Jeden z šéfů mafie se těžko vyrovnává se svojí ztrátou. Nejde ale o ztrátu životů nebo svobody. "Doktore, řídne mi porost," svěřil se gangster z italské kalábrijské mafie Ndranghety vězeňskému psychiatrovi. "Děsí mě, že mi vypadávají vlasy. A podívejte se na tyhle flíčky na mé ruce. Vidíte?"
"Vaše vlasy jsou v pořádku. Naprosto v pořádku. A žádné skvrnky nevidím," snažil se ho uklidnit doktor Gabriele Quattrone. Je jedním z malé armády psychoterapeutů, kteří léčili šéfy italského organizovaného zločinu nebo jejich rodinné příslušníky. Mezi jeho pacienty byli donové pronásledovaní nočními můrami, zrádci mučení výčitkami svědomí i frigidní manželky zničené přísnými pravidly loajality.
V exkluzivních rozhovorech s agenturou AP a pod podmínkou nezveřejnění totožnosti jednotlivých pacientů nabídli tito lékaři pohled do utajeného světa po staletí trvajících italských zločineckých organizací.
Z rozhovorů vyplývá jediné - dnešní časy nejsou pro italské gangstery žádný med. Jde po nich policie, její tlak sílí a čím dál tím víc podnikatelů se vzpírá placení výpalného.
Někteří synové mafiánských rodin se proto zmítají v síti pochybností a nejistoty, zda vůbec chtějí a mají nastoupit na místa svých otců a dědů v krvavém světě organizovaného zločinu.
Za psychologem jen tajně
Vyhledat pomoc přitom může být riskantní: mezi gangstery je návštěva psychologa slabostí, za niž se může platit životem. Palermský psycholog Girolamo Lo Verso připomněl případ mafiánského syna, který jinému terapeutovi řekl: "Kdyby můj otec věděl, že tu jsem, tak by nás oba zabil."
OMERTAOmerta je část kodexu mafie, podle kterého je člen organizace povinen vůči policii a úřadům zachovávat mlčení o všech aktivitách organizace a jejích členech, i kdyby se mělo jednat o jeho nepřátele. Porušení tohoto "zákona mlčení" bývá trestáno smrtí. |
Trpí i manželky
Italská válka proti organizovanému zločinu poslala za mříže stovky bossů, občas na celá desetiletí, čímž tvrdě testuje duševní zdraví manželek, dětí a občas samotných gangsterů.
Quattroneho, šéfa neuropsychiatrie v nemocnici v Reggio Calabrii, jednou zavolali do bytového komplexu v místní bohaté čtvrti. Výtah s pancéřovanými dveřmi, v němž nebyla žádná tlačítka, ho vyvezl přímo z garáže do bytu s pevně zavřenými okny. V obrovském obývacím pokoji ležela na pohovce žena mafiánského bosse v hluboké depresi.
Před manželem nechtěla mluvit, ale doktor si prý všechno důležité přečetl v jejích očích. "Porozuměli jsme si," řekl Quattrone. "Byla sešněrovaná rolí mafiánské manželky." Diagnóza? Existenční osamělost. Měla deprese, protože se jen zřídka dostala ven a pokud ano, pak v autě s řidičem a tmavými skly. Změnu životního stylu jí předepsat nemohl, a tak jí alespoň napsal antidepresiva.
