárie. Ať už to bylo jakkoliv, muselo to být hrozné. Viděl jsem o Černobylu asi 20 různých filmů s dokumentárními záběry a mluvil jsem s lidmi, kteří se na reaktor dívali z bezprostřední blízkosti. Prý to vypadalo, jako když se díváte do sopky. Žhavá láva.
20.4.2006 16:29
ODPOVĚĎ:
Co jsem viděl, následky ozáření vypadají hrozně. PřijĎte se podívat na naši výstavu Modlitba za Černobyl. Je tam fotka jednoho z hasičů v nemocnici. Tu fotku dělal Igor Kostin. Jak to s těmi požárníky bylo, popsala skvěle Světlana Alexejevičová ve stejnojmenné knize Modlitba za Černobyl. Prý se ti hasiči doslova rozpadli za živa. Personál nemocnice se k nim bál přiblížit, protože zářili.
20.4.2006 16:33
Na tuto otázku odmítá dotazovaný odpovídat
ODPOVĚĎ:
To je přesně otázka, kterou si kladu také. Ti lidé tam žijí buď proto, že se nemají kam vystěhovat, nebo proto, že se tam vrátili dobrovolně. Tomu druhému případu jsem se naučil rozumět. Oni jsou tak připoutaní ke své půdě, že chtěji ve své rodné vesnici dožít. Jestli jim to trochu zkrátí život nebo ne, to je vůbec nezajímá. Včera mi jeden likvidátor vyprávě o lidech, které z vesnice u Černobylu přestěhovali do paneláků v Charkově. Stará paní, která si celý život opatrovala svou zahrádku a krmila kozu, bydlí dnes ve 13 patře paneláku, kde 13 let z ekonomických důvodů nejezdil výtah. Dnes nemůže na nohy. Já bych se do té zóny vrátil asi také...
20.4.2006 16:39
ODPOVĚĎ:
Určitě. Lidská vynalézavost je neuvěřitelná. Nepodceňujme lidskou mysl. Jistě najdeme zdroje, které nás nebudou ohrožovat tolik jako Černobyl.
20.4.2006 16:40
ODPOVĚĎ:
Nedávno jsem byl na konferenci o ekonomických aspektech jaderné energie. Abychom účinně nahradili fosilní zdroje, potřebovali bychom každý den uvést do provozu 2 nové atomové elektrárny. A to je fantazie. Nic takového v příštích 20 letech není na obzoru. Myslím, že přišel čas investovat do obnovitelných zdrojů. Ty v posledních letech udělaly obrovský krok dopředu. Ještě docela málo a budou konkurenceschopné s ostatním zdroji (v mnoha případech je tomu tak už dnes).
20.4.2006 16:45