Čechům to vadí, zvláště knedlíkům. Reagují ostře. Kupodivu nenadávají ani tak směrem ven, na ostatní evropské pronárody, nýbrž dovnitř. Kdo u nás doma za to může, že jsme knedlíci, že se nám venku smějí, ptají se knedlíci. A žalují do ciziny: ten a ten, většinou náš prezident, je toho všeho příčinou.
Ostatní národové na tom však nejsou lépe. Hrst klasických posměšků: Němci žerou zelí s jelitem, Francouzi polykají žáby a vedou si zápisky, kolik jich snědli, Britové jedí oves jako koně, Dánové chlastají jako Dánové. Uvnitř národů je to ještě horší, Frísové jsou z Němců nejblbější, Švýcaři mají blby nastěhované do kantonu Appenzell. Pro Čecha je Bulhar totéž co pro Němce Čech. Čech vynikl českou vesnicí (svinčík na dědině), Bulhar podle Čecha kouká na ruchadlo. Belgičani jezdí špatně, Holanďani jsou lakomější než Skotové, Poláci šmelí a modlí se k jakémusi božstvu, což Čechy udivuje.
Všichni národové Evropy jsou svým způsobem podivní, jiní národové se jim proto s invencí vysmívají, nejvíc národy sousední. Evropani mají rádi humor i satiru, která se týká ostatních. Tak se všichni všem smějí, vytvářejí tím pevná evropská pouta, na kterých se dá stavět.
Evropská unie to ví, proto se prohlubuje, bere na sebe úkoly států, a proto prohlubuje i vzájemné posměšky evropských národů. Problém Čechů je, že to berou vážně. Myslí si, že Unie je sídlem dobra a jakousi vyšší otčinou, která je peskuje, když se proviní.
Tak se krčí a na druhé straně mají vztek, když jim cizinci řeknou, že jsou knedlíci. Jsou, knedlíky žerou, co má být?
Navíc v EU dobro nebydlí, nýbrž politika, protože EU je politický výtvor, svobodné tržiště idejí, nikoliv chrám, příbytek boha pravdy. Přesto naši eurofilové to tržiště střeží, jako by v něm nějaký bůh pravdy bydlel.
Rádi by zavedli paragraf hanobení EU a trestali každého, koho EU (nějaký mečiarovec z EU) vypeskuje. Z Klause udělali fašizujícího nacionalistu a upřeli mu, co je pilířem Evropy: svobodu formulovat protinázor. Evropská měna je pro Paroubka fetiš, nikoliv ekonomický problém. Kdo fetiš neoblizuje, je bídák.
Domácí lokajové a služky trpí evropskou kritikou. Že jde o kritiku z úst a mozku Mečiarovy poslankyně či exhibujícího postextremisty, zamlčují. To chtějí, aby nás mečiarovec nebo vyčichlý ctitel Mao Ce-tunga chválili?
Ano, EU je politické kolbiště jako každé: mám blízko k revolučním vyčichlíkům a daleko ke Klausovi? Tak je chválím, že napadli Klause. ("Nerudný strýček Václav" škodí českému předsednictví, píše Economist) Svět je pošetilý: vyvěs modrou vlajku a sraz paty před Mečiarem? To je EU?
Jistěže ne. Pro polykače knedlíků je ale EU jako všechno zahraniční jen domácí problém: vyměním Lisabonskou smlouvu za radar, podpořím tě v čele EU za slib předčasných voleb. - čtěte Paroubek: Když ODS zablokuje schůzi k "Lisabonu", spolupráce nebude
Jedni se těší, že se to druhým nepovede. V tom vězí knedlíkovitost. Francouzi zas rádi poroučejí a poučují, protože je nikdo neposlouchá a nechce se poučit.
Jako na kolovrátku: Evropská unie je buďto sjednocující pokus o odstranění evropských růzností ve prospěch centra, nebo pokus o odstraňování bariér mezi těmi různostmi.
Předsednictví je událost běžná, odehrává se každý rok dvakrát. I pro Čechy by mělo proběhnout běžně. Kdo čeká zázrak nad Vltavou, nedočká se. Kdo do této banální události strčí své vnitropolitické prsty s cílem slíznout smetanu, popálí si nejen prsty, ale k potěše žabožerů a polykačů zelí i celý stát knedlíků. Však nejlépe je, když je nejhůř, že?
