Na Przemyśl se můžeme dívat z různých perspektiv. S nostalgií na něj vzpomínají Rusové, jelikož Przemyśl byl hlavním městem jednoho z ruských knížectví, za své je považují Rusíni i Maďaři.
Součástí polského království město učinil panovník Boleslav Chrabrý. Pohraniční města mívají zpravidla výjimečné dějiny - v dobách míru těží z mezinárodního obchodu - bohatnou a rozkvétají rychleji než jiná města. V době válek za své postavení platí daň v podobě obléhání, nájezdů a pustošení.
Císař proto vložil do rozvoje tohoto pevnostního komplexu mimořádné prostředky. "V pevnosti bylo 131 tisíc vojáků, 54 tisíce civilistů, 12 pivovarů a 9 veřejných domů," vypočítává pan Julek Smuk, člen Švejkovy společnosti v Przemyślu.
Na počátku první světové války si název tohoto haličského města opakovala celá Evropa, protože pevnostní město několik měsíců odolávalo ruské přesile. Stateční rakousko-uherští vojáci zastavili ruský postup do střední a jižní Evropy a změnili tím běh dějin.
Rusové Przemyśl nedobyli - město se 22. března 1915 čestně vzdalo, ale spojené šiky rakouské a německé armády je později získaly zpět.
Nejlepší přehled o strategickém významu Przemyślu si návštěvník udělá z vrcholu Tatarského kopce, kam jsme se vydali se členy zdejší Švejkovy společnosti speciálně upraveným terénním trabantem.
Paní Barbara měla trochu potíž, jak se dostat na korbu terénního vozidla východoněmecké výroby, ale nebyla v tom sama. Trochu jí vadil moždíř, který byl součástí výzbroje tohoto unikátního bojového vozu. "Tam dál už je Ukrajina. Dnes máme dobrou viditelnost - skoro až do Lvova. Na hranici je to odsud 13 kilometrů a do Lvova 80," říká pan Marek Chodań.
Tatarský kopec je nejvyšším bodem v celé oblasti. "Je to ale trochu umělá hora," vysvětluje mi další člen Švejkovy společnosti pan Adam Smuk: "Vrchol tatarského kopce je uměle nasypaný.
Pravděpodobně je to obrovský hrob tatarského chána, který se vracel z bitvy u Legnice, cestou dostal nějakou infekci, zemřel a tady jej pochovali. To bylo ve 13. nebo 14. století, v době tatarských nájezdů."
. ZÁPISNÍK ZAHRANIČNÍCH ZPRAVODAJŮ
Sobota Neděle: Audio záznamy a přepisy všech reportáží naleznete na www.radiozurnal.cz |
Tuto sobotu a neděli od 10.06 na Radiožurnálu:Na vrcholku Tatarského kopce je každému jasné, že pevnostní město muselo vzniknout právě tady. Dál na východ se táhne nekonečná ukrajinská rovina. "Na všech kopečcích v okolí byly vybudovány pevnosti. Przemyśl má dva prstence fortifikací: vnitřní a vnější. Dohromady je jich asi 40. Pevnosti se dělí na hlavní a pomocné. Třetím typem jsou pevnosti podpůrné linie. A tamhle tou cestou přivedli do města Švejka - do Przemyślu vstoupil dobromilskou branou."
Za Rakousko-Uherska však do Przemyślu Češi nepřicházeli jen v poutech jako dobrý voják Švejk. Podobu města ovlivnili čeští stavitelé a řemeslníci - a mnozí tady už zůstali, potvrzuje mi paní Smuková, rozená Zítková: "Jan Zítek sem přijel, aby tady stavěl pevnosti. Zabýval se také řemesly - vyráběl a dodával veškeré kování pro potřeby armády. Byl to můj pradědeček."
Rodina stavitele Zítka není jediným pojítkem mezi Haličí a českými zeměmi. Málo se ví o tom, že hodně Poláků z oblasti Przemyślu našlo nový domov u nás.
"Civilní obyvatele, kteří neměli prostředky na vlastní obživu, odvezli v době obléhání Przemyślu k vám na Moravu a tam už mnozí zůstali. Šlo o tisíce lidí, ale bohužel s nimi nemáme žádný kontakt. Prosím, aby se nám ozvali a přijeli nebo my můžeme přijet k vám," vyzývá dr. Jan Holówka, bývalý předseda Švejkovy společnosti.
Tvář města Przemyślu hodně poznamenala druhá světová válka, a zejména zákeřné přepadení Polska Rudou armádou. V dobách komunistického režimu zažilo město úpadek, ze kterého se jen těžko vzpamatovává. Občanské aktivity, jako je Sdružení přátel dobrého vojáka Švejka, ale dávají naději, že do Haliče přicházejí nové dobré časy.
