Světoznámá klinika tento týden oznámila, že jedenačtyřicetiletému Rakušanovi z Korutan úspěšně naoperovala náhradní ruce až do výšky loktů.
Přípravy operace byly velmi náročné a trvaly skoro rok. Samotný zákrok pak zabral čtrnáct hodin a podílelo se na něm celkem 25 lékařů a sester.
Dva specializované týmy se staraly o pacienta, který přišel o ruce při úrazu elektrickým proudem na železniční stavbě. Další dvě skupiny připravovaly nové končetiny.
Problém tkvěl v tom, že při zásahu elektrickým napětím o síle 150 000 voltů utrpěl muž silné postižení jak šlach, tak svalových vláken. Pro rakouské lékaře bylo proto největším oříškem napojování nervových vláken na nové svalstvo, aby tak umožnili budoucí pohyblivost rukou.
Velmi náročná operace proběhla podle zdrojů z nemocnice v Innsbrucku bez potíží. "Pacient již pouhé dvě hodiny po 'sešití' procitl z umělého spánku a jeho končetiny jsou dobře prokrvené," konstatoval Michael Blauth, primář úrazové chirurgie kliniky v Innsbrucku s tím, že postupně bude zahájena pohybová terapie.
První dny po takovéto operaci jsou považovány za kritické. Hrozí například trombóza a obvazy na rukou se musí dvakrát za den měnit. Pokud však bude vše pokračovat dobře, muž by měl už za několik měsíců začít cítit vjemy jako teplo nebo chlad.
Světový unikát
Původ dárce obou rukou je zatím zastřen tajemstvím. "Nejsem oprávněn k tomu říci jakékoli informace," řekl včera mluvčí kliniky úrazové chirurgie v Innsbrucku. Nepotvrdil ani, zda transplantované ruce pocházejí od mrtvého člověka, což je velice pravděpodobné.
Šéfka plastické chirurgie univerzitní nemocnice v Innsbrucku Hildegunde Pizaová zdůraznila, že operace v takovém rozsahu je světovým unikátem.
Dosud byly úspěšně transplantovány čtyřem lidem pouze ruce v zápěstí. Mezi nimi byl v březnu roku 2000 rakouský policista Theo Kelz (shodou okolností rovněž z Korutan), který se stal jednou z obětí takzvaných dopisních bomb.
Právě jeho případ inspiroval těžce poraněného muže - zaměstnance drah z Korutan, aby se rok a půl po zranění a nošení protéz rozhodl pro operaci.
Všude, kde se dnes Theo Kelz objeví, každý mu nadšeně potřásá oběma rukama. Energicky, ale často také velice opatrně. Jako kdyby měli strach, aby se "náhradní ruce" nepoškodily.
Jeho operace byla tehdy naprostou senzací. Ještě větší však rychlé zhojení. Obě ruce jsou dnes naprosto funkční a na končetinách zůstalo pouze pár "hluchých" míst.
