Největší zdroje jsou na Děčínsku, Českolipsku, Úštěcku a v oblasti východně od Litoměřic a severně od Mělníka. Zajímavé, i když menší, jsou podzemní zásoby vody v okolí Vysokého Mýta,Litomyšle a Svitav či na Třeboňsku a u Police nad Metují na Náchodsku.
„Z padesáti osmi hodnocených hydrogeologických rajonů jsou naopak nejmenší zdroje v oblasti jižní Moravy v Dyjsko-svrateckém úvalu,“ doplňuje hydrogeoložka Renáta Kadlecová.
Tuzemské podzemí se vláda rozhodla zmapovat před pěti lety. Z hlediska množství použitelných zásob sladké vody na jednoho obyvatele je totiž Česko na třetím nejhorším místě z celé Evropy. Hůř jsou na tom pouze ostrovy Malta a Kypr. Průzkum, který je v takovém rozsahu unikátní i v celosvětovém měřítku, se nyní chýlí ke konci. Jde o první velký průzkum od 80. let minulého století.
Důvodů, proč je na tom Česko v porovnání s ostatními evropskými státy tak špatně, je několik. Do země nepřitéká žádná velká řeka, Češi tak mají k dispozici pouze to, co spadne ve formě srážek, zejména sněhových.
„Dalším důvodem je fakt, že na rozdíl třeba od států jižní Evropy nemáme nikde na našem území vhodné hydrogeologické struktury, abychom měli dostatek podzemní vody,“ říká Mark Rieder, ředitel Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka. Téměř dvě třetiny území republiky pokrývají takzvané krystalické horniny, které - obecně řečeno - mají nízkou schopnost jímat vodu.
Vedle toho jsou regiony, které trpí nedostatkem vody kvůli tomu, že tam zkrátka příliš neprší. Zejména jde o Rakovnicko „schované“ ve srážkovém stínu Krušných hor či jižní Moravu mezi Brnem, Olomoucí a Zlínem.
