Někdo může namítnout, že to není svátek rudých, ti že si jej přivlastnili, že je to svátek Práce, matky pokroku. Práce je práce. Známá píseň tvrdí, že je lidstvu vrozena. Polidštila opici. Pro ty, kdo nepracují, je práce úžasné téma k mudrování.
Lidé rádi říkají, že si váží práce, protože si myslí, že tak vypadají duchaplně. Ale raději jsou, když nemusí nic dělat. Oslavovat práci a vzdávat jí čest je nesmyslné. Nikdo normální to nedělá. Na Prvního máje se anarchisté se skinheady šťastně servou a ostatní lidé jsou rádi, že nemusí do práce. To je celý smysl svátku práce. Že je to svátek, myslí si jen komunisté.
Je to svátek protiústavní. Připomíná Hitlera a Stalina. To byli jeho největší slaviči. Slavením toho svátku možná dochází k zločinu vychvalování těch dvou pánů. Státní žalobci by se na to měli podívat. Lidé, kteří se Svátku práce zúčastňují, pravděpodobně doporučují totalitní režimy a potlačování lidských práv. K tomu se První máj vždy hodil.
Smyslem Svátku práce bylo klamat lidi, kteří pracují. Když už by někdo takový svátek mermomocí chtěl, ať si ho slaví druhého května. Ale pochybuji, že by se to prosadilo, přestože připomínat každoročně existenční průvody nemá žádný smysl.
Máme si, my starší, donekonečna připomínat svá vlastní dávná zahanbení, případně hrdinství?
My mladší se máme jeden den válet doma a nepracovat, aniž bychom věděli proč?
Pisatel tohoto textu byl kdysi hrdina: zahodil Fidela Castra na tyči, do průvodu nešel a měl oplétačky. Podobné vzpomínky má každý. Nějací lékaři místo sebe vyslali do průvodu pacienty z psychiatrie. Rudé Právo ty blázny vyfotografovalo jako lékaře. Všichni se nasmáli. K ničemu jinému než k těmto blbým vzpomínkám se První máj nehodí.
Všimněme si, jak kolem Prvního máje skotačí politické strany. Chtějí se přitočit k "Práci" a polapit trochu její vznešenosti do tenat své kampaně. Je nepochopitelné, proč si myslí, že jim opičení po komunistech přinese užitek. Nejrozumnější by asi bylo, kdyby květen začínal druhého.
